Papež František navštívil římský Kapitol
Salvatore Cernuzio - Řím
Město s „univerzálním“ posláním, domov papežů a císařů, kolébka civilizace, které přijímá lidi z celého světa. Strážce uměleckých pokladů a velkolepých stop minulosti. Sídlo koncilu, mezinárodních smluv, olympijských her a jubileí, v neposlední řadě i toho, které bude hostit v roce 2025 a o němž se doufá, že zlepší kvalitu a efektivitu veřejných služeb a že se dočká plné spolupráce mezi Svatým stolcem a italskou vládou. Papež František vykresluje Řím jako veliké a velkolepé město, ale nezapomíná ani na jeho problémy a těžkosti: je to město, které je „jedinečné na světě“ svou přitažlivostí a „odpovědností“ vůči Itálii, církvi a lidské rodině. Dnes, 10. června, František navštívil institucionální srdce Věčného města, Kapitol, sídlo jeho magistrátu. Po první návštěvě v roce 2019 je to již potřetí, i když návštěva v roce 2020 se omezila pouze na Kapitolské náměstí během modlitebního setkání za mír, které uspořádala komunita Sant'Egidio.
Výhled na Jubileum
Dnešní návštěva se uskutečnila půl roku před otevřením Svaté brány, které zahájí Jubileum, „událost náboženského rázu“, která však „může mít pozitivní dopad na samotnou tvář města, zlepšit jeho vzhled a zefektivnit veřejné služby nejen v centru, ale také napomoci sblížení centra s předměstími“. Tento důraz spojený s povzbuzením, aby se neztratil duch lásky, přijetí a pohostinnosti, který po staletí charakterizuje Řím, město s „univerzálním posláním“, papež vyzdvihl ve svém projevu v sále Julia Caesara před radními a zastupiteli, úřady a samozřejmě starostou města Roberto Gualtierim.
Pohled z Tabulária a rozhovor se starostou
Návštěvu, která začala papežovým příjezdem dvacet minut před plánovanou devátou hodinou ranní, zahájil právě starosta Gualtieri s šerpou v barvách trikolóry, který papeže přivítal po příjezdu v jeho služebním voze, když slunce ještě plně nevyšlo na nejmenším z pahorků, na nichž bylo „Věčné město“ založeno. S Gualtierim si papež stiskl ruku a prohodil několik slov, načež zamířil - vítán hlasy trubačů městské stráže - k Tabuláriu, aby se zastavil u prvního oblouku s výhledem na Forum Romanum. Poté papež s Gualtierim vedl soukromý rozhovor v Senátorském paláci, po němž následovaly pozdravy starostovy rodiny a členů jeho sekretariátu v Gobelínovém sále. V Sálu praporů se papež František následně podepsal do „Zlaté knihy“ římského magistrátu, poté vstoupil do Sálu Julia Caesara, kapitolského „parlamentu“, kde ho přivítal vřelý potlesk z míst zastupitelů.
V sále Julia Caesara
Prvním gestem byl papežův pozdrav a požehnání malé holčičce, jediné v sále. Její pláč a potlesk proložily papežův projev, který uvedl starosta města, jenž hovořil o „skoku vpřed“ pro Řím, protože „nastal čas odvahy, nikoli rezignace“, a projev předsedkyně Kapitolského shromáždění Světlany Celliové, která papežovu návštěvu označila za „nejautentičtější a nejhmatatelnější svědectví o náklonnosti a blízkosti k městu Římu, které se v těchto měsících připravuje na Svatý rok“, a ujistila, že „vynakládá veškeré úsilí, aby miliony poutníků přivítalo co nejlépe“.
Sbližování centra a periferií
Ústředním bodem papežova projevu je také reflexe Svatého roku 2025, v jehož rámci se do Říma sjedou tisíce poutníků a turistů, přičemž papež vyšel z tisícileté historie tohoto města, a to jak z dávné, tak i z nedávné minulosti.
Nadcházející jubileum bude moci mít také pozitivní dopad na samotnou tvář města, zlepší jeho vzhled a zefektivní veřejné služby nejen v centru, ale také sblíží centrum a předměstí.
Spolupráce s italskou vládou a městskou správou
Podle papeže jde o velkou událost, u níž si nelze představit, že by mohla proběhnout spořádaně a bezpečně bez „aktivní a velkorysé spolupráce“ úřadů kapitolské samosprávy a národních úřadů, a poděkoval „srdečně“ také „italské vládě za její plnou ochotu spolupracovat s církevními představiteli na zdárném průběhu jubilea, čímž potvrdil touhu po přátelské spolupráci, která charakterizuje vzájemné vztahy mezi Itálií a Svatým stolcem“. Vzájemné vztahy se v průběhu času upevňovaly, zdůraznil dále František a připomněl období sjednocení Itálie, kdy se „otevřela nová etapa, v níž bylo po protikladech a nedorozuměních s novým jednotným státem v souvislosti s tzv. římskou otázkou dosaženo před 95 lety smíru mezi civilní mocí a Svatým stolcem“. Poté následoval konkordát, jehož 40. výročí připadá na letošní rok a který, jak papež zdůraznil, „znovu potvrdil, že italský stát a katolická církev jsou každá ve svém uspořádání nezávislé a svrchované, přičemž se zavázaly k plnému respektování této zásady ve svých vztazích a ke vzájemné spolupráci pro podporu člověka a dobro celé země“.
