František: V bouřích se držme s Ježíšem, abychom nalezli pokoj

PAPEŽ FRANTIŠEK

Drazí bratři a sestry, hezkou neděli!

Dnešní evangelium nám ukazuje Ježíše na lodi s učedníky na Tiberiadském jezeře. Náhle přichází silná bouře a člunu hrozí potopení. Ježíš, který spal, se probouzí, zahání vítr a vše se vrací ke klidu (srov. Mk 4,35-41).

Ve skutečnosti se však neprobudí sám, ale oni ho vzbudí! Učedníci jsou těmi, kdo s velkým strachem Ježíše budí. Noc předtím to byl sám Ježíš, kdo učedníkům řekl, aby nasedli do člunu a přepluli jezero. Byli zkušení, byli to rybáři, a bylo to jejich životní prostředí; ale bouře by je mohla dostat do potíží. Zdá se, že Ježíš je chce vyzkoušet. Nenechává je však samotné, zůstává s nimi ve člunu, klidně i spí. A když se bouře rozpoutá, svou přítomností je uklidňuje, povzbuzuje, podněcuje je k větší víře a doprovází je za hranice nebezpečí. Můžeme si však položit otázku: Proč se Ježíš takto chová?

Aby posílil víru učedníků a dodal jim odvahu. Oni - učedníci - totiž z této zkušenosti vycházejí s větším vědomím Ježíšovy moci a jeho přítomnosti uprostřed nich, a proto jsou silnější a připravenější čelit překážkám, obtížím, včetně strachu odvážit se hlásat evangelium. Poté, co s ním překonají tuto zkoušku, budou umět čelit mnoha dalším, dokonce i kříži a mučednictví, aby přinášeli evangelium všem lidem.

A Ježíš dělá totéž s námi, zejména při eucharistii: shromažďuje nás kolem sebe, dává nám své slovo, živí nás svým Tělem a Krví a pak nás vyzývá, abychom se vydali na cestu, předávali dál to, co jsme slyšeli, a dělili se se všemi o to, co jsme přijali, v každodenním životě, i když je to těžké. Ježíš nás nezbavuje těžkostí, ale aniž by nás kdy opustil, pomáhá nám jim čelit. Činí nás odvážnými. Tak se i my, překonávajíce je s jeho pomocí, učíme stále více se k němu přimykat, důvěřovat jeho moci, která dalece přesahuje naše schopnosti, překonávat nejistoty a váhání, uzavřenost a předsudky, a to s odvahou a velkým srdcem, abychom všem říkali, že nebeské království je přítomno, je zde a že s Ježíšem po našem boku můžeme společně přispět k jeho růstu i přes všechny překážky.

Ptejme se tedy sami sebe: Dokážu si ve chvílích zkoušky vzpomenout na okamžiky, kdy jsem ve svém životě zakusil Boží přítomnost a pomoc? Zamysleme se... Když přijde nějaká bouře, nechám se tou vřavou zahltit, nebo se k němu přimknu a najdu klid a mír v modlitbě, tichu, naslouchání Slovu, adoraci a bratrském sdílení víry?

Kéž nám Panna Maria, která přijala Boží vůli s pokorou a odvahou, dopřeje v těžkých chvílích klid, který přináší odevzdanost v něm.