Papež pozdravil věřící v misijní oblasti Vanimo
Salvatore Cernuzio - korespondent ve Vanimu
Nejdojemnějším záběrem na pozadí překypující radosti přerušované kmenovými písněmi a tanci, výkřiky jásotu a zvuky dlaňových bubnů a dalších bicích nástrojů bylo objetí, ve své prostotě téměř plaché, s otcem Martinem Pradou. Dva přátelé, kteří se po letech dopisů a telefonátů konečně znovu setkali osobně: argentinský papež, téměř 88letý poutník v jihovýchodní Asii a Oceánii, a mladý misionář, rovněž Argentinec, 35letý, deset let žijící na Papui-Nové Guineji, právě ve Vanimu, kde pomáhá komunitám i v těch nejodlehlejších vesnicích. Povzbuzení pro jeho misii a misii jeho spolubratrů bylo jedním z důvodů, proč chtěl být František přítomen ve Vanimu, největším a nejlidnatějším městě provincie Sandaun a okresu Vanimo-Green River na severozápadním pobřeží země, na hranicích s Indonésií.
Slavnostní přivítání
Do této téměř odlehlé části Papuy, obklopené bílou písečnou pláží s výhledem na Tichý oceán, se papež dostal díky letounu C130, který poskytla Austrálie. Vojenské letadlo s papežem, jeho doprovodem a malou skupinou novinářů odletělo ve 12.18 místního času a přistálo o dvě hodiny později pod žhnoucím sluncem, zatímco ve vzduchu visela ozvěna písní zpívaných domorodými ženami. Z červeného pódia, ozdobeného tropickými květinami a žlutými a bílými stuhami, stojícího před skrovnou vanimskou dřevěnou katedrálou, papež František pozdravil 20 000 věřících všech věkových kategorií a kmenů. Tedy polovinu z přibližně 41 656 katolíků žijících v 25 přítomných farnostech.
Znalci krásy
„Znalci krásy “, jak místní věřící nazval papež. Jsou to znalci krásy dané přírodou, ale také duší těchto lidí. Avšak krásy zraněné rivalitou, kmenovými rozpory, strachem daným pověrami a magií, vykořisťováním, alkoholem a drogami: „Zlo, které vězní a činí nešťastnými tolik bratří a sester, a to i zde,“ upozornil Jorge Mario Bergoglio ve svém projevu, jemuž předcházel pozdrav místního biskupa Františka Meliho a svědectví katechisty, dívky z dívčího domova, řeholnice a jedné rodiny.
Dar v podobě čelenky s peřím
Mezi těmi, kdo pronášeli svědectví, byla i malá Maria Josefa, která papeži na hlavu položila čelenku z peří, kůže a kožešiny, symbol autority. František ji držel na hlavě několik minut, zatímco dav propukl v potlesk. Na vše z pódia dohlížela kopie Panny Marie Lujanské, patronky Argentiny, které papež rád vzdal poctu. Ještě předtím, na krátké cestě k pláni, rozdával sladkosti (dokonce i argentinská lízátka) mnoha a mnoha dětem, které s vlaječkami a balónky naznačovaly taneční kroky po stranách chodníku a kryly se před chytrými telefony a fotoaparáty.
Misijní země
Horko přes 30 stupňů, vlhkost 81 %, mouchy a jiný hmyz se lepí na obličeje a paže a prach se zažírá do úst. Všechno však křičí „krása“ v této zemi na okraji světa, do které se jako pastýř dostavil římský biskup a přivezl balíčky s dary a další podporou. „Jsem šťastný, že se s vámi mohu setkat v této nádherné, mladé a misijní zemi!“ začal papež František a připomněl historii misie v těchto místech, která byla zahájena v polovině 19. století a postupem času se s pomocí řeholníků a řeholnic rozvíjela v pastoraci, vzdělávání, zdravotnictví a mnoha dalších oblastech, přičemž nechyběly ani těžkosti. Právě tato hmotná díla, jako jsou kostely, školy a nemocnice, stavby prosté architektury a chudého vzhledu, které lze vidět podél ulic, „svědčí kolem nás o tom, že Kristus přišel přinést spásu všem, aby každý mohl vzkvétat v celé své kráse pro společné dobro,“ řekl papež.
Příroda, která připomíná ráj
Poté František přesunul svůj pohled na okolní krajinu, nedotčenou přírodu, která jako by v sobě zhušťovala zvláštnosti Amazonie nebo Karibiku, takže Vanimo působí téměř jako obraz různých odstínů zelené a modré. „Vy jste zde ‚odborníci‘ na krásu, protože jste jí obklopeni! Žijete v nádherné zemi, bohaté na velké množství rostlin a ptáků, kde člověk stojí jako bez dechu před barvami, zvuky a vůněmi a grandiózní podívanou na přírodu kypící životem, evokující obraz ráje!“ zvolal papež. Dodal, že toto bohatství je darem od Boha, „abyste i vy žili tímto způsobem, sjednoceni v harmonii s Ním a se svými bratry a sestrami, respektovali společný domov a starali se jeden o druhého“.
Krása v každém z nás
Krása není jen vnější, ale také uvnitř každého z nás: „to, co v nás roste, když se navzájem milujeme“. A „šířit všude skrze lásku k Bohu a našim bratřím a sestrám krásu Kristova evangelia“ je posláním, které připadá každému z nás, pokračoval František. Někteří ji uskutečňují tak, že podnikají dlouhé cesty, aby se dostali do nejvzdálenějších komunit, a někdy opouštějí své domovy. Je to „krásná věc“ a společenství je musí podporovat, vyzval papež, aby mohli také „sladit požadavky poslání s povinnostmi rodiny“. Dalším způsobem, jak pomoci misionářům, „je podporovat misijní hlásání tam, kde člověk žije: doma, ve škole, na pracovišti, aby všude, v lesích, na vesnicích i ve městech, krása krajiny odpovídala kráse společenství, v němž se navzájem milujeme“.
Velký orchestr
Tímto způsobem se vytvoří „velký orchestr“, který bude schopen „překonat rivalitu, překonat rozdělení - osobní, rodinné i kmenové -, vyhnat z lidských srdcí strach, pověry a magii, skoncovat s destruktivním chováním, jako je násilí, nevěra, vykořisťování, užívání alkoholu a drog: zlo, které vězní a činí nešťastnými tolik bratří a sester, a to i zde“. Pamatujme, že „láska je silnější než toto všechno a její krása může uzdravit svět. A děti s jejich nakažlivým úsměvem jsou tím nejkrásnějším obrazem, který si ti, kdo odtud odcházejí, mohou odnést a uchovat ve svých srdcích!“, uzavřel papež František, než se vydal do misijní školy, kde se v soukromí setkal s otcem Martinem a dalšími misionáři.
