Papež František zapsal Guida z Montpellier mezi blahoslavené

Vatican News

„I dnes přináší Guidovo dílo četné a dobré plody díky řeholním komunitám, které neúnavně pomáhají chudým a pokračují v dílech milosrdenství započatých jejich zakladatelem v Montpellier“, píše papež v motu proprio a dodává: „O takovém životě, stráveném ve službě potřebným, inspirovaném vírou ve slova a skutky Ježíše Krista, hovoří Druhý vatikánský koncil: Tak jako Kristus obcházel všechna města a vesnice a uzdravoval každou nemoc a neduh na znamení příchodu Božího království, tak se i církev prostřednictvím svých dětí spojuje se všemi lidmi všech stavů, ale zvláště s chudými a trpícími, a ochotně pro ně dělá vše, co může (Ad Gentes, 12)“.

Papežský dokument pokračuje: „Stejnou horlivostí ať jsou oživováni řeholníci a řeholnice, ale i laici vůči svým spoluobčanům, zvláště těm nejchudším“ (tamtéž, 20). V novém motu proprio se zdůrazňuje, že příklad Guida de Montpellier v jeho pokorném duchovním životě, v poslušnosti a ve službě chudým byl vždy zdrojem přitažlivosti a inspirace.

Rozhodnutí po četných žádostech

„Vzhledem k pochvalným soudům, které vyjádřili někteří naši předchůdci o svatosti života Guida de Montpellier, a po četných žádostech, které neustále zasílali kardinálové, biskupové, řeholníci, a především řády, kongregace a instituty inspirované Guidovou řeholí a životem, jakož i laici, kteří se obrátili na Svatý stolec, jsme se s jistým vědomím, vzhledem k vynikajícím zásluhám Guida z Montpellier, dosud přítomného v církvi, z vlastní vůle, pro dobro duší, rozhodli udělit zvláštní znamení milosti“, uvádí se v motu proprio.

Služba zahájená na předměstí Montpellier

Ve Fide incensus pak papež líčí život a dílo tohoto muže, který, jak napsal Peter Saunier, „byl zapálený vírou, vroucí láskou, tak zbožný a milující chudé, že je ctil jako učitele, uctíval je jako patrony, miloval je jako bratry, staral se o ně jako o syny a nakonec je uctíval jako obraz Kristův“. Guido se narodil ve druhé polovině 12. století v Montpellier v zámožné rodině a již jako mladý muž začal sloužit nejpotřebnějším, pro které založil na okraji francouzského města špitál. Toto dílo milosrdenství od samého počátku svěřil Duchu svatému. Brzy našel mnoho následovníků, kteří se inspirovali jeho příkladem: zrodilo se společenství mužů a žen, laiků i kleriků.

Podpora papeže Inocence III.

Lothar ze Segni, budoucí papež Inocenc III., se s Guidovými díly seznámil během svých studií ve Francii a po svém zvolení na petrovský stolec jim vyjádřil podporu bulou Hiis precipue (1198), kterou požádal všechny biskupy o podporu jeho iniciativ. Téhož roku přešel špitál v Montpellier pod přímou jurisdikci Svatého stolce a papež potvrdil mnišskou řeholi, kterou Guido připravil pro svou komunitu, jež kromě špitálu v Montpellier čítala již deset dalších podobných míst na jihu Francie a dvě v Římě.

Pomoc opuštěným a nechtěným dětem

Další bulou Cupientes pro plurimis vydanou v roce 1201 byl Guidovi de Montpellier a jeho společníkům svěřen do péče kostel Sancta Maria in Saxia v Římě (dnes kostel Santo Spirito in Sassia) spolu s domus hospitalis, který v letech 1198-1201 založil sám Inocenc III. Guido - píše papež František v motu proprio - se svou prací snažil obsáhnout člověka v jeho celistvosti, na duši i na těle, a rozšířil ji od nejmenších po nejstarší... Ideál pomoci všem se realizoval zejména v péči o opuštěné kojence a nechtěné děti. Kromě materiální a duchovní pomoci matkám, které zůstaly samy, a prostitutkám bylo v nemocnici Santo Spirito in Sassia vybudováno jedno z prvních otočných kol, kde bylo možné anonymně zanechat kojence v péči komunity. V tomto domus hospitalis tak opuštěné děti dostaly příležitost k integrálnímu rozvoji.

Vydat se hledat potřebné

Guido se také neomezoval pouze na pomoc těm, kteří za ním přišli, ale povzbuzoval své sestry a bratry, aby vyšli do ulic a hledali potřebné. Byla to bezvýhradná služba chudým, k níž řeholníci připojovali náboženskou kontemplaci Boží lásky. Papež Inocenc III. bulou Inter opera pietatis v roce 1204 opět potvrdil nový řád a jeho jurisdikci nad římským špitálem při kostele Sancta Maria in Saxia a učinil jej generálním domem pro celý řád.

Tiše uchovávaná paměť

Bratr Guido zemřel v Římě na počátku roku 1208. Jeho památka jako pokorného a skromného služebníka chudých byla tiše uchovávána po následující čtyři století v klášterech a špitálech, které žily podle jím vypracované řehole. A následující generace sester a bratří na něj vzpomínaly v každodenní modlitbě a věrném naplňování charismatu svého řádu. Jeho dílo přináší četné a dobré plody i dnes, a to díky řeholním komunitám, které neúnavně pomáhají chudým. Proto se papež rozhodl udělit tomuto řeholníkovi titul blahoslaveného.