Papež nečekaně navštívil charitní domov v Bruselu
Salvatore Cernuzio - zpravodaj Vatican News v Bruselu
„Mon Dieu, papež, třesou se mi zápěstí...“. Od korunovaných hlav, od trůnů po invalidní vozíky, od nádhery královského zámku Laeken, „belgického Buckinghamského paláce“, až po malý několikapatrový „dům“ z poloviny 19. století, Domov Saint-Joseph, určený k přijímání chudých nebo nízkopříjmových starších pacientů, s barevnými stěnami, dřevěnými podlahami a vůní čerstvě uvařené polévky. To je to, co se děje na Františkových apoštolských cestách, že během několika hodin se člověk může ocitnout v různých světech, i když je uzavřen v ohradě jednoho města. V tomto případě v Bruselu, hlavním městě Belgie a tepajícím srdci administrativy EU, kam papež včera večer dorazil z Lucemburska, kde ho přivítali král Filip a královna Matylda a jejich téměř důvěrná gesta prozrazující upřímné přátelství přesahující institucionální vztahy. To vše za prudkého deště, který dnes ráno ustoupil štiplavému větru, když se papež vydal na hrad Laeken na zdvořilostní návštěvu královské rodiny v doprovodu Garde royale na koních uprostřed úchvatné kulisy stromů a fontán, mezi dlážděnými alejemi a odrazem křišťálových lustrů na oknech.
Mimo program
Po setkání s úřady byla na programu více než pětihodinová přestávka před odpoledními schůzkami, ale papežská družina se odklonila opačným směrem než je nunciatura, papežova rezidence během těchto cestovních dnů, aby pronikla do úzkých uliček Marolles, módní čtvrti poseté nezávislými hospůdkami a blešími trhy, a dojela k Domovu svatého Josefa.
Přivítání v Domově svatého Josefa
Lidé, upozornění sirénami a dlouhou řadou černých aut a mikrobusů, vyrazili do ulic, aby přivítali Františka, který nechal zastavit svůj malý bílý Fiat 500 L, aby pozdravil skupinu dětí a ženu klečící s rukama v modlitbě. Poté vůz zahnul, aby vjel do charitního domu. Dvě sestry z Malých sester chudých, kongregace založené svatou Jeanne Jugan, po níž zdědily charisma solidarity vůči nejkřehčím, okamžitě přistoupily k papeži, aby mu řekly „děkuji“ za toto překvapení. „S radostí,“ odpověděl František a rychle se vyptával na jejich kongregaci. Mezitím tenké stěny posílaly zevnitř zpět zvuk kytary doprovázený tleskáním rukou. Byli to pracovníci domu, kteří si zazpívali píseň společně s „malými sestrami“ a „malými bratry“, jak se v Saint-Joseph říká starým lidem s vážnými nemocemi, kognitivním zaostáváním a finančními problémy, kteří se v těchto zdech starých lidí ujímají již více než sto let a nabízejí jim stravu a péči. A také gesta pozornosti, která mají zmírnit i osamělost nebo trauma ze stěhování, jako je kytice květin na nočním stolku nebo kartička „Soyez la bienvenue“ na dveřích pokoje. Všichni přítomní v sále Domova Saint-Joseph, uspořádaní do půlkruhu, v jehož středu se nacházeli senioři na elektrických vozících nebo nemocní ochrnutí, přivítali papeže potleskem. Sestry a ošetřovatelky, které mezitím podpíraly některé seniory, poskakovaly a nemohly si vynachválit potlesk.
Pozdrav 102leté madam Zelle...
„Žehnám vám a modlím se za vás. Vy se modlete za mě!“, slova Jorge Maria Bergoglia ve francouzštině, sedícího uprostřed místnosti. „Tous le jours, tous le jours... Každý den,“ ujišťovaly sborově některé ženy. Papeži sestry darovaly knihy a představily mu madam Zelle, jak si Denis Lallemande přeje být nazývána, bývalou chůvu, ve 102 letech tak trochu maskota domu. „Gratuluji!“ řekl jí papež František a naklonil se z invalidního vozíku, aby jí potřásl rukou. Mezitím byl svědkem celé scény belgický novinář doprovázející papeže, který nečekal, že tam najde svou chůvu z dětství. 'Tolik naší rodině pomohla,' vyprávěl.
...a Agatě, Italce, která v Belgii žije už 60 let.
Po paní Zelle chtěl papež - navzdory omezenému prostoru - postupně pozdravit přítomné. Okamžitě se vytvořila malá tlačenice, když Františkovo kolečkové křeslo projíždělo mezi řadami dalších vozítek. Mezi výkřiky „Saint-Père“ a opětovným skandováním bylo slyšet, byť slabě, Agátin hlas v italštině: „Svatý otče, pojďte sem, jsem ochrnutá. Pocházím z Bari. Svatý otče, přijďte sem, jsem ochrnutá. Přicházím z Bari...“. Téměř litanie, kterou žena, Apulijka, ale už šedesát let žijící v Bruselu, s modrýma očima a krkem podlomeným nemocí, opakovala tak dlouho, dokud se před ní neobjevil František, nepodal jí ruku a růženec. 'Chtěla jsem mu říct, aby se za mě modlil a že já se modlím za něj,' řekla Agáta vatikánským médiím, 'vždycky ho vidím v televizi a teď jsem ho viděla přímo. Je to vzácná a nádherná věc. Ach ano,' dodává a pevně drží v ruce růženec, ,také jsem mu řekla, že se vždy modlím za všechny nemocné, aby se uzdravili a aby válka skončila. Slyšela jsem, že chtějí házet bomby“.
Setkání bylo zakončeno modlitbou Páně a novou modlitební prosbou papeže Františka: „Modlete se za mě. Za mě, ne proti mně!“. Odtud rozloučení s některými řeholnicemi, které následovaly auto k východu a pokračovaly v pozdravu a poděkování papeži, a průjezd bruselskými ulicemi pod pošmournou oblohou, která se táhne nad velkými budovami evropských institucí.
