Papežova letecká tiskovka: Války v Gaze už je příliš! Nepodnikají se žádné kroky k dosažení míru
Vatican News
Války v Gaze je příliš! Během letu ze Singapuru zpět do Říma se papež František setkal s novinářským doprovodem a hovořil o dramatické situaci ve Svaté zemi. Počet obětí v Gaze přesahuje 41 000. Jedna z otázek se dotkla tématu amerických voleb a obtížnosti volby pro katolíka. Zazněla slova otevřenosti vůči Číně, kterou František nazývá "příslibem a nadějí pro církev".
Matteo Bruni
Dobrý den, Vaše Svatosti. Děkuji Vám za tyto dny - mnoho dní - strávené na cestách. Děkuji Vám také za to, že jsme na této cestě více než naši únavu pocítili radost lidí. A nyní několik otázek novinářů, kteří cestovali s Vámi. První z nich je jako tradičně ...
Především vám všem chci poděkovat za tuto práci, za tuto společnost na cestě, která je pro mě velmi důležitá. Dále bych chtěl poblahopřát nestorce, protože Valentina [Alazraki] podniká 160. cestu, včetně této! Nebudu jí říkat, že musí odejít do důchodu, ale ať pokračuje!
No, a teď se ptejte. A moc vám děkuji.
Pei Ting Wong (The Streits Times, Singapur)
Papeži Františku, jsem rád, že jste v pořádku a vracíte se do Říma. Doufám, že se vám líbila návštěva Singapuru a také místní jídlo. Jsme čerstvě po zkušenostech ze Singapuru a můžeme na nich stavět. Čeho jste si obecně na Singapuru nejvíce cenil: kultury, lidí? Byl jste překvapen tím, co jste viděl? A co se může Singapur naučit od ostatních tří zemí, které jsme [s vámi] navštívili, konkrétně mám na mysli vaše poselství o spravedlivém odměňování migrujících pracovníků s nízkými příjmy: co bylo inspirací pro toto poselství, co za ním stálo? A další otázka - promiňte, mám ještě jednu: Řekl jste, že Singapur má na mezinárodní scéně hrát velmi zvláštní roli. Co může Singapur udělat v tomto konfliktním světě a jak k tomu může přispět Vatikán jako diplomatický spojenec? Děkuji.
Děkuji. Především jsem nečekal, že Singapur najdu v takové podobě. Říká se mu New York Východu: vyspělá země, čistá, vzdělaní lidé, město s velkými mrakodrapy a také skvělá mezináboženská kultura. Mezináboženské setkání, které jsem na závěr absolvoval, bylo vzorové, vzorové bratrství. Pak jsem také viděl, když už jsme mluvili o migrantech, mrakodrapy pro dělníky: luxusní mrakodrapy a ostatní jsou dobře udělané a čisté, a to se mi moc líbilo. Neměl jsem pocit, že by tam byla diskriminace: necítil jsem ji. Zasáhla mě místní kultura. Například se studenty poslední den: ta kultura na mě udělala dojem. Mezinárodní role: viděl jsem, že příští týden se koná „Formule 1“, myslím, že to bude něco... ta mezinárodní role je hlavního města, které přitahuje kultury, a to je důležité. Je to velké hlavní město. Nečekal jsem, že něco takového najdu.
Pei Ting Wong
Je tu ještě jedna otázka: může se Singapur poučit od tří zemí - Papuy-Nové Guineje, Indonésie a Východního Timoru?
Víte, vždycky se můžete něco naučit, protože každý člověk a každá země má jiné bohatství. Proto je důležité bratrství v komunikaci. Když si například vzpomenu na Východní Timor, tak jedna věc je, že jsem viděl tolik dětí a v Singapuru jsem jich tolik neviděl. To je možná něco, čemu se můžeme naučit.
Pei Ting Wong
Ano, máme nízkou porodnost ...
... mají strach? Jaká je u vás porodnost?
Pei Ting Wong
Nižší než 1,2 %, nižší než v Japonsku, pokud vím.
Budoucnost je v dětech! Přemýšlejte o tom. Děkuji vám. A ještě jedna věc: vy Singapurci jste tak sympatičtí. Usmíváte se, usmíváte...
Delfim De Oliveira, GMN TV (Grupo Média Nacional, Východní Timor)
Svatý otče, děkuji vám za tuto příležitost. Vaše závěrečné poselství při mši v Taci Tolu je nyní nejsledovanější zprávou na Timoru. Použil jste výraz „krokodýli“, abyste Timořany upozornil na přítomnost krokodýlů ve Východním Timoru. Co jste tím myslel?
Použil jsem obraz krokodýlů přicházejících na pláž. Východní Timor má prostou, rodinnou, radostnou kulturu, má kulturu života, má mnoho dětí, mnoho a já, když jsem mluvil o krokodýlech, jsem mluvil o nápadech, které mohou přijít zvenčí a zničit tuto harmonii, kterou máte. Řeknu vám jedno: do Východního Timoru jsem se zamiloval. Další věc?
Delfim De Oliveira
Timorský lid je převážně katolický; v současné době jsou ve Východním Timoru silně zastoupeny sekty: mohl se výraz „krokodýli“ vztahovat i na sekty na Timoru?
