Papež napsal mladým lidem v Anatolii: zasaďte se o spravedlivější a více bratrský svět
Tiziana Campisi - Vatikán
Do tureckého Trabzonu přijeli zástupci různých komunit Anatolského apoštolského vikariátu, aby se zúčastnili letního táboru pořádaného od 10. do 15. srpna v kostele Panny Marie, kde byl 5. února 2006 zabit otec Andrea Santoro. Sešlo se na šedesát mladých lidí, aby společně prožili chvíle rozjímání, modlitby a kulturních akcí, které vedl Mons. Antuan Ilgit, pomocný biskup vikariátu, za asistence řeholníků maristů, kapucínů a řeholnic z Institutu Vtěleného Slova. Papež jim v listě vyjádřil svou blízkost a povzbudil je, aby kráčeli „stále vpřed s radostí a nadějí“ a angažovali se „v budování spravedlivějšího, více bratrského a krásnějšího světa“. „Je vždy dobré být spolu, modlit se, poznávat se a sdílet,“ napsal papež. Františkův list, který biskup Ilgit přeložil do turečtiny a přečetl ho všem účastníkům setkání, byl pro mladé lidi nečekaným darem. Mladí lidé chtěli papeži poděkovat tím, že mu obratem napíší, sdělil vatikánským médiím monsignor Ilgit, který tento list brzy nechá doručit.
Jaká je bilance dnů strávených s mladými lidmi?
V našem vikariátu pořádáme dvě velká setkání, jedno se shoduje se svátkem obrácení svatého Pavla, který slavíme v Tarsu, druhé se shoduje se svátkem svatých Petra a Pavla, 29. června, a pořádáme ho v Antiochii, protože vikariát je velmi rozlehlý, velký jako Itálie. Mladí lidé nemají příležitost se setkávat, a tak jim pořádáním těchto dvou setkání dáváme možnost se vidět, vyměnit si názory a také navázat přátelství. Letos mě mladí požádali, abych je vzal mimo oblast zemětřesení, a tak jsme si vybrali Černé moře, druhou stranu Turecka, také našeho vikariátu, a přesunuli jsme se do Trabzonu, kde byl před mnoha lety zavražděn otec Andrea Santoro. Setkání začalo 10. srpna a trvalo pět dní. Zúčastnilo se ho mnoho místních mladých lidí, křesťanů z Apoštolského vikariátu, ale také mnoho křesťanských uprchlíků. Trochu jsme se zamýšleli nad Mariinými slovy při setkání s andělem Gabrielem - „Ať se mi stane podle tvého slova“ - s mnoha chvílemi ticha, rozjímání, sdílení, ale také s hrami, hráli také divadlo. Navštívili jsme také místa významná pro křesťanství, která dnes slouží jako muzea nebo jsou přeměněna na mešity.
U příležitosti tohoto setkání jste obdrželi papežův list...
Od zemětřesení se Svatý otec velmi zajímá o apoštolský vikariát v Anatolii a vždy chce být informován o situaci, ale také o našich aktivitách týkajících se mládeže, mladých lidí. Proto jsem ho upozornil na toto setkání a on chtěl napsat pár řádků, aby mládež povzbudil. Dopis, který jsem přeložil do turečtiny a podělil se o něj s mladými lidmi, skutečně oživil celý tábor.
Co vám papež napsal?
Napsal, že je rád, že se mladí lidé scházejí k modlitbě a rozjímání, a povzbudil je, aby se dívali dopředu s nadějí a nenechali se odradit.
Jak mladí lidé tato slova přijali?
Mladí lidé se nad dopisem zamýšleli i proto, že věděli, že na druhé straně Černého moře je Ukrajina a že tam probíhá velký konflikt a pak, také blízko jejich domovů, je Sýrie a také je tam problém Izraele a Gazy. Přemýšleli jsme o válce, o míru, povzbuzeni také slovy Svatého otce. Nakonec mu synodálně napsali dopis, který mu pošlu, jakmile budu mít možnost.
Co mladí lidé papeži napsali?
Mladí lidé měli z dopisu velkou radost. Vyjádřili svou radost a napsali, že si ho přečetli s velkou vděčností, že je pro ně velkou ctí a zdrojem síly zakusit papežovu duchovní blízkost a svěřují se jeho modlitbám.
Můžete nám přiblížit realitu mládeže v anatolském apoštolském vikariátu?
