Papež František při dialogu s dětmi: štěstí znamená žít v míru jako přátelé
Adriana Masotti – Vatican News
"Děti: budoucí generace" byl název setkání, které dnes odpoledne proběhlo v Nové synodní aule v rámci akce #BeHuman, druhého setkání o lidském bratrství, které se konalo včera a dnes v Římě a ve Vatikánu. Jednalo se o jeden z dvanácti pracovních stolů věnovaných podobným tématům "pro lidský a mírumilovný svět", které iniciovala nadace "Fratelli tutti", jíž předsedá kardinál Mauro Gambetti, generální vikář Jeho Svatosti pro Vatikán, a jíž se zúčastnilo na třicet laureátů Nobelovy ceny za mír a dalších prestižních představitelů ze světa vědy akademického, podnikatelského, institucionálního a sportovního světa. Společně se snažili prohloubit princip bratrství v oblasti životního prostředí a podnikání, sportu a třetího sektoru, informací a práce, zdraví a digitálních technologií, vzdělávání, místní správy a bezpečnosti potravin. Perspektiva je taková, jakou navrhl papež ve své encyklice Fratelli tutti, a cílem je vypracovat návrhy pro bratrskou planetu hledáním alternativ k válkám a chudobě. Výzva projektu #BeHuman zní: ""Lze to učinit".
Na začátku bylo naslouchání dětem
František přišel za dětmi krátce před pátou hodinou odpolední. Tématem je budoucnost. Začalo se pracovat o hodinu dříve, přičemž téma představil Aldo Cagnoli, který společně s otcem Enzem Fortunatem koordinuje Světový den dětí, jenž se bude konat 25. a 26. května. Před papežovým příchodem promluvila řada řečníků, mezi nimi i Jody Williamsová, nositelka Nobelovy ceny míru a společnice dětí z nadace Město míru pro děti. Cagnoli uvítal papeže Františka a vyprávěl mu o dosavadní cestě, která povede ke Dni věnovanému dětem. "Tento stůl," říká, "je dítětem vaší velké intuice, která spočívá v naslouchání těm nejmenším. "Je důležité nastoupit cesty, klidně pomalé, ale neúnavné," dodal a připomněl, že právě to učí papež František. "Dnes zaséváme semínka, která, jakmile vyklíčí, pomohou vytvořit lepší kolektivní vědomí, než jaké jsme předvedli my dospělí". "Chtěli jsme znovu objevit dětské srdce v každém z nás, abychom jako dospělí přispěli ke společnosti, kde převládá přátelství, a nikoli válka a konflikt," připojil kardinál Gambetti svůj pozdrav papeži. Zatímco Dr. Mariella Enoc, bývalá ředitelka nemocnice Bambino Gesù, představila Františkovi projekt, který se realizuje za účelem vytvoření sítě péče dostupné dětem po celém světě díky systému telemedicíny, který by mohl představovat konkrétní výsledky dnešní události. Z úst Marca Impagliazza, předsedy komunity Sant'Egidio, zazněl silný apel, abychom si nezvykali na válku a utrpení mnoha malých dětí, prvních obětí konfliktu.
Františkovy otázky o štěstí
Poté začal dialog mezi Františkem a dětmi, které náhle vtrhly do sálu, některé z nich velmi malé, v doprovodu svých maminek: mnohé papeže pozdravily, podaly mu ruku, posadily se vedle něj, obklopily ho, darovaly mu své kresby nebo malá díla z barevných papírků. Pak se rozesadily a než začaly papeže poslouchat, zazpívaly mu do rytmu svých rukou píseň o bratrství: "To, co chceme, je bratrství, když ho nebudeme mít, co se stane?" opakují. Papež se nechystá pronést řeč, nemá v ruce žádný papír. Začíná otázkou: "Co je pro vás štěstí?" "Pro mě je štěstí na tomto světě, abychom byli všichni jednotní, abychom byli jedna rodina, rodina Boží," odpovídá malá holčička. A další dítě: "Pro mě je to mír". František se dále ptá: "Ale jak máš štěstí, kde ho koupíš?". Přichází odpověď: "Vytvářením míru". Papež však trvá na svém: "Kde si ho koupíš?". "Štěstí se nedá koupit, pochází od nás," říká jedno dítě, které se od papeže dočká pochvaly. František se pak zeptá: "Ale když se štěstí nedá koupit, jak mohu být štastný?". Odpovědi znějí: "Když se všichni mají dobře", "když se usmíříme" a také: "laskavými slovy", na což papež František navazuje další otázkou: "Když někdo uráží druhého, může být šťastný?". Sbor přítomných hlasů je jednomyslný: "Neee!". A pak další odpovědi: "Člověk je šťastný, když je ve společenství" a "když je v kontaktu s Bohem".
