Papež: Východní Timor, příklad smíření v boji proti nenávisti
Michele Raviart - Vatikán
Při příjezdu do míst, kde se „dotýkají Asie a Oceánie a v jistém smyslu se setkávají s Evropou“, do země „zdobené horami, lesy a rovinami, obklopené nádherným mořem, které se táhne, kam až oko dohlédne“, byl papež František přivítán v prezidentském paláci v Dili, hlavním městě Východního Timoru, hlavou státu, hrdinou osvobození a nositelem Nobelovy ceny míru za rok 1996 Josè Manuelem Ramosem-Hortou. Oba se usmívali a žertovali spolu poté, co si vyslechli hymny a poté, co tři děti v tradičních krojích věnovaly papeži květiny a šátek z taisu, místní tkaniny.
Přijetí v prezidentském paláci
Františkovu příchodu do bílého salónu v prezidentském paláci předcházel podpis do Knihy cti a soukromé setkání s prezidentem, po němž papež promluvil k asi 400 lidem zastupujícím úřady, společnost a diplomatický sbor Východního Timoru a připomněl jeho historii. Od příchodu prvních dominikánských misionářů, kteří přinesli katolicismus a portugalštinu - která je spolu s tetumštinou stále úředním jazykem - až po boj za nezávislost, které se po osvobození od Portugalska v roce 1975 postavila sousední Indonésie a kterou Timor nakonec získal v roce 2002.
Úsvit míru a svobody
Východní Timor, zdůraznil papež, „poznal otřesy a násilí, k nimž často dochází, když národ čelí plné nezávislosti a jeho snaha o autonomii je odmítána nebo potírána“, ale přesto „dokázal znovu povstat, najít cestu míru a otevřít se fázi“ rozvoje a maximálního využití svých přírodních a lidských zdrojů.
Děkujme Bohu za to, že i když jste prošli tak dramatickým obdobím svých dějin, neztratili jste naději a že po temných a těžkých dnech konečně svítá na úsvit míru a svobody.
Zakořeněnost katolické víry
Velkou pomocí byla pro papeže „zakořeněnost katolické víry“, kterou vyzdvihl již svatý Jan Pavel II. při své návštěvě v roce 1989 a která je výrazem toho, že křesťanství, zrozené v Asii prostřednictvím evropských misionářů, „vydává svědectví o svém univerzálním poslání a schopnosti souladu s nejrůznějšími kulturami, které při setkání s evangeliem nacházejí novou, vyšší a hlubší syntézu“. Inkulturace víry a evangelizace kultury, dodal František, jsou pro život křesťanů skutečně důležitým spojením. Příkladem toho je obraz za papežem v sále, kde byla umístěna Kniha cti, který zobrazuje první portugalské misionáře, první misijní budovy, obraz papeže Wojtyly a prvního timorského kardinála a který František sám podepsal před odchodem z prezidentského paláce. Evangelijní učení a kontinuita ve víře vedly „k plnému smíření s indonéskými bratry“. Papež zvláště pochválil „politiku podané ruky“.
Zachovali jste si naději i v utrpení a díky charakteru svého lidu a své víře jste proměnili smutek v radost! Kéž nebe dá, aby i v jiných konfliktních situacích v různých částech světa převládla touha po míru, protože jednota je vždy nadřazena konfliktu. A k tomu je zapotřebí také určitého očištění paměti, zahojení ran, boje proti nenávisti smířením, proti konfrontaci spoluprací.
Boj proti migraci a správa přírodních zdrojů pro veřejné blaho
Východní Timor, zdůraznil František, „dokázal s trpělivým odhodláním a hrdinstvím čelit okamžikům velkého soužení“ a „dnes žije jako mírumilovná a demokratická země, která se zavázala budovat bratrskou společnost a rozvíjet mírové vztahy se svými sousedy v rámci mezinárodního společenství“. Nechybí však ani výzvy: od budování a upevňování institucí a reprezentace až po emigraci ze země, „která vždy svědčí o nedostatečném nebo neadekvátním využívání zdrojů“. Z tohoto důvodu je podle Františka nutná rozsáhlá součinnost, do níž se zapojí více sil a různých typů odpovědnosti, občanské, náboženské a sociální, aby se bojovalo proti chudobě přítomné v mnohých venkovských oblastech, stejně jako je nezbytné odpovídajícím způsobem připravit budoucí vládnoucí třídu, zejména v oblasti správy přírodních zdrojů země, „především zásob ropy a zemního plynu, které by mohly nabídnout nebývalé možnosti rozvoje“ ve výlučném zájmu obecného blaha.
Prevence sociálního zla spočívajícího ve zneužívání
Na rozdíl od Evropy je 65 % obyvatel Timoru mladších 30 let a tato část populace má mnoho kritických problémů, například alkohol a zločinecké gangy.
Dejte mladým lidem ideály, které je z těchto pastí dostanou! Existuje také fenomén náboru do některých gangů, které své znalosti bojových umění, místo aby je využívaly ve službách bezbranných, využívají k tomu, aby ukázaly pomíjivou a škodlivou sílu násilí. Násilí je na vesnicích vždy problémem. A nezapomínejme na mnoho dětí a mladistvých, jejichž důstojnost je dotčena: všichni jsme povoláni jednat zodpovědně, abychom tomuto společenskému zlu zabránili a zajistili našim dětem pokojný růst.
Pilíř sociální nauky církve
Pomáhat timorskému lidu v tomto kromě víry - Que a vossa fé seja a vossa cultura! („Ať je vaše víra vaší kulturou“) je ostatně tématem papežovy návštěvy v této asijské zemi a František to zopakoval i ve svém věnování v Knize cti, v němž Timořany označuje za to nejdůležitější v této zemi a vyzývá je, aby prožívali radost z víry v souladu a v dialogu s kulturou - má nezastupitelný pilíř sociální nauky církve, která je „založena na bratrství a podporuje rozvoj národů, zejména těch nejchudších“.
V tomto smyslu je pro Františka velkou radostí, že Východní Timor přijal - jak oznámil prezident Horta - za národní dokument Prohlášení o lidském bratrství z Abú Zabí, aby „mohl být zaveden do školních osnov“. Instituce spojené s církví zde přispívají k pomoci a dobročinnosti potřebným, ke vzdělání a zdravotní péči: jde o vzácný zdroj, který umožňuje hledět do budoucnosti vynalézavýma očima.
V tomto ohledu si zaslouží ocenění, že církevní angažovanost ve prospěch obecného dobra může těžit ze spolupráce a podpory státu.
Nadšení mladých a moudrost starých
Výzvou je tedy zachovat si důvěru a nadějný pohled do budoucnosti, a to i díky spojení nadšení mladých a moudrosti starců, „prozřetelné směsi poznání a velkorysých podnětů k zítřku“ a „velkému zdroji“, který nedovoluje ani pasivitu, ani pesimismus, uzavřel papež svou první promluvu ve Východním Timoru.
Při pohledu na vaši nedávnou minulost a na to, čeho bylo dosud dosaženo, máme důvod být si jisti, že váš národ bude stejně tak schopen čelit dnešním obtížím a problémům s inteligencí, jasností a tvořivostí. Důvěřujte moudrosti lidu. Lid má svou moudrost. Důvěřujte této moudrosti.
