Papež katolickým zákonodárcům: „Náš válkou unavený svět potřebuje naději na mír"

Lisa Zengarini - Vatikán

Papež František v sobotu povzbudil katolické zákonodárce, aby „byli svědky naděje“, zejména pro mladé generace, uprostřed válečné temnoty, která zastiňuje svět. Katolíci jsou vyzýváni, aby „našli moudrost a sílu vidět za mraky a s nadějí zrozenou z víry inspirovali ostatní, zejména mladé, k práci pro lepší zítřek,“ řekl.

Papež promluvil k účastníkům patnáctého výročního setkání Mezinárodní sítě katolických zákonodárců (ICLN), které se koná v Římě. ICLN je nestranické sdružení založené v roce 2010, které spojuje a podporuje obětavé křesťanské vedoucí pracovníky ve veřejných funkcích bez ohledu na jejich politickou příslušnost a buduje rostoucí mezinárodní síť. Jejím posláním je nabízet jim duchovní a doktrinální formaci a příležitosti k navazování kontaktů po celém světě, aby mohli vykonávat ctnostné a účinné vedení, které se zasazuje o důstojnost každé lidské bytosti.

Pro letošní setkání bylo zvoleno téma „Svět ve válce: permanentní krize a konflikty - co to pro nás znamená?“.

Třetí světová válka vedená po částech

Papež František ve svém projevu poznamenal, že toto téma je obzvláště aktuální na pozadí toho, co opět definoval jako „ třetí světovou válku vedenou po částech“, která se „zdá být ‚permanentní‘ a nezastavitelná“ a „vážně ohrožuje trpělivé úsilí mezinárodního společenství, především prostřednictvím mnohostranné diplomacie, o podporu spolupráce“.

Jako příspěvek k jejich úvahám o možných reakcích na krizi, o které se mají podělit se všemi muži a ženami dobré vůle, zejména těmi, které inspiruje evangelijní poselství bratrství, spravedlnosti a míru, nabídl papež František tři úvahy.

Zřeknutí se války k řešení konfliktů

Za prvé, „nutnost zříci se války jako vhodného prostředku k řešení konfliktů a nastolení spravedlnosti“. To, jak poznamenal, je dnes o to naléhavější ve světle radikálně odlišné povahy současných válek, která je způsobena nebývalou ničivou schopností moderních zbraní a kde se „stále více stírá rozdíl mezi vojenskými a civilními cíli“.

„Naše svědomí nemůže nebýt pohnuto každodenními scénami smrti a ničení, které máme denně před očima,“ řekl papež. „Musíme naslouchat volání chudých, abychom viděli propast zla v srdci války a rozhodli se všemi možnými prostředky zvolit mír.“

„Kapitulace není kapitulace jedné země před druhou, kapitulace je samotná válka, která je skutečnou porážkou.“

Vytrvalost a trpělivost při vyjednávání o míru

Druhým bodem, který papež František zmínil, byla „vytrvalost a trpělivost“ při prosazování míru prostřednictvím vyjednávání, zprostředkování a arbitráže, „usnadněné obnovenou důvěrou ve struktury mezinárodní spolupráce“, které zase potřebují reformu a obnovu, aby se přizpůsobily současným okolnostem.

V této souvislosti rovněž zdůraznil potřebu prosazovat mezinárodní humanitární právo a poskytovat mu „stále pevnější právní základy“, což znamená usilovat „o stále spravedlivější rozdělování statků Země“ , a tím „překonávat skandální nerovnosti a nespravedlnosti, které podněcují dlouhodobé konflikty po celém světě“.

Dialog pro společné dobro

Papež František zdůraznil, že ačkoli konflikty v jakékoli oblasti mohou být někdy „nevyhnutelné“, neboť jsou součástí lidské přirozenosti, lze je „plodně řešit v duchu dialogu a citlivosti vůči druhým a jejich důvodům a ve společném nasazení pro spravedlnost v úsilí o společné dobro“.

„Z konfliktu se nelze dostat sám, z konfliktu se lze dostat s ostatními.“

Potřeba vzbuzovat naději

Závěrem papež František zdůraznil potřebu „oživit ducha naděje, který vedl k vytvoření struktur spolupráce ve službách míru po druhé světové válce“.

Vyzval proto katolické zákonodárce, aby byli „vzorem naděje a idealismu“, který „působí proti poselstvím pesimismu a cynismu“, jimž jsou dnes mladí lidé často vystaveni, aby mohli budovat lepší budoucnost.

„Kéž vaše nasazení pro společné dobro, povzbuzené důvěrou v Kristovy přísliby, slouží jako příklad pro naše mladé lidi,“ uzavřel papež.