Papež: Příliš mnoho otevřených konfliktů a prolité lidské krve, nepodléhejte logice zbraní
Salvatore Cernuzio - Vatikán
Nemůžeme a nesmíme ustupovat logice zbraní!
1944-2024. Osmdesát let spojených červenou nití krve, kterou kvůli válce prolilo tolik nevinných lidí. Před osmi desetiletími to byla druhá světová válka s „noční můrou nacistické devastace“, dnes jsou to mnohé „otevřené konflikty“ ve světě, zejména na Ukrajině, ve Svaté zemi, Súdánu a Myanmaru, z nichž se zvedá „křik hrůzy a utrpení“ tamních lidí. Pro toto zraněné lidstvo se papež František dovolává přímluvy Panny Marie Salus Populi Romani, Madony, jíž vždy projevoval hlubokou úctu a více než stokrát se jí poklonil před každou apoštolskou cestou či operací a jíž 4. června 1944 občané Říma a papež Pius XII. složili slib, když „prosili o záchranu města, zatímco se schylovalo k čelnímu střetu německé armády s armádou angloamerických spojenců“.
Živý obraz v srdcích Římanů
U příležitosti první liturgické památky Panny Marie, jejíž ikona (podle tradice namalovaná svatým Lukášem) je uchovávána v bazilice Santa Maria Maggiore, zaslal papež list monsignorovi Baldassarre Reinovi, vicegerentovi římské diecéze. František v dopise uvádí, že je „duchovně spojen“ s oslavami diecézní komunity a obnovuje „úctu“ ke starobylé ikoně, „která byla po staletí živá v srdcích Římanů“. K ní, píše v listu, se obyvatelé Urbe „obraceli se svými prosbami a vzýváním, zvláště v době morových ran, přírodních katastrof a válek“.
Před tímto obrazem se odrážely významné události náboženského a občanského života Říma.
Překvapivá událost
Vskutku není překvapivé, že se v roce 1944 tisíce lidí, věřících i kněží, chtěly svěřit Salus Populi Romani veřejným slibem v kostele svatého Ignáce z Loyoly na Campo Marzio, kam byla mariánská ikona přenesena, aby bylo město ušetřeno válečného běsnění. Což se ostatně stalo, když spojenecká vojska již v pozdním odpoledni téhož dne vstoupila do Říma, aniž by narazila na sebemenší odpor Němců, kteří opouštěli město ze severu. Úžasná skutečnost, která následujícího dne, 5. června, pohnula davy lidí až na Svatopetrské náměstí, kde Pius XII. pronesl: „S nevýslovnou vděčností uctíváme Nejsvětější Matku Boží a naši Matku Marii, která k titulu a slávě Salus Populi Romani přidala nový důkaz své mateřské dobroty, který zůstane navždy zapsán v análech Urbe“.
Metla války
Po osmdesáti letech je vzpomínka na tuto událost „tak plnou významu“ pro papeže „příležitostí k modlitbě za ty, kteří přišli o život ve druhé světové válce, a k novému rozjímání o obrovské metle války“. „Příliš mnoho konfliktů v různých částech světa je dodnes otevřených,“ zdůraznil František.
Mám na mysli zejména sužovanou Ukrajinu, Palestinu a Izrael, Súdán, Myanmar, kde stále řinčí zbraně a je prolévána další lidská krev. Jsou to dramata, která se dotýkají bezpočtu nevinných obětí, jejichž výkřiky hrůzy a utrpení vyzývají ke zpytování svědomí všech: nemůžeme a nesmíme podlehnout logice zbraní!
Výzva Pavla VI. adresovaná OSN
Rukou římského biskupa při psaní listu hýbe ještě jedna vzpomínka, a sice slova svatého Pavla VI. adresovaná OSN, když se dvacet let po skončení druhé světové války, v roce 1965, ptal: „Bude svět někdy schopen změnit partikularistickou a válečnickou mentalitu, která doposud utkala tak velkou část jeho dějin?“. Tato otázka „stále čeká na odpověď“, říká papež František, ale především „podněcuje všechny, aby konkrétně pracovali ve prospěch míru v Evropě a na celém světě“.
Mír je dar od Boha, který musí i dnes najít srdce ochotná jej přijmout a pracovat na tom, aby byla tvůrci smíření a svědky naděje.
Oslavy v římské diecézi
A právě modlitba za mír podněcuje sérii iniciativ římské diecéze, které začaly 4. června a potrvají až do soboty 8. června na čtyřech různých místech, týchž, která byla protagonisty slibu z roku 1944. Růženec, procesí, historické vzpomínky, květinové a hudební pocty a eucharistie, jež se dělí mezi farnost Santa Maria Mater Dei, kostel svatého Ignáce na Campo Marzio, svatyni Divino Amore a samozřejmě baziliku Santa Maria Maggiore.
Papež v listě doufá, že tato řada setkání připomínající minulé události „může v Římanech oživit odhodlání být všude tvůrci skutečného míru a znovu nastartovat bratrství jako základní podmínku pro překonání konfliktů a nepřátelství“.
Stavitelem míru může být ten, kdo jej má v sobě a s odvahou a mírností se věnuje vytváření vazeb, navazování vztahů mezi lidmi, vyrovnávání napětí v rodině, v práci, ve škole, mezi přáteli.
Dar míru
Na závěr je připojena modlitba k Panně Marii, aby „získala pro celé lidstvo dar svornosti a míru“. Papež svěřuje „římský lid, zvláště staré, nemocné, osamělé a lidi v nesnázích, mateřské přímluvě Panny Marie Salus Populi Romani“.
