Papež: Mladí žijí pro vnějšek a uznání, potřebují pomoc
Tiziana Campisi - Vatikán
Skrytost, otcovství a pozornost k posledním: to jsou tři rozměry existence svatého Josefa, důležité pro řeholní život a službu církvi, u nichž se papež František zastavil při audienci s účastníky 18. generální kapituly Kongregace oblátů svatého Josefa, josefity z Asti, které přijal dnes ráno 26. srpna na audienci v Klementinském sále Apoštolského paláce. Než rozvinul svou úvahu, připomněl papež svůj "původ z Asti" a uznal, že on i tito řeholníci mají "společné kořeny v té zemi Piemontu", kde se narodil svatý Josef Marello; "krásná země, země dobrého vína", dodal.
Zakořenění života v Kristu
Ve svém projevu papež v souvislosti se skrytostí citoval heslo zakladatele oblátů svatého Josefa: „Kartuziáni doma a apoštolové mimo domov“. Právě z těchto slov papež vybízí řeholníky, aby do středu svého života postavili Krista.
Bez Krista neobstojíme, nikdo z nás: každý máme své slabosti a bez Krista, který nás podpírá, bychom neobstáli. Proto vás povzbuzuji, abyste stále pěstovali intenzivní život modlitby (...) prostřednictvím účasti na svátostech, naslouchání Božímu slovu a rozjímání o něm, eucharistické adorace, osobní i společné.
A dále zdůrazňuje adoraci, "mlčení před Bohem", kterou by měli konat všichni řeholníci, a zdůrazňuje, jak je důležité zůstat pevně v Kristu, protože když člověk není blízko Bohu, "upadá do hříchu", zatímco "ten, kdo je blízko Pánu, se hned přimkne a neupadne".
Pomáhat mladým lidem setkat se s Bohem
Být s Kristem, naslouchat mu, mluvit s ním, sdílet „s ním život každého dne“ přináší ovoce v apoštolátu, pokračoval František, zvláště v tom po boku mladých lidí, aby se mohli setkat s Bohem.
Mladí lidé nepotřebují nás: oni potřebují Boha! A čím více žijeme v jeho přítomnosti, tím více jsme schopni jim pomoci, aby se s ním setkali, aniž bychom se přitom my zbytečně stavěli do role protagonistů, nýbrž abychom měli na srdci pouze jejich spásu a plné štěstí. Naši mladí lidé - ale ve skutečnosti tak trochu my všichni - žijí a prožívají život ve světě tvořeném vnějškovostí, kde se počítá hlavně to, jak vypadají, jak získat uznání, jak mít stále nové zkušenosti. Ale život prožitý jen „navenek“ zanechává uvnitř prázdnotu.
Papežova výzva oblátům svatého Josefa pak zní, aby se jejich komunity a řeholní domy staly „místy, kde lze pocítit a sdílet teplo důvěrného vztahu s Bohem a mezi bratry“.
Po boku nových generací
Pokud jde o otcovství, František zdůraznil starost svatého Josefa Marella o mládež, u níž lituje, že je „příliš opuštěná a zanedbaná“ a „vydaná na pospas“ sama sobě, a považuje za „nespravedlivý a neplodný postoj těch, kteří se pak tuto opuštěnou a dezorientovanou mládež“ omezují na její kritiku. Věděl, jak uchopit „velký potenciál dobra“, který v mladých lidech může „vzkvétat a přinášet plody, jsou-li podporováni a doprovázeni moudrými, trpělivými a velkorysými průvodci“, poznamenal papež, řeholníky vybídl, aby byli „pozorní k integrálnímu dobru mladých lidí, konkrétně přítomní vedle nich a jejich rodin, znalci umění dobrých formátorů, moudře respektující dobu a možnosti každého z nich“.
Přijímat ty nejposlednější
Nakonec, pokud jde o pozornost věnovanou posledním, František vyzdvihuje víru a lásku, s níž svatý Josef přivítal „Marii a její dítě“ a rozpoznal „Boha v jejich chudobě“. A právě to znamená „přijímat poslední“, uzavírá papež, „nesnižovat se paternalisticky“, považovat je snad za méněcenné, ale sdílet s nimi vlastní „stejnou chudobu“. To je to, co nás „učí Bůh, který se sám učinil chudým“, co učil svatý Josef Marello tím, že se staral „o nejproblematičtější děti“, a k čemu nás „Pán vyzývá i dnes“. A na závěr, když se vrátíme k postavě svatého Josefa, František vypráví, že obraz, který ho zobrazuje spícího, připomíná skutečnost, že „ve svém životě nemohl spát, trpěl nespavostí, protože všechny chvíle, kdy usnul, změnily jeho život“. 'Člověk, který se nechá změnit,' nazývá ho papež a vyzývá nás, abychom se nad jeho odvahou zamysleli i my.
