Papež přijal theatiny v den pětistého výročí slavných slibů svatého Kajetána
Tiziana Campisi - Vatikán
Psalo se 14. září 1524, když svatý Kajetán z Thiene a jeho první společníci složili v bazilice svatého Petra v Římě slavné sliby a založili tak řeholní institut theatinů, „aby po vzoru první apoštolské komunity uskutečňovali a podporovali ‚společný život a Boží službu vůči bratřím‘ a přispívali k reformě církve skrze reformu sebe samých“. František to připomněl ve své promluvě k účastníkům pouti organizované při příležitosti pětistého výročí založení theatinů, kteří se sešli ve Vatikánské bazilice, a povzbudil řeholníky, aby pokračovali ve své cestě „v obnově, společenství a službě“.
Obnova „založená na starobylosti“
Výchozím bodem papežových úvah byla právě bazilika svatého Petra, v době slavných slibů Kajetána z Thiene skutečné staveniště pro zahájení demolice „starobylé konstantinovské budovy, která již nevyhovovala potřebám Božího lidu, aby mohla být postavena nová“. Postup prací je sice pomalý kvůli nedostatku finančních prostředků a ne zcela jasným plánům, ale pro Františka nabízí obraz, „který nám pomáhá přemýšlet o nezbytnosti zachovat věrnost svému poslání a vydat se na odvážné cesty obnovy“, obnovit věrnost, tedy „zůstat založeni na starobylém“, ale zároveň „připraveni zbourat to, co už není potřeba, aby se postavilo něco nového“. To je obnova, vysvětluje papež.
Společenství
Pokud jde o společenství, zdůrazňuje papež, že na stavbě Svatopetrského chrámu pracovali „slavní umělci, zruční řemeslníci a množství dělníků a dělnic, mužů a žen, kteří se věnovali těm nejskromnějším úkolům a spojili se ve stejném úsilí, aby vdechli život nové stavbě“, a připomíná důležitost spolupráce, protože „přívětivý dům se nestaví sám, ale společně, ve společenství, které oceňuje přínos všech“.
Sloužit si navzájem
František dále upozorňuje, že k realizaci projektů je třeba vyhrnout si rukávy, je třeba odhodlání.
„Dobré úmysly zůstanou sterilní, pokud se konkrétně nedáme do služeb druhých, s pokorou, dobrou vůlí a duchem oběti. Svatý Kajetán nám to ukázal mnoha charitativními skutky, které podporoval a z nichž některé jsou dodnes živé; ale především nás to naučil Ježíš, který nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život.“
Církev, lid Boží
To, na čem záleží, „jsme my, osobně a jako společenství“, zdůrazňuje dále papež a zve k pohledu na Vatikánskou baziliku, přičemž vyzdvihuje, že tato stavba je symbolem.
„Před pěti sty lety vaši zakladatelé nezasvětili svůj život stavbě z cihel a mramoru, ale z živých kamenů; zasvětili svůj život církvi s velkým „C“, církvi, nevěstě Kristově, lidu Božímu a mystickému tělu Páně. Právě pro její dobro se každý z nich vydal až do konce a věnoval život dílu, které je po staletích věrnosti dnes svěřeno vám. Odvahu a vpřed.“
Socha svatého Kajetána z Malty do Říma
Na památku svatého Kajetána je ve Vatikánské bazilice, vedle Baldachýnu nad hrobem svatého Petra a vlevo od oltáře Konfese, od minulého čtvrtka umístěna velká socha od maltského sochaře Carla Darmanina, dokončená v roce 1885, která tohoto světce zobrazuje v mystickém vidění, jež se odehrálo v roce 1517 a v němž mu Panna Maria předává dítě Ježíše. Dílo, které je uloženo ve farním kostele v maltském Amrunu, opustilo tento ostrov, kde je světec velmi uctíván, poprvé ve své téměř 140leté historii. Dne 28. srpna bylo u příležitosti 500. výročí založení theatinů převezeno do římské baziliky Sant'Andrea della Valle a 12. září do Vatikánu. Dnes, po mši svaté, které předsedal kardinál státní sekretář Pietro Parolin u příležitosti jubilea theatinů, se socha vrátí do baziliky Sant'Andrea della Valle a 30. září bude převezena zpět do Amrunu.
