Papež řeholníkům: prostota v synodální dynamice, bez ambicí
Tiziana Campisi - Vatican News
V měsíci, kdy jsou jako obvykle všechny audience přerušeny kvůli letním prázdninám, se rozhodl papež František dnes, 15. července, setkat se šesti řeholními řády a instituty. V Klementinském sále Apoštolského paláce přijal papež účastníky generálních kapitul řádu Nejmenších bratří svatého Františka z Pauly , řádu menších řádových kleriků, kleriků svatého Viktora, Misionářek svatého Antonína Marie Kláry, Sester Nejsvětějšího Srdce Páně a sester Augustiniánek Božské lásky; v úvodu svého proslovu se každé řeholní rodiny zeptal na počet noviců a novicek, "protože se tím ptá na budoucnost vaší kongregace", a vyzval je k modlitbě za povolání. Poté se zastavil u tématu prostoty v zasvěceném životě, která, jak řekl, spočívá ve volbě podstatného a zřeknutí se zbytečného, což zakladatelé a zakladatelky dokázali, "každý z nich v různých okolnostech", a "nechali se den za dnem utvářet" stejnou "prostotou Boží lásky, která září v evangeliu".
Boží láska je prostá a její krása je jednoduchá, není to sofistikovaná krása. Je prostá, je přirozená. Při přípravě na svá setkání proto proste Pána, abyste i vy byli prostí osobně a také prostí v synodální dynamice společné cesty, zbavte se všeho, co není nutné nebo co může bránit naslouchání a harmonii v procesu rozlišování; zbavte se kalkulací, ambicí.
Závist, "žlutá nemoc"
V zasvěceném životě jsou ambice "morem", varoval papež, a v životě společenství je "závist ošklivá", je to "jako 'žlutá nemoc', ošklivá věc", stejně jako "přetvářka, rigidita" a jakékoli "pokušení k sebestřednosti". Bez nich je možné "společně a moudře číst přítomnost", chápat "znamení doby" a činit nejlepší rozhodnutí pro budoucnost".
Duchovní cesta těch, kteří se zasvětili Bohu
František pak při úvahách o jejich rozdílném původu mezi 16. a 20. stoletím zdůraznil, že tato rozmanitost je "živým obrazem tajemství Církve, v němž "každému je dán zvláštní projev Ducha svatého pro společné dobro všech". Ta zasvěcených mužů a žen je "duchovní cestou", kterou církevní otcové definovali jako "lásku k božské kráse", připomněl papež, která "je vyzařováním božské dobroty", jak napsal Jan Pavel II. v apoštolské exhortaci Vita consecrata. Je to cesta vzdálená "vnitřním bojům" a "jiným zájmům než zájmům lásky", poznamenal papež když mluvil o "kráse" a "prostotě" zasvěceného života.
Krása zasvěceného života
"Za různých okolností, v různých dobách a na různých místech" jsou příběhy těch, kdo se zasvětili Bohu, "příběhy krásy, protože v nich září milost Boží tváře", kterou evangelia vidí v Ježíši, "v jeho rukou sepjatých k modlitbě ve chvílích důvěrného vztahu s Otcem, v jeho srdci plném soucitu," vysvětlil František, "v jeho očích planoucích horlivostí, když odsuzoval nespravedlnost a zneužívání, v jeho nohách poznamenaných dlouhými cestami, jimiž došel i do nejchudších a nejodstrkovanějších periferií své země. "Pod vlivem Ducha svatého" dokázali zakladatelé a zakladatelky kongregací, řádů a řeholních institutů vystihnout "rysy této krásy" a dokázali jí "různými způsoby odpovídat podle potřeb své doby" a vdechli život "obdivuhodným stránkám konkrétní lásky, odvahy, tvořivosti a proroctví, věnovali se péči o slabé, nemocné, staré a děti, formaci mladých, misijnímu hlásání a sociální angažovanosti". V těchto dílech je třeba pokračovat, vyzval František, který vyzval řeholníky a řeholnice, aby i nadále "hledali a rozsévali Kristovu krásu v konkrétnosti záhybů dějin", naslouchali lásce, která oživovala jejich zakladatele, a nechali se vyzývat "tím, jak oni odpovídali" této lásce, a tedy "tím, co si vybrali, a tím, čeho se zřekli, třeba i s utrpením".
Nezanedbávejte modlitbu
Řeholníci a řeholnice přijímají chudobu, aby se vyprázdnili "od všeho, co není láska ke Kristu", a aby se nechali "naplnit jeho krásou, až se rozlévá do světa" všude tam, kam je Bůh posílá, "zejména skrze poslušnost". A to je velké poslání," poznamenal František a upřesnil, že skrze "ano" zasvěcených osob Bůh nechává "projevit sílu své laskavosti, která přesahuje všechny možnosti". Každému na závěr papež doporučil modlit se a vést dialog s Bohem.
Neopouštějte modlitbu, modlitbu ze srdce; neopouštějte chvíle před svatostánkem, kdy hovoříte s Pánem, hovoříte s ním a necháváte ho, aby k nám promlouval. Ale mám na mysli modlitbu ze srdce, ne modlitbu papoušků, ne, ne. Ta, která vychází ze srdce a posouvá nás vpřed Pánovou cestou.
Péče o formaci
Než se František rozloučil, znovu vyzval k modlitbě za povolání, aby nové řeholnice a řeholníci pokračovali v charismatech zakladatelů a zakladatelek, a k péči o formaci těch, kteří se připravují zcela odevzdat svůj život Bohu.
