Skupina migrantů u papeže: "Je pro nás všechny jako otec"
Alessandro De Carolis - Vatican News
Není to poprvé, co se toto setkání uskutečnilo, a to velmi podobným způsobem. A pokaždé se opakuje "velký okamžik milosti". Don Mattia Ferrari včera, 2. července, uprostřed odpoledne vyprávěl, co krátce předtím zažil v Casa Santa Marta, kde opět doprovázel skupinu migrantů toužících setkat se s Františkem, papežem, pro ně vlastně "otcem", protože tak ho vnímají, ujišťuje don Mattia. Všichni bez rozdílu ve svém stavu bezzemků, ať už katolíků nebo muslimů, u "pastýře všech".
Příběhy mezi peklem a nadějí
Protagonisty tohoto setkání jsou tentokrát dva mladí lidé, Ibrahim Lo, který přišel ze Senegalu a prošel libyjskou cestou, a Ebrima Kuyateh, původem z Gambie, se stejně dramatickou cestou. Oba napsali knihy, zejména Ibrahim několik, jednu s názvem "Chléb a voda. Ze Senegalu do Itálie přes Libyi" a druhou "Můj hlas. Od břehů Afriky až do ulic Evropy". Další příběh s podobným nádechem byl příběh Ebrimama: výmluvný titul "Já, moje bosé nohy" s předmluvou, kterou napsali mimo jiné arcibiskup z Modeny Nonantola a biskup z Carpi Erio Castellucci, a také doslovem Stefana Crociho, ředitele organizace Migrantes. Spolu s otcem Mattiou Ferrarim se setkání s papežem zúčastnili také Stefano Croci, ředitel Migrantes Carpi, Giulia Bassoli, dobrovolnice téže sekce, a Luca Casarini, zakladatel a vedoucí misie Mediterranea Saving Humans a zvláštní host biskupské synody. Spolu s nimi také sestra Adriana Dominici, zasvěcená osoba ze Spin Time Labs v Římě.
Nové objetí s Patem
František, říká otec Mattia, chtěl vyslechnout jejich příběhy "a všem poděkoval za to, co dělají a čím žijí, a povzbudil je, aby pokračovali". Vedle mladého muže ze Senegalu a Gambiho byl Pato, který se s papežem setkal již v listopadu 2023 - je to manžel Fati a otec Marie; matka a holčička, které loni zemřely žízní v poušti a které byly zvěčněny na fotografii jako výstraha svědomí ve svém posledním a srdcervoucím objetí, jež obletělo svět.
Příběhy o pekle, ale také o naději, které všichni chtěli předat do Františkových rukou. To, co zažili, včetně přijetí, kterého se jim dostalo, komentuje otec Mattia, ukazuje, jak pravdivá je "zkušenost, kterou máme na moři i na souši, že když zachraňujeme nebo přijímáme chudé, migranty, jsou to oni, kdo nás zachraňují". A že "v lásce, v bratrství, které žijeme s chudými, s migranty, skutečně zakoušíme spásu".