Máme tu mnoho mladých lidí z křesťanských rodin. Turecko v posledních letech přijalo mnoho uprchlíků. Mezi těmito uprchlíky je mnoho křesťanů ze Sýrie, Iráku, ale také z Íránu. Takže počet mladých křesťanských uprchlíků nyní převýšil počet domácích mladých lidí. Cítíme se tedy zodpovědní i za pastoraci těchto uprchlíků, kteří jsou navíc přidělováni do měst, kde nejsou křesťanské komunity. Proto se snažíme organizovat tato setkání, aby uprchlíci mohli chodit do míst, kde jsou jejich vrstevníci, místní křesťané. A účast těchto uprchlíků hodně obohacuje život našich mladých lidí, protože mají možnost vidět současnou realitu, jak to chodí ve světě s jeho těžkostmi. Ale také se uprchlíci setkáním se svými domorodými vrstevníky cítí být součástí církve, jejíž jsou dočasnou součástí.
Jaké naděje vkládáte do mladých lidí?
Nadějí je, že tito mladí lidé zůstanou v Turecku, že budou i nadále v církvi a že přispějí k jejímu rozvoji. Také proto, že budoucnost církve v Turecku je právě v těchto mladých lidech. Nejen budoucnost; přítomnost a budoucnost církve v Turecku jsou mladí lidé. Chceme-li obnovit budovy, které se zřítily, katedrálu, která se zřítila po zemětřesení, potřebujeme právě tyto živé kameny, mladé lidi, jejich účast, jejich víru, abychom byli schopni vše obnovit a abychom byli schopni vést církev v této posvátné turecké zemi kupředu. Mladí lidé jsou tedy náš dnešek a naše budoucnost, a proto se jim intenzivně věnujeme, snažíme se je doprovázet.
Určitě také slýcháte sny těchto mladých lidí, s čím se vám svěřují? Jakýma očima hledí do budoucnosti?
Mladí lidé vědí, že jsou v zemi s islámskou většinou, že jsou součástí menšiny, ale nechtějí být jen tolerováni jako menšina, chtějí být občany jako ostatní. Proto usilují o to, aby mohli pracovat ve společnosti a pro společnost. Jejich sny se vždy týkají vysokoškolského studia, možnosti získat dobré vzdělání, možnosti najít si smysluplnou práci, aby mohli jako křesťané budovat budoucnost této země, ve které by rádi zůstali a chtěli se na ní podílet na všech úrovních.
Jakou úlohu má církev po zemětřesení v roce 2023?
Nejdříve jsme se zavázali, že budeme schopni zvládnout tuto mimořádnou událost, aniž bychom dělali nějaké rozdíly. Snažili jsme se pomáhat křesťanským komunitám, ale také muslimským obětem zemětřesení nebo těm, kteří patří k jiným náboženstvím. Nyní, v této druhé fázi, po první nouzové situaci, se snažíme být nablízku soucitem a doprovázet procesy. Takže je pro nás velmi důležité školit, vzdělávat mladé lidi, podporovat křesťany v postižených oblastech, které jsou pro křesťanství vzácné, zejména město Antiochie, město Iškenderun. Po zemětřesení museli lidé tuto oblast opustit, ale my se snažíme udělat vše pro obnovu, aby se křesťané mohli vrátit do svých domovů a nadále žít v místech, která jsou jim drahá.
Mohou být papežova slova mladým lidem dalším povzbuzením, aby se postavili zítřku?
Určitě ano, protože tady jsme od Říma poměrně daleko a ne vždy máme zprávy o katolické církvi na univerzální úrovni. Proto vědomí této zvláštní pozornosti Svatého otce, který do svých myšlenek a modliteb vnáší především mladé lidi, nám pomáhá oživovat společenství, ale především mladé lidi, kteří se tak necítí osamoceni. Velmi dobře jsem to zažil, když jsem vzal malou skupinu mladých lidí - asi čtyřicet mladých lidí z Anatolského apoštolského vikariátu - do Lisabonu. Při této zkušenosti, kdy viděli asi jeden a půl milionu mladých lidí z celého světa, se cítili hrdí na to, že jsou katolíky, že jsou křesťany, protože se poprvé setkali s univerzalitou církve, zažili ji. Blízkost Svatého otce má stejný účinek, oživuje je a povzbuzuje.