Děti nejsou vinny válkou
"Teď vám položím velmi těžkou otázku, poslouchejte pozorně, ano? Jak může člověk zůstat v kontaktu s Bohem?" ptá se papež. "Tím, že se každý den modlíme," odpoví jedno z dětí. A další: "Tím, že milujeme". Ale, ptá se papež: "Tím, že se mezi sebou hádáme, jsme šťastní? A ve válce je štěstí?" Na dětské ne papež odpovídá, že štěstí spočívá v míru. Pokračuje: "Mír je pro nás vítězstvím: ". Jsou děti, které žijí ve válce. Děti někdy postrádají jídlo, mají strach z bomb, z ošklivých věcí... Ale když je jedno dítě z této strany války (ukazuje na jednu stranu), druhé z této strany války (ukazuje na druhou stranu) - poslouchejte otázku - jsou to nepřátelé?". "Ne," odpoví někdo, "protože za to, že je válka, nemohou". A jiní: "Protože jsou všichni rodina". "Abyste nevedli válku, musíte se o mír dělit s láskou".
Modlitba za prarodiče
Probíhá důvěrný dialog mezi papežem a dětmi, který je přerušen žádostí jednoho z nich, zda by se mohl pomodlit za jeho babičku. Této jejich prosbě je vyhověno: všichni společně pronášejí modlitbu Zdrávas Maria za všechny prarodiče. "Ať žijí prarodiče, ať žijí prarodiče," zvolá papež. Dialog, na chvíli přerušený, pokračuje další otázkou jednoho z dětí: "Jak se stanete přáteli?". "Především je třeba smýšlet o druhých dobře," odpovídá papež. "Když si jeden o druhém myslí něco špatného, bude schopen být přítelem?" Pak říká, že je nechce nudit příliš mnoha otázkami, a děkuje dětem: "Odvahu a vpřed," opakuje.
Prohlášení o bratrství od dětí z celého světa
Program pokračuje za přítomnosti papeže: otec Enzo Fortunato předává papeži symbol, který chtěli organizátoři tohoto dětského stolu přinést: je to evangelium otce Pina Puglisiho, které se našlo neporušené v jeho hrobě. Je to evangelium, dodává otec Fortunato, "znamení, které nám připomíná, že pokud jsme prodchnuti evangeliem, můžeme změnit svět". Zvláště významným momentem pak bylo čtení Deklarace bratrství, kterou podepsaly "Děti z celého světa" a která byla připravena přepracováním příspěvků napsaných samotnými dětmi. Vyplývá z ní jejich velká touha žít ve světě jako bratři, rozdílní, ale jednotní. "Naše kořeny nám připomínají, že navzdory různosti větví sdílíme stejný život, stejný sen o světě, kde láska je jediným plodem, který nás může učinit skutečně šťastnými," píše se v něm. Děti věří ve sny a zároveň vyzývají dospělé, aby "zasadili semínka naděje, aby nechali vzejít činům plným něhy", protože samy to nedokážou. "Pomozte nám uskutečnit tyto naše sny v lepším světě, kde bychom měli možnost budoucnosti, aniž by budoucnost postupně zničila všechny naše sny. Kráčejme společně s vámi dospělými, kteří nás provázíte, po této cestě míru a porozumění, bratrství a růstu, přijetí a naděje".
S Bohem jsme v bezpečí jako v matčině náručí
Na závěr setkání se papež pod deklaraci také podepsal. Dětský stůl však ještě nekončí. Moderátor žádá Františka, aby vysvětlil, proč si tolik přál uspořádat Den dětí. "Někdo si myslí, že budoucnost lidstva je v dospělých, ačkoli je v dětech a v seniorech. Když se děti setkají s prarodiči. A to je krásná věc, a my se musíme starat o staré lidi, prarodiče a děti". Staří lidé, pokračuje papež, dávají moudrost a ta pomáhá dětem růst a rozvíjet se. Je tu však ještě jeden důvod, říká František a cituje žalmistu, který řekl, "že chce být v Boží náruči jako dítě v náručí své matky. Dítě, které bezpečně spí, protože se cítí chráněno. Ve vztahu s Bohem musíme být takoví: v bezpečí v Boží náruči jako dítě v náručí své matky". "Moc vám děkuji a brzy na shledanou", zní jeho závěrečný pozdrav. Pro papeže však není snadné opustit sál: s dětmi dialog pokračuje, drží ho tím, že ho osobně zdraví, svěřují se mu s myšlenkami a potřebami, kladou mu další otázky, na které papež odpovídá vážně, někdy s úsměvem a beze spěchu.
