Papež: Děti mohou vyvolat revoluci tím, že otevřou srdce dospělých
Michele Raviart - Vatikán
Děti vědí, jak nastolit mír, a mají potřebu to všem vykřičet. Dokonce seberou papeži mikrofon, aby řekly, že „odpuštění a omluva“ je nejlepší způsob, jak přestat bojovat. Padesát tisíc lidí na Olympijském stadionu v Římě odpovídá „ano“ na otázky, které jim František pokládá: „Je pravda, že mír je vždy možný? Jste smutní z válek? Je mír krásná věc?“ - A stejně přesvědčivé je i jejich „ne“ válce a ďáblu. První Světový den dětí je, jak jim František vysvětluje, „startem“ hnutí pro ty nejmenší, „kteří chtějí budovat svět míru“, v němž jsou všichni bratry a který má budoucnost díky péči všech o životní prostředí, jež nás obklopuje.
Láska k našim nejbližším
Přátelsky si povídat, společně si hrát, pomáhat druhým. „Když budeme dělat tyto věci, svět bude lepší,“ připomíná František Lii Marise z Burundi, jedné ze 101 zemí, které byly dnes zastoupeny, od Afghánistánu po Zambii. Všechny přítomné papež žádá, aby si podali ruce na znamení míru poté, co v papamobilu objel hřiště stadionu a posadil se vedle dětí, aby vyslechl jejich otázky. Každému věnoval úsměv a nějakou sladkost. „Jak mít rád všechny lidi?“ ptá se Riccardo, romské dítě z neapolské „problematické“ čtvrti Scampia. Začneme tím, že budeme milovat ty nejbližší, odpovídá papež, a tak pokračujeme dál.
Bůh je novost
František ve svém pozdravu přítomné vyzval, aby zopakovali „Hle, všechno činím nové“, což je motto Dne, který zaštiťuje Dikasterium pro kulturu a vzdělávání, zastoupené kardinálem prefektem José Tolentinem de Mendonça, který odpoledne zahájil program spolu s moderátorem Carlem Contim. Světový den Dětí spolu s komunitou Sant'Egidio a družstvem Auxilium koordinovali otcové Enzo Fortunato a Aldo Cagnoli, kteří provázeli jednotlivými uměleckými a svědeckými momenty odpoledne. „Bůh si to přeje, vše, co není nové, pomíjí. Bůh je novost. Pán nám vždy dává novost. Ježíš vás miluje,“ připomněl papež a vyzval děti, aby šly vpřed s radostí, protože ‚radost je zdraví pro duši‘.
Minuta ticha za nespravedlnost
„Jsem rád, že jsem s vámi, protože jste radostní a máte radost z naděje do budoucna,“ opakuje František krátce poté, a „kdybych mohl udělat zázrak“, odpovídá indonéské dívce, která se ho na to zeptala, „poprosil bych, aby všechny děti měly to, co potřebují k životu, k jídlu a ke školní docházce, a aby všichni byli šťastní“. Je pravda, říká také Alí z Pákistánu, že všichni jsme bratři a sestry. Přesto tolik lidí nemá domov a práci. „Proč?“ ptá se jeden chlapec z Nikaraguy. „Je to plod zloby, sobectví a války,“ upozorňuje papež. Tolik zemí utrácí peníze na výrobu zbraní, a přitom existují lidé, kteří nemají co jíst. „Každý den se modlete za děti, které trpí touto nespravedlností,“ vyzývá František tisíce malých dětí na tribunách a kolem sebe a naléhá, aby minutou ticha připomněly tuto křivdu.
Promlouvat k lidem s tvrdým srdcem
„Jak otevřít srdce dospělých?“ ptá se Ido z Jižní Koreje, hlavní hrdinka krátkého filmu „Dům všech“, který představuje ducha Světových dnů dětí a v němž se setkává s bezdomovcem a vede ho do baziliky svatého Petra. Je tu tolik uzavřených lidí „s tvrdým srdcem, se srdcem, které vypadá jako zeď“, říká papež. Není to snadné, opakuje, ale vy, děti, děláte věci, které dospělé nutí přemýšlet. Musíte zaklepat na dveře dospělých a klást tyto otázky a klást je také Bohu. „Vy, děti, můžete vašimi otázkami a svým prospěšným neklidem rozpoutat skutečnou revoluci,“ vyzývá.
„Ať žijí prarodiče!“
Františkovy myšlenky směřují také ke starším lidem, k čemuž ho přiměla Iolandina otázka. „Ať žijí prarodiče,“ žádá, aby děti na olympijském stadionu zakřičely poté, co jim připomene, jak je důležité se s nimi setkávat a chodit je navštěvovat, protože „jsou skvělí“, obětovali svůj život pro rodinu a předávají dějiny. Na otázku týkající se sportu naopak odpovídá vtipem. Mám radost, když Argentina vyhraje mistrovství světa, „ale jednou ho vyhráli rukou a to není dobré,“ říká a připomíná Maradonův gól proti Anglii v roce 1986.
Svědectví ze světa
Setkání na Olympijském stadionu se neslo ve znamení různých svědectví, hudby a sportu. Jedno dítě z každého kontinentu vyprávělo o svém životě a o tom, co ho trápí. Třináctiletý Victor z Betléma vidí už osm měsíců oblohu posetou raketami a ptá se: „Jakou vinu máme my děti, které jsme se narodily v Betlémě, Jeruzalémě nebo Gaze? Eugenie z ukrajinského Charkova chce mír a nechce, aby děti slyšely padat bomby a viděly smrt. Mila z Nového Zélandu se obává o budoucnost planety kvůli nárůstu povodní, stejně jako Mateo z Buenos Aires se trápí kvůli dětem, které jsou nemocné a nemají jídlo.
Tolentino: děti jsou mistry přátelství a odpuštění
Děti, vysvětlil v úvodním pozdravu kardinál Josè Tolentino de Mendonça, prefekt dikasteria pro kulturu a vzdělávání, který akci zaštítil, „jsou mistry právě těch univerzálních umění, která dnešní svět naléhavě potřebuje, jako je umění přátelství, objetí, odpuštění, bratrského soužití, prosté radosti, přijímání odlišností jako bohatství, a ne jako hrozby, víry žité živým a neutrálním způsobem“.
Další událostí Světového dne dětí bude mše svatá na Svatopetrském náměstí, které bude zítra, v neděli 26. května, předsedat papež František od 10,30 hodin dopoledne. S dětmi se rozloučí při modlitbě Anděl Páně, na kterou naváže dvacetiminutový monolog italského režiséra, herce a dramaturga Roberta Benigniho.
