Papež zahájil návštěvu Verony setkáním s kněžími a řeholníky: Přinášejte všem Boží odpuštění!
Vatican News
„Chtěl jsem začít tím, že pozdravím tyto ženy, které jsou klauzurními sestrami. V klášterním světě člověk neztrácí radost. Jsou laskavé, nikdy nepomlouvají“. Těmito slovy zahájil papež František svou návštěvu Verony před setkáním s kněžími a zasvěcenými osobami v bazilice svatého Zena. Krátce předtím papež pozdravil otce Ibrahima Faltase, vikáře kustodie Svaté země, a požehnal sochu Krista, kterou tento františkánský řeholník odveze do Svaté země.
Obdržené povolání a vykonávané poslání
V promluvě ke kněžím se papež zastavil u dvou bodů: obdrženého volání, které je třeba vždy přijmout, a poslání, které je třeba vykonávat vždy s odvahou. Nikdy neztrácejme úžas nad povoláním, dodal, vzpomeňme si na den, kdy nás Hospodin povolal. „To nám přináší radost. Dokonce i slzy radosti v okamžiku povolání. Tuto vzpomínku musíme mít stále na paměti“.
Papež proto varoval: „Pokud toto vědomí a tuto vzpomínku ztratíme, riskujeme, že do středu pozornosti postavíme sebe místo Boha. Bez této paměti riskujeme, že se budeme zabývat projekty a aktivitami, které slouží spíše našim vlastním cílům než cílům evangelia. Riskujeme, že budeme žít apoštolát v logice prosazování sebe sama a hledání konsensu, dokonce se budeme snažit udělat kariéru, místo abychom svůj život věnovali evangeliu a svobodné službě církvi. On si nás vyvolil“.
Proto také papež všechny vyzval, aby se ve chvílích zklamání nezastavovali, ale vzdorovali.
Odvaha veronské církve
„Odvaha je dar, který tato církev dobře zná. Pokud totiž existuje nějaká vlastnost veronských kněží a řeholníků, pak je to právě podnikavost, tvořivost, schopnost ztělesňovat proroctví evangelia“. Papež připomněl mnoho kněží, řeholníků a laiků 19. století, které dnes můžeme uctívat jako svaté a blahoslavené. Svědky víry, kteří uměli spojit hlásání slova s velkorysou a soucitnou službou potřebným, se sociální tvořivostí, která vedla ke vzniku vzdělávacích institucí, nemocnic, pečovatelských domů, hospiců a míst spirituality.
Přinášet všem pohlazení Božího milosrdenství
Papež poukázal na tyto svaté muže a ženy ponořené do bouřlivých dějin své doby a zopakoval, že díky imaginaci lásky oživované Duchem svatým se jim podařilo vytvořit jakési 'svaté bratrství', které je schopno uspokojovat potřeby těch nejodstrčenějších a nejchudších a pečovat o jejich rány. „Tato víra se promítla do odvahy misie. Tu potřebujeme i dnes: odvahu svědectví a hlásání, radost z víry, která tvrdě pracuje v charitě, vynalézavost církve, která umí pochopit znamení naší doby a reagovat na potřeby těch, kteří nejvíce zápasí. Všem, opakuji, všem musíme přinést pohlazení Božího milosrdenství“.
Odpouštějte všem!
Při pohledu na kněze, kteří vysluhují svátost pokání, je papež oslovil: „Odpusťte všechno. A když lidé přicházejí ke zpovědi, 'prosím, netrapte kajícníky'. A odpouštějte, aniž byste je nutili trpět. Církev potřebuje odpuštění a vy jste nástrojem odpuštění. Všem musíme přinést pohlazení Božího milosrdenství. Zvláště těm, kteří jsou na okraji společnosti. Zvláště těm, kteří žízní po naději, těm, kteří se ocitli nuceni žít na okraji, zraněni životem nebo nějakou chybou, kterou udělali, nebo nespravedlností společnosti, která jde vždy na úkor těch nejkřehčích. Odpusťte všem!“.
Nezvykejme si na zlo
Papež se pak zaměřil na bouře, které v dnešní době nechybějí, a zopakoval, že mnohé z nich mají původ v hrabivosti, chamtivosti, bezuzdné snaze uspokojit své ego a jsou živeny individualistickou, lhostejnou a násilnou kulturou. Varoval také před rizikem, že zlo se stane 'normálním', že si na něj zvykneme. „A tak se stáváme spoluviníky! Zlo není normální, nemůže být normální“, dodal na vysvětlenou. Proto připomněl úkol přijmout výzvu a být odvážný v poslání.
Verona je město lásky: Zasévejte lásku silnější než nenávist a smrt
A nakonec vyslovil přání akceschopné svatosti, živé víry, která s odvážnou láskou rozsévá Boží království v každé situaci každodenního života. „A jestliže se Shakespearův génius nechal inspirovat krásou tohoto místa, aby nám vyprávěl trýznivý příběh dvou milenců, kterým bránila nenávist jejich rodin, zavažme se my křesťané, inspirováni evangeliem, že budeme všude rozsévat lásku silnější než nenávist a smrt. Zasévejte lásku silnější než nenávist a smrt, dnes je ve světě tolik nenávisti. Sněte o tom takto: Verona jako město lásky. A kéž vás Boží láska provází a žehná vám“.
