Papež s jezuity v Singapuru hovořil o duchovních povoláních a asijských výzvách
Salvatore Cernuzio - korespondet v Singapuru
Matteo Ricci a otec Pedro Arrupe. Tyto dvě postavy, majáky Tovaryšstva Ježíšova a všeobecné církve, provázely ve středu 11. září hodinový dialog papeže Františka se singapurskými jezuity. První setkání se členy řádu se konalo 4. září v Jakartě za účasti 200 jezuitů, druhé v Dili za účasti asi 40 členů Tovaryšstva Ježíšova.
Rodinné setkání
V sále rekolekčního centra svatého Františka Xaverského na návrší vzdáleném půl hodiny cesty od městského a obchodního centra Singapuru, které bude papežovou rezidencí na této poslední etapě cesty, se sešlo 25 jezuitů různého věku, převážně obyvatel Singapuru, ale také někteří z jiných regionů, například z Malajsie. „Byli tu mladí, dokonce jeden čerstvě vysvěcený, i starší, někteří byli také nemocní. Papež se k nim choval velmi laskavě,“ řekl vatikánským médiím otec Antonio Spadaro SJ, podsekretář Dikasteria pro kulturu a vzdělávání, člen papežského doprovodu a účastník odpoledního setkání. „Setkání trvalo jako obvykle hodinu. A jako obvykle to bylo velmi srdečné, bratrské setkání, na němž se podíleli jezuité z místa, které je na pomezí... Pak chtěl papež, i po skončení, přidat další témata. Zdálo se, že se nechce odpoutat od této velmi důvěrné a rodinné atmosféry“.
Na fotografiích, které na svém účtu X rozšířil sám otec Spadaro, je vidět usměvavý a uvolněný František. Jak italský jezuita Spadaro říká, papež okamžitě nechal prostor pro otázky. A témat bylo mnoho a byla náročná, počínaje výzvami, které čekají církev v této době a v těchto zemích. „Papež jasně řekl, že víra musí vstoupit do lidských výzev, a zdůraznil význam Asie jako klíčového kontinentu dneška,“ vysvětluje otec Spadaro. „Jezuité jsou tedy povoláni žít v tomto místě, které představuje velmi zvláštní výzvy.“
„Výzva“ modlitby a Arrupeho svědectví
Silná byla i papežova připomínka důležitosti modlitby, která je zároveň „výzvou“, tedy „vždy čelit výzvám, které klade společnost, v duchu modlitby podle vzoru otce Pedra Arrupeho“. Jedná se o nezapomenutelného jezuitu španělského původu, generálního představeného řádu v letech 1965-1983, který byl prohlášen Božím služebníkem a jehož beatifikační proces právě probíhá. „Papež František několikrát hovořil o postavě tohoto velkého otce generála a prohlásil, že je mu velmi blízký a touží dospět k jeho blahořečení a kanonizaci“.
Povolání a formace
Během rozhovoru nechyběla ani pastorační témata. „Papež hovořil především o povoláních a o tom, že například povolání jsou vlastně také přítomna, to znamená, že jsou lidé, někteří mladí lidé, kteří chtějí vstoupit do řeholního života, ale někdy mají strach z formace. Papež proto doporučil nedržet laťku požadavků nízko,“ říká otec Antonio Spadaro. „V tomto smyslu,“ dodává, “bylo pozitivní připomenutí důležitosti vysoké a adekvátní přípravy pro výzvy naší doby“.
Prostor pro otázky
František zatím neučinil žádnou bilanci tří návštěv (Indonésie, Papua-Nová Guinea, Východní Timor) na této apoštolské cestě, která se chýlí ke konci. „Ještě je příliš brzy,“ říká podsekretář dikasteria pro kulturu a vzdělávání. Papežovou prioritou bylo dát prostor otázkám různých přítomných jezuitů: „Vyzval je, aby mu kladli otázky, a chtěl se plně věnovat jejich požadavkům a dotazům“.
Příklad Mattea Ricciho
V rozhovoru se kromě postavy otce Arrupeho objevila také osobnost Mattea Ricciho, velkého jezuitského apoštola Číny. „Byl další postavou, na níž papež odkázal,“ zdůraznil Spadaro, „protože byl pro jezuity na tomto místě referenčním bodem“.
Modlitební úmysly
Přítomné zasáhl moment, kdy jeden z jezuitů předal papeži do rukou dvě velké obálky s dopisy uvnitř, které obsahovaly modlitební úmysly napsané mnoha věřícími. Otec Antonio Spadaro vypráví, že papež „si přál položit ruce na obálky, v nichž byly dopisy shromážděny, a pomodlit se za úmysly těch, kteří je napsali. Tiché a intenzivní gesto“.
