Papež František: Kněz nežije sám, vytvořte pevnou síť bratrských vztahů
Adriana Masotti - Vatikán
Papež František se dnes, 6. června, v Klementinském sále Apoštolského paláce setkal s účastníky plenárního shromáždění Dikasteria pro klérus, které se zaměřilo zejména na tři aspekty: trvalou formaci kněží, podporu povolání a trvalý diakonát. Ve svém projevu zdůraznil, jak je pro kněze důležité žít v síti bratrských vztahů, protože „cesta se neuskutečňuje osamoceně“, a doporučil kreativitu a naslouchání Duchu, aby bylo možné zvládnout současné problémy.
Papežova vděčnost
Papež srdečně pozdravil účastníky audience a využil příležitosti, aby vyjádřil svou vděčnost kněžím a jáhnům na celém světě:
Mnohokrát jsem varoval před riziky klerikalismu a duchovního zesvětštění, ale dobře vím, že většina kněží pracuje s obrovskou velkorysostí a duchem víry pro dobro svatého Božího lidu, nese tíhu velké práce a čelí pastoračním a duchovním výzvám, které někdy nejsou snadné.
Formace získaná v semináři nestačí
František řekl několik slov ke každému ze tří témat, na něž se práce plenárního zasedání zaměřila, počínaje ústředním tématem formace kněží. Formace, která, jak zdůraznil, musí být trvalá, tím spíše v dnešním neustále se měnícím světě. Není proto možné si myslet, že formace získaná v semináři může být dostačující.
Jsme spíše povoláni upevňovat, posilovat a rozvíjet to, co máme v semináři, a to cestou, která nám pomůže dozrát v lidském rozměru, duchovně růst, nacházet vhodné jazyky pro evangelizaci, prohlubovat to, co potřebujeme k adekvátnímu řešení nových problémů naší doby.
Příliš mnoho kněží se cítí osaměle
Zásadní pro Františka byla otázka osamělosti, kterou kněží často zažívají. „Cesta se neuskutečňuje o samotě,“ řekl a poznamenal, že mnozí kněží nemohou počítat s „milostí doprovázení“ a bez oné „záchrany“, kterou představuje „pocit sounáležitosti“.
Utkat pevnou síť bratrských vztahů je prioritním úkolem probíhající formace: biskup, kněží mezi sebou, komunity ve vztahu ke svým pastýřům, řeholníci a řeholnice, sdružení, hnutí: je nezbytné, aby se kněží cítili „doma“. Vy jako dikasterium jste již začali spřádat celosvětovou síť: doporučuji vám, abyste udělali vše pro to, aby tato vlna pokračovala a přinesla ovoce po celém světě.
Nesmiřujte se s poklesem počtu povolání
Úbytek povolání ke kněžství a zasvěcenému životu je „jednou z velkých výzev pro Boží lid“, konstatuje papež, ale krize se týká i povolání k manželství. Z tohoto důvodu, vysvětluje, byl v posledních poselstvích ke Světovému dni modliteb za povolání rozšířen pohled „na všechna křesťanská povolání“, zejména na „základní povolání, kterým je učednictví“, jež spojuje všechny pokřtěné. Papež varoval:
Nemůžeme se smířit s tím, že pro tolik mladých lidí zmizela z obzoru hypotéza radikální nabídky života. Místo toho musíme společně uvažovat a zůstat pozorní vůči znamením Ducha, a tento úkol můžete plnit i vy prostřednictvím Papežského díla pro kněžská povolání. Vyzývám vás, abyste tuto skutečnost znovu aktivizovali, a to způsobem, který odpovídá naší době.
Příspěvek k úvahám o trvalém diakonátu
Papež se poté věnoval třetímu tématu plenárního zasedání: stálému diakonátu, na jehož „specifickou identitu“ se dnes často dotazujeme. Vyzval k přispění k reflexi o této službě, jak ji doporučuje Souhrnná zpráva z prvního zasedání řádného generálního shromáždění biskupské synody z října loňského roku, která se zaměřuje především na „diakonii lásky a služby chudým“.
Doprovázet tyto úvahy a vývoj je poměrně důležitým úkolem vašeho dikasteria. Povzbuzuji vás, abyste na tom pracovali a nasadili všechny potřebné síly.
Františkova závěrečná výzva zní: vždy pracujte na tom, „aby Boží lid měl pastýře podle Kristova srdce“, které doprovází Maria, „vzor každého povolání“.