Nikoliv peněžní, ale lidské vztahy
Ohledně této spolupráce papež nabídl upřesnění: „Zlomyslnost nás může vést k tomu, že si myslíme, že vztahy jsou o penězích, ne, ty jsou druhotné, vztahy jsou lidské“. Tato slova byla přijata potleskem. V jubilejním roce budou tyto vztahy ještě zřetelnější. František doufá, že tento rok může být příležitostí k obnovení „univerzálního ducha“ Říma, „ve službě lásky, ve službě přijetí a pohostinnosti“, jehož „pravými“ svědky mohou být poutníci, turisté, migranti, chudí, osamělí, nemocní, vězni, vyloučení. „Proto,“ dodává na okraj, „jsem se rozhodl otevřít Svatou bránu ve vězení.
Ať svědčí o tom, že autorita je plně taková, když slouží všem, když využívá svou legitimní moc k uspokojování potřeb občanstva a zejména těch nejslabších, posledních.
Přijetí lidí z celého světa
„Ať Řím i nadále ukazuje svou pravou tvář, tvář vstřícnou, pohostinnou, velkorysou a ušlechtilou,“ znělo povzbuzení, které papež adresoval městské správě. Obrovský příliv poutníků, turistů a také migrantů by neměl být vnímán „jako zhoršení, zátěž, která zpomaluje a brzdí normální chod věcí“; je naopak příležitostí: každý „problém“ Říma je „rubem jeho velikosti a z krizového faktoru se může stát příležitostí k rozvoji: občanskému, sociálnímu, ekonomickému, kulturnímu“.
Nesmírný poklad kultury a historie ležící na pahorcích Říma je chloubou a zároveň údělem jeho občanstva a jeho vládců a čeká na to, až bude náležitě oceněn a respektován.
Znovuzrození
Znovuzrození, to je papežův mandát: „Nezapomínejme, že původ Říma je znovuzrozením na troskách Tróje,“ zdůrazňuje. „Kéž se ve všech znovu zrodí vědomí hodnoty Říma, symbolu, který představuje na všech kontinentech,“ dodal, „a kéž se potvrdí, ba dokonce vzroste vzájemná aktivní spolupráce mezi všemi silami, které v něm sídlí, pro sborovou a soustavnou činnost, která jej učiní ještě hodnějším role, kterou mu osud, či spíše Prozřetelnost, vyhradila“.
Pozdrav na Kapitolském náměstí
Na závěr setkání v sále Julia Caesara proběhla výměna darů: starosta předal papeži stříbrnou medaili na památku návštěvy a dokument o zavedení některých sociálních iniciativ; papež oplatil různými dary: městu daroval mozaiku s vyobrazením Titova oblouku, starostovi triptych medailí, radním a zastupitelům medaile a bulu vyhlašující jubilejní rok „Spes non confundit“. František poté všem poděkoval „za přijetí, které bylo tak bratrské, tak vřelé“.
Děkuji. Na shledanou při jubileu! Uvidíme se tam všichni. Děkuji.
Jeden po druhém se pak přítomní zařadili do fronty, aby pozdravili římského biskupa, který poté na invalidním vozíku zamířil k lodžii Senátorského paláce, aby se podíval na Michelangelovo náměstí, kde na něj už několik hodin čekala skupina římských občanů a pracovníků z městské úklidové služby, civilní obrany, četníků a dalších městských zaměstnanců: „Děkuji vám za přivítání,“ říká, „děkuji vám za vaši práci, děkuji vám za to, co děláte pro město“. Papež, který takřka připomněl své první vystoupení z lodžie Svatopetrské baziliky před jedenácti lety, požádal přítomné, aby se „všichni společně“ pomodlili Zdrávas Maria.
Odhalení pamětní desky na památku návštěvy
Závěrečné fáze papežovy návštěvy na Kapitolu poznamenává několik okamžiků: odhalení pamětní desky na památku návštěvy: „Jeho Svatosti Františkovi, Petrovu nástupci a římskému biskupovi, podporovateli péče o společný domov a svědkovi všeobecného bratrství“, zní nápis, který nese. Následuje zastávka v sále Laudato si', který v roce 2019 slavnostně otevřel sám papež, a pozdrav adresovaný zaměstnancům Kapitolu. Nakonec se František na pozadí trubačů kapitolské stráže (tzv. věrných z Vitorchiana) rozloučil s Kapitolem a vrátil se do Vatikánu.
