Papež: Literatura vychovává srdce i mysl a učí naslouchat druhým
Tiziana Campisi - Vatikán
Dobrá kniha otevírá mysl, povzbuzuje srdce, trénuje pro život. To jsou slova papeže Františka, který se chopil pera a papíru, aby budoucí kněží, ale také "všichni pastorační činitelé" a "každý křesťan" pochopili "hodnotu četby románů a básní na cestě osobního zrání". "Listem o úloze literatury ve formaci", napsaným 17. července a zveřejněným dnes, 4. srpna, chce papež "znovu probudit lásku k četbě" a především "navrhnout radikální změnu kurzu" v přípravě kandidátů kněžství, aby se více prostoru věnovalo četbě literárních děl.
Literatura totiž může "vychovávat srdce a mysl pastýře" ke "svobodnému a pokornému uplatňování vlastní racionality" a k "plodnému poznání plurality lidských jazyků", může rozšiřovat lidskou citlivost a vést k "velké duchovní otevřenosti". Úkolem věřících, a zvláště kněží, je navíc "dotýkat se' srdce současného člověka, aby se rozechvělo a otevřelo tváří v tvář hlásání Pána Ježíše", a v tom všem "má přínos, který může nabídnout literatura a poezie, nesrovnatelnou hodnotu".
Blahodárné účinky četby
František ve svém listu především zdůrazňuje blahodárné účinky dobré knihy, která "často v prázdninové nudě, v horku a samotě některých opuštěných čtvrtí" může být "oázou, která nás vzdaluje od jiných rozhodnutí, jež nám neprospívají", a která nám ve "chvílích únavy, hněvu, zklamání, neúspěchu, kdy se nám ani v modlitbě nedaří najít klid duše" může pomoci překonat těžké chvíle a "získat trochu více klidu". Protože možná "tato četba otevírá nové vnitřní prostory", které nám pomáhají neuzavírat se "v těch několika málo obsedantních myšlenkách", které nás pak "neúprosně uvězní".
Lidé se dříve, "před všudypřítomností médií, sociálních sítí, mobilních telefonů a dalších zařízení", věnovali četbě častěji, podotýká papež, který upozorňuje, že audiovizuální produkt je sice "ucelenější", ale "prostor a čas na 'obohacení' vyprávění nebo jeho interpretaci jsou obvykle omezené", zatímco při četbě knihy "je čtenář mnohem aktivnější". Literární dílo je "živý a vždy plodný text". Stává se totiž, že "při četbě je čtenář obohacen tím, co od autora dostává", a to mu "umožňuje, aby rozkvetlo bohatství jeho vlastní osoby".
Věnovat čas literatuře v seminářích
Je sice pozitivní, že "v některých seminářích překonáváme posedlost obrazovkami - a jedovatými, povrchními a násilnými falešnými zprávami - a věnujeme čas literatuře, četbě, povídání o "knihách, nových či starých, které nám stále mnoho říkají", uznává František, obecně totiž "na formační cestě těch, kdo jsou na cestě k vysvěcené službě", není adekvátní prostor pro literaturu, považovanou za "méně významný projev kultury, který nepatří na cestu přípravy, a tedy do konkrétní pastorační zkušenosti budoucích kněží".
"Takový přístup není dobrý", píše papež, neboť vede k "jisté formě vážného intelektuálního a duchovního ochuzení budoucích kněží", kteří tak nemají "prostřednictvím literatury privilegovaný přístup k jádru lidské kultury a konkrétněji k jádru lidské bytosti". V praxi má totiž literatura co do činění s tím, "co si každý z nás od života přeje", a "vstupuje do důvěrného vztahu s naší konkrétní existencí, s jejími základními napětími, touhami a významy".
Knihy jako společníci na cestách
Při vzpomínce na léta svého učitelského působení v jezuitské škole v Santa Fe v letech 1964-1965 papež vypráví, že při výuce literatury měli žáci studovat Cida (El Cid), zatímco "žádali, aby četli Garcíu Lorcu".
