Papež připomíná Felliniho film "La Strada": Zůstal mi v srdci

Salvatore Cernuzio - Vatican News

Téměř všechny filmy italské kinematografie, od neorealistické éry až po současnost, viděl jako dítě nebo teenager spolu s rodiči v kině v sousedství v Buenos Aires, kde se promítaly i tři filmy za sebou, nebo během odpolední strávených u babičky Rosy. Ze všech těchto filmů ho však zvláště jeden zasáhl natolik, že ho během let pontifikátu několikrát citoval jako film, z něhož si bere téměř evangelijní ponaučení: "La Strada", mistrovské dílo Federica Felliniho z roku 1954, které získalo i Oscara, s Giuliettou Masinou, Anthonym Quinnem a Richardem Basehartem v hlavních rolích. "Zůstal mi v srdci," říká František v krátkém videoposelství, které u příležitosti 70. výročí vzniku filmu zveřejnila vatikánská média.

Film se promítá na zahájení studijních dnů, které oslaví výročí filmu La strada v Rimini v rámci festivalu "La Settima Arte - Cinema e Industria", který je věnován filmovým profesím a je naplánován na 2. až 5. května v Rimini a pořádají jej Confindustria Romagna a Univerzita v Boloni - katedra umění ve spolupráci s městem Rimini a Felliniho muzeem.

Papežova slova ve videoposelství

"Jako chlapec jsem viděl mnoho Felliniho filmů, ale La strada mi zůstala v srdci," říká papež František ve videoposelství. "Ten film začíná slzami a končí slzami, začíná na břehu moře a končí na břehu moře. Ale především mi v srdci zůstala scéna blázna s malým kamínkem, která té dívce přiblíží smysl života," dodává v narážce na dialog "blázna", provazochodce a houslisty, s Gelsominou, křehkou dívkou, která pracuje s drsným a násilnickým akrobatem Zampanò, trpí urážkami a špatným zacházením.

Scéna s kamínkem a s pláčem

Ve videoposelství papež připomíná dvě scény, především závěrečnou scénu pláče strašného Zampanò, který po letech, když se vrací do stejných míst, kde žil s Gelsominou, náhodně zjistí, že dívka je mrtvá, a on opilý před mořem poprvé pochopí svou malost, osamělost a velikost vesmíru, a proto propukne v pláč. Následuje scéna "malého kamene", tedy Blázna, který Gelsomině vysvětluje, že všechno v životě má svou důležitost a smysl: "Všechno na tomto světě je k něčemu. Třeba tady ten kámen," říká provazochodec. "K čemu je?" ptá se Gelsomina. "Slouží... Ale co já vím? Kdybych to věděl, víte, kým bych byl?" odpoví postava, kterou hraje Basehart. "Všekemálek, který ví všechno: kdy se narodíš, kdy zemřeš. A kdo to může vědět? Ne, nevím, k čemu je ten kámen, ale k něčemu být musí. Protože jestli je k ničemu tohle, pak je k ničemu všechno: i hvězdy. A ty taky, ty taky k něčemu sloužíš, se svou artyčokovou hlavou". 

Velikonoční homilie v roce 2017

Poselství, obsažené v tak prosté výměně slov s "pouličním" jazykem, že pro římského biskupa má vlastně celou filozofii, a to natolik, že ji citoval v neplánované homilii mše svaté na Velikonoční neděli 2017 před Urbi e Orbi, jak připomněl otec Antonio Spadaro v čísle 4005 časopisu La Civiltà Cattolica. Improvizovaně a pomalu, promlouvaje k zaplněnému Svatopetrskému náměstí, František řekl: "I my, kamínky na zemi, v této zemi bolesti, tragédie, s vírou ve Zmrtvýchvstalého Krista máme uprostřed tolika pohrom smysl. Smysl dívat se za hranice nás samotných, smysl říkat: 'Podívejte se, tam není zeď, tam je horizont, tam je život, tam je radost, tam je kříž s touto ambivalencí. Dívej se dopředu, neuzavírej se do sebe. Ty, oblázku, máš smysl života, protože jsi oblázkem u toho kamene, u toho kamene, který zloba hříchu odhodila".  

"Neviditelné světlo v pohledu těch posledních"

Jde o jasný citát z tohoto filmového díla, k jehož lásce se papež mnohokrát vyznal, spolu s dalším - často zmiňovaným - dílem Babetina hostina od Gabriela Axela.  La Strada "je film, který se mi líbil snad nejvíce. Hodně se ztotožňuji s tímto filmem, v němž najdeme implicitní odkaz na svatého Františka," řekl papež v rozhovoru, který vedl monsignor Dario Viganò a který vyšel v knize Lo sguardo: porta del cuore. Il neorealismo tra memoria e attualità (Effatà editrice). "Fellini dokázal vnést do pohledu na ty poslední nebývalé světlo. V tomto filmu je příběh o těch posledních příkladný a je výzvou k zachování jejich vzácného pohledu na skutečnost. Vzpomínám si na slova, která Blázen adresuje Gelsomině: 'Ty kamínku, ty máš v tomto životě smysl'".