Papež v mešitě v Jakartě: Nikdy nepodlehněme svodům násilí, chceme bratrství
Francesca Sabatinelli - Vatikán
Náboženství by měla hledat „vždy do hloubky“, kde se skutečně nachází „to, co spojuje nad rozdíly“, a pak se starat o vazby, aniž by bylo nutné „za každou cenu hledat společné rysy mezi různými naukami a náboženskými vyznáními“, ale spíše vytvářet spojení mezi různostmi. V Jakartě, v největší mešitě v jihovýchodní Asii, přijala muslimská komunita papežovo pozvání během setkání, které vychází z přátelství a je společným „setkáním s Bohem“. Mešita Istiqlal je dějištěm jedné z nejintenzivnějších kapitol indonéské etapy Františkovy cesty, mezináboženského setkání, podpisu „Společného prohlášení Istiqlal 2024“ s velkým imámem Nasaruddinem Umarem a návštěvy Tunelu přátelství.
Společná cesta ke světlu
A právě před tunelem, který spojuje mešitu s katedrálou Nanebevzetí Panny Marie, symbolem bratrství mezi náboženstvími, v centru hlavního města pronesl František v pozdravu první slova uznání společné cesty, kterou indonéská společnost kráčí „k plnému světlu“. Cestě, která se uskutečňuje také díky této podzemní chodbě, osvětlené přátelstvím, svorností a vzájemnou podporou.
Mnoha znamením ohrožení, temným časům, stavíme do kontrastu znamení bratrství, které, vítajíc druhého a respektujíc jeho identitu, vybízí ke společné cestě, uskutečněné v přátelství a vedoucí ke světlu.
Proti fundamentalismu a extremismu
Úryvek z Koránu, který zpívá mladá nevidomá žena, uvedl setkání pod stanem před mešitou, kterou papež označuje za „velký domov pro lidstvo“, kde lze dýchat indonéskou historii a kulturu, vysvětluje František ve své promluvě, aby „náboženská zkušenost byla referenčním bodem pro bratrskou a mírumilovnou společnost a nikdy důvodem k uzavírání se a konfrontaci“.
Povzbuzuji vás, abyste pokračovali v této cestě: abychom všichni společně, každý pěstující svou spiritualitu a praktikující své náboženství, mohli kráčet za hledáním Boha a přispívat k budování otevřené společnosti, založené na vzájemné úctě a lásce, schopné vyloučit rigiditu, fundamentalismus a extremismus, které jsou vždy nebezpečné a nikdy oprávněné.
Náboženství se mají dívat do hloubky
František pak předložil dva návody „na podporu cesty jednoty a harmonie“, z nichž první zní „vždy se dívat do hloubky, protože jen tam lze najít to, co spojuje nad rámec rozdílů“.
Viditelné aspekty náboženství - obřady, praktiky a tak dále - jsou tradičním dědictvím, které je třeba chránit a respektovat; ale to, co leží „pod povrchem“, co probíhá v podzemí, stejně jako „tunel přátelství“, dalo by se říci, je jeden kořen společný všem náboženským cítěním: Je to hledání setkání s božstvím, žízeň po nekonečnu, které Nejvyšší vložil do našeho srdce, hledání větší radosti a života silnějšího než jakákoli smrt, které oživuje naši životní cestu a nutí nás vyjít ze svého ega vstříc Bohu.
Péče o vazby
Po pohledu, který jde dostatečně hluboko, abychom objevili, že jsme všichni bratři a poutníci na cestě k Bohu, nad rámec rozdílů, musí následovat druhý bod, „péče o spojení“, vytváření spojení mezi různostmi a pěstování přátelství, nad rámec různosti doktrín a dogmat, protože „hledání společných bodů mezi různými doktrínami a náboženskými vyznáními za každou cenu“ může ve skutečnosti rozdělovat.
Jde o vztahy, v nichž je každý otevřen tomu druhému, v nichž se zavazujeme ke společnému hledání pravdy tím, že se učíme z náboženské tradice toho druhého; ke společnému setkávání v lidských a duchovních potřebách. Jsou to svazky, které nám umožňují společně pracovat, společně kráčet za nějakým cílem, při obraně lidské důstojnosti, v boji proti chudobě, při podpoře míru. Jednota se rodí z osobních pout přátelství, ze vzájemné úcty, ze vzájemné obrany prostorů a myšlenek druhých. Kéž si toho vždy vážíte!
Proti násilí a lhostejnosti
Všichni věřící jsou povoláni „podporovat náboženskou harmonii pro dobro lidstva“, což je název společného prohlášení, jehož podpisem se papež a velký imám zavazují, že se touto inspirací budou řídit.
V ní se zodpovědně hlásíme k vážným a někdy až dramatickým krizím, které ohrožují budoucnost lidstva, zejména k válkám a konfliktům, bohužel také podněcovaným náboženskou instrumentalizací, ale také k ekologické krizi, která se stala překážkou růstu a soužití národů. A tváří v tvář tomuto scénáři je důležité, aby byly podporovány a posilovány hodnoty společné všem náboženským tradicím, které pomohou společnosti „porazit kulturu násilí a lhostejnosti“ a podpoří smíření a mír.
Papežovo rozloučení je poděkováním „velké zemi“, kterou oživuje rozmanitost etnik, kultur a náboženských tradic a vzácný dar „vůle, aby se rozdíly nestaly důvodem ke konfliktům, ale aby byly harmonizovány ve shodě a vzájemném respektu“. Vyzývá proto, abychom nepodlehli „svodům fundamentalismu a násilí“, ale spíše „snu o svobodné, bratrské a mírumilovné společnosti a lidstvu!“.
Zdravice velkého imáma
Velký imám ve svém pozdravu papeži zdůraznil, že je pro všechny indonéské občany velkou ctí, že František je hostem v mešitě Istiqlal, která je „velkým domovem lidstva“, zdůraznil Nasaruddin Umar, a zároveň největší v Asii a třetí na světě po Mekce a Medíně. Mešita, jak vysvětlil, „není jen místem bohoslužeb pro muslimy“, protože lidstvo je jedno, a proto „každý může prostřednictvím této mešity hledat dobro lidstva“, která se také „snaží podporovat náboženskou toleranci a mírnost v Indonésii“. Tunel přátelství je důkazem, uzavřel velký imám, že mešita Istiqlal hraje roli tavicího kotle, zejména pro občany pluralitního indonéského národa, kteří vyznávají zásadu Bhinneka Tunggal Ika (Jednota v rozmanitosti)“.