"Tehdy jsem se rozhodl, že se budou Cida učit doma a během hodin se budu zabývat autory, které mají mladí lidé nejraději," vzpomíná František a dodává, že dávali přednost "současným literárním dílům", ale "četbou těchto věcí, které je v danou chvíli zaujaly, získali obecnější vkus pro literaturu, pro poezii, a pak se přesunuli k dalším autorům", protože "nakonec srdce hledá víc a každý si v literatuře najde svou vlastní cestu".
V této souvislosti se papež svěřuje, že má rád "tragické autory, protože jejich díla bychom všichni mohli pociťovat jako svá vlastní, jako vyjádření našich vlastních dramat". Papež upozorňuje, že člověk by neměl "číst něco z povinnosti", nýbrž když už něco čte, tak by si měl vybírat četbu "s otevřeností, překvapením, pružností".
Přivádět k setkání se vtěleným Ježíšem
Věřící a kněží dnes musí při hlásání evangelia usilovat o to, aby "přiměřeně odpověděli na žízeň mnoha lidí po Bohu, aby se ji nesnažili uhasit odcizujícími návrhy nebo odtělesněným Ježíšem Kristem ", aby se "všichni mohli setkat s Ježíšem Kristem, který se stal tělem, člověkem, příběhem". Nikdy se nesmí ztratit ze zřetele "tělo Ježíše Krista", doporučuje papež, "ono tělo tvořené vášněmi, emocemi, pocity, konkrétními příběhy, rukama, které se dotýkají a uzdravují, pohledy, které osvobozují a povzbuzují, pohostinností, odpuštěním, rozhořčením, odvahou, neohrožeností: jedním slovem láskou". Z tohoto důvodu, zdůrazňuje František, "vytrvalé zaobírání se literaturou může budoucím kněžím a všem pastoračním pracovníkům pomoci ještě více vnímat plné lidství" Krista, "v němž se plně rozlévá jeho božství".
Četba je návyk s kladnými dopady
Papež v listě také vyjmenovává pozitivní důsledky, které podle vědců plynou z "návyku na četbu", který pomáhá "získat širší slovní zásobu", "rozvíjet různé aspekty inteligence", "podněcuje představivost a tvořivost", "umožňuje naučit se bohatěji vyjadřovat", "zlepšuje schopnost soustředění, snižuje míru zhoršení kognitivních funkcí, zmírňuje stres a úzkost". Konkrétně nás četba "připravuje na pochopení, a tedy i na řešení různých situací, které mohou v životě nastat", pokračuje František, "při četbě se noříme do postav, starostí, dramat, nebezpečí a obav lidí, kteří nakonec překonali životní výzvy". A u Borgese můžeme jít tak daleko, že literaturu definujeme jako "naslouchání něčímu hlasu".
Zpomalit, rozjímat, naslouchat
Literatura slouží "k účinnému zakoušení života". A pokud je "náš běžný pohled na svět jakoby 'redukován' a omezen tlakem" různých osobních povinností a "i služba - duchovní, pastorační, charitativní - se může stát" jen něčím, co je třeba udělat, hrozí, že "upadneme do chorobné výkonnosti, která banalizuje rozlišování, ochuzuje citlivost a snižuje komplexnost".
A tak se v "našem každodenním životě" musíme naučit "distancovat se od toho, co je bezprostřední", zní papežův návrh, "zpomalit, kontemplovat a naslouchat", což se může stát, když se zastavíme u četby knihy. Potřebujeme "obnovit pohostinné, nestrategické způsoby vztahování se ke skutečnosti", potřebujeme, jednoduše řečeno, "odstup, pomalost, svobodu" v přístupu k realitě a literatura nám umožňuje "trénovat náš pohled, abychom hledali a zkoumali pravdu o lidech a situacích", "pomáhá nám vyslovit naši přítomnost ve světě".
Navíc, zdůrazňuje papež, "při četbě literárního textu" se díváme očima druhých, rozvíjíme "empatickou sílu představivosti", "zjišťujeme, že to, co cítíme, není jen naše, je to univerzální, a tak se ani ten nejopuštěnější člověk necítí sám".