Možná. O tom nemluvím, nemohu, ale může to být. Protože všechna náboženství je třeba respektovat, ale rozlišuje se mezi náboženstvím a sektou. Náboženství je univerzální, ať už se jedná o jakékoliv náboženství. Sekta je omezující, je to malá skupina, která má vždy jiný záměr. Děkuji - a blahopřeji k vaší zemi.
Francisca Christy Rosana (Tempo Media Group, Indonésie)
Děkuji vám, papeži Františku: Jsem Francisca z časopisu Tempo. Doufám, že jste v Indonésii prožil nezapomenutelné chvíle, protože lidé v této zemi, a to nejen katolíci, na vás dlouho čekali. Moje otázky jsou následující: Uvědomili jsme si, že země stále bojuje o demokracii. Jaký je váš dojem a jaké je vaše poselství pro nás? A poslední otázka: Papua a Indonésie mají občas stejný problém jako Papua-Nová Guinea: investice do těžby jsou vyhrazeny oligarchům a naopak místní obyvatelé a domorodci nemají z této činnosti žádný užitek. Co si o tom myslíte a co se s tím dá dělat? Děkuji vám, papeži Františku.
To je problém - dovolím si tvrdit - společný rozvojovým zemím. Proto je důležité to, co říká sociální nauka církve: že musí existovat komunikace mezi různými sektory společnosti. Řekla jste, že Indonésie je rozvojová země, a možná jednou z věcí, které je třeba rozvíjet, je právě toto: sociální vztahy. Ale návštěva vaší země mě potěšila. Velmi dobrá. Velmi pěkná.
Matteo Bruni
Vaše Svatosti, tisk v Papui-Nové Guineji sledoval vaši cestu s velkým zájmem, ale bohužel nebylo možné, aby se tohoto letu zúčastnil její novinář. Rád bych tedy využil této příležitosti a zeptal se vás, zda byste nám chtěl něco říci o Papui-Nové Guineji, zejména o Vanimu, což je místo, kam jste se, myslím, osobně chtěl podívat ...
Tato země se mi líbila a viděl jsem, že se silně rozvíjí. Pak jsem chtěl jet do Vanimo, abych vyhledal skupinu argentinských kněží a řeholnic, kteří tam pracují, a viděl jsem tam velmi pěknou, velmi povedenou organizaci. Ve všech zemích je umění velmi rozvinuté: tance, jiné poetické projevy... Ale na Papui-Nové Guineji je působivé a ve Vanimu je rozvoj umění impozantní. A to na mě udělalo docela velký dojem. Misionáři, které jsem navštívil, žijí v pralese, chodí do pralesa pracovat. Vanimo se mi líbilo - a celá země také. Děkuji.
Stefania Falasca (Tianou Zhiku)
Dobrý večer, Svatý otče: Ne, bohužel neumím čínsky, takže... Přijížďíme ze Singapuru, což je země s většinovým čínským obyvatelstvem, a je to vzor harmonického a mírového soužití. A jen k míru: chtěl jsem vědět, co si myslíte, vzhledem k blízkosti i s pevninskou Čínou, o úsilí Číny dosáhnout příměří v konfliktních oblastech, jako je například pásmo Gazy: v červenci byla v Pekingu podepsána „Pekingská deklarace“, která má ukončit rozpory mezi Palestinci. A pak, zda existuje prostor pro spolupráci na míru mezi Čínou a Svatým stolcem. A také poslední věc: jsme blízko obnovení dohody mezi Čínou a Svatým stolcem o jmenování biskupů. Jste s dosavadními výsledky dialogu spokojen, nebo ne?
Vezmu to od konce: s dialogem s Čínou jsem spokojen, výsledek je dobrý, i v případě jmenování biskupů pracujeme s dobrou vůlí. A o tom, jak se věci vyvíjejí, jsem se dozvěděl od Státního sekretariátu: jsem spokojen. Další věc je Čína: Čína je pro mě „ilusión“ (touha, pozn. red.) v tom smyslu, že bych rád Čínu navštívil, protože je to velká země; Čínu obdivuji, Čínu respektuji. Je to země s tisíciletou kulturou, se schopností dialogu, vzájemného porozumění, které přesahuje různé systémy vlády, které měla. Věřím, že Čína je pro církev příslibem a nadějí. Spolupráce [za mír] lze uskutečnit a pro řešení konfliktů určitě. Právě teď se v tomto hnutí pohybuje kardinál Zuppi, který má také vztahy s Čínou.
Anna Matranga (CBS News)
Dobrý večer, Vaše Svatosti. Vždy jste hovořil na obranu důstojnosti života. Ve Východním Timoru, zemi s velmi vysokou porodností, jste řekl, že cítíte, jak život pulzuje a exploduje kvůli mnoha dětem. V Singapuru jste hovořil na obranu migrujících pracovníků. Vzhledem k nadcházejícím volbám ve Spojených státech bych se vás rád zeptala: Co můžete poradit katolickému voliči, který se má rozhodnout mezi kandidátem, jenž je pro přerušení těhotenství, a jiným, který by rád deportoval 11 milionů migrantů?
Oba