Papež: 'Migranty zabíjí naše lhostejnost. Odmítat je je těžký hřích.'

PAPEŽ FRANTIŠEK 

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnes odložím obvyklou katechezi a chci se s vámi zastavit a zamyslet se nad lidmi, kteří i v této chvíli překonávají moře a pouště, aby se dostali do země, kde by mohli žít v míru a bezpečí.

Moře a poušť: tato dvě slova se vracejí v mnoha svědectvích, která dostávám jak od migrantů, tak od lidí, kteří se jim snaží pomáhat. A když říkám „moře“, mám v souvislosti s migrací na mysli také oceán, jezero, řeku, všechny ty zrádné vodní plochy, které je tolik bratrů a sester na celém světě nuceno překonat, aby se dostali do svého cíle. A „poušť“ není jen ta písečná s dunami nebo ta skalnatá, ale jsou to také všechna ta nepřístupná a nebezpečná území, jako jsou lesy, džungle, stepi, kde migranti kráčejí sami, opuštěni, ponecháni sami sobě. Migranti, moře a poušť. Dnešní migrační trasy se často vyznačují přechody přes moře a poušť, které se pro mnoho lidí - příliš mnoho! -, ukázaly jako smrtící. Proto se dnes chci věnovat tomuto dramatu, této bolesti. Některé z těchto tras známe lépe, protože jsou často v centru pozornosti; jiné, většina z nich, jsou málo známé, ale neméně používané.

O Středozemním moři jsem mluvil mnohokrát, protože jsem římský biskup a protože je symbolické: mare nostrum, místo komunikace mezi národy a civilizacemi, se stalo hřbitovem. A tragédií je, že mnozí, většina těchto mrtvých mohla být zachráněna. Je třeba jasně říci: existují lidé, kteří systematicky pracují na tom, aby jakýmikoliv prostředky odpudili migranty - aby je odpuzovali. A to, pokud se tak děje vědomě a odpovědně, je těžký hřích. Nezapomínejme na to, co říká Bible: „Nebudeš obtěžovat cizince a nebudeš ho utiskovat“ (Ex 22,20). Sirotek, vdova a cizinec jsou chudí par excellence, kterých se Bůh vždy zastává a žádá, aby byli bráněni.

I některé pouště se bohužel stávají hřbitovy migrantů. A ani zde se často nejedná o „přirozenou“ smrt. Ne. Někdy jsou na poušť přivedeni a jsou tam zanecháni. Všichni známe fotografii Patovy ženy a dcery, které v poušti zemřely hladem a žízní. V době satelitů a dronů jsou tu migrující muži, ženy a děti těmi, které nikdo nesmí vidět: schovávají je. Jen Bůh je vidí a slyší jejich volání. A to je krutost naší civilizace.

Ostatně moře a poušť jsou také biblická místa nabitá symbolickou hodnotou. Jsou to velmi důležitá dějiště v příběhu exodu, velkého stěhování lidu vedeného Bohem prostřednictvím Mojžíše z Egypta do zaslíbené země. Tato místa jsou svědky dramatu lidí prchajících před útlakem a otroctvím. Jsou to místa utrpení, strachu, zoufalství, ale zároveň místa přechodu ke svobodě - a kolik lidí dnes prochází moři, pouštěmi, aby se osvobodili -, jsou to místa přechodu k vykoupení, ke svobodě a naplnění Božích příslibů (srov. Poselství ke Světovému dni migrantů a uprchlíků 2024).

Existuje žalm, který na adresu Hospodina říká: „Na moři tvá cesta / tvé stezky na velkých vodách“ (77,20). A v jiném se zpívá takto: „Vedl svůj lid pouští, / neboť jeho láska je věčná“ (136,16). Tato svatá slova nám říkají, že Bůh, aby doprovázel lid na cestě ke svobodě, sám překračuje moře a poušť; Bůh nezůstává stranou, ne, sdílí drama migrantů, Bůh je s nimi, s migranty, trpí s nimi, s migranty, pláče a doufá s nimi, s migranty. Dnes bude dobré, když se zamyslíme nad tím, že Hospodin je s našimi migranty v mare nostrum, že Bůh je s nimi, ne s těmi, kdo je odmítají. 

Bratři a sestry, v jednom bychom se mohli shodnout: v těch smrtících mořích a pouštích by dnešní migranti být neměli - a bohužel tam jsou. Ale toho nedosáhneme přísnějšími zákony, militarizací hranic, odmítáním. Spíše toho dosáhneme rozšířením bezpečných a řádných přístupových cest pro migranty, umožněním útočiště těm, kdo prchají před válkami, násilím, pronásledováním a mnoha pohromami; dosáhneme toho tím, že budeme všemi způsoby podporovat globální správu migrace založenou na spravedlnosti, bratrství a solidaritě. A tím, že spojíme síly v boji proti obchodování s lidmi, abychom zastavili zločinné obchodníky s lidmi, kteří nemilosrdně zneužívají bídu druhých.

Drazí bratři a sestry, vzpomeňte na mnohé tragédie migrantů: kolik jich umírá ve Středozemním moři. Pomyslete na Lampedusu, na Crotone... kolik ošklivých a smutných věcí. A na závěr bych rád ocenil a pochválil nasazení tolika dobrých samaritánů, kteří dělají vše pro pomoc a záchranu zraněných a opuštěných migrantů na trasách zoufalé naděje, na pěti kontinentech. Tito odvážní muži a ženy jsou znamením lidskosti, která se nenechá nakazit zkaženou kulturou lhostejnosti a odmítání. Migranty zabíjí naše lhostejnost a tento postoj odmítání. A ti, kteří nemohou stát jako oni „v první linii“ - mám na mysli tolik dobrých lidí, kteří stojí v první linii, jako sdružení Mediterranea Saving Humans a mnoho dalších - nejsou z tohoto boje za civilizaci vyloučeni: nemůžeme stát v první linii, ale nejsme vyřazeni; existuje tolik způsobů, jak přispět, především modlitbou. A já se vás ptám: modlíte se za migranty, za ty, kteří přicházejí do našich zemí, aby si zachránili život? A „vy“ je chcete vyhnat.

Drazí bratři a sestry, spojme svá srdce a síly, aby moře a pouště nebyly hřbitovy, ale prostory, kde Bůh může otevřít cesty svobody a bratrství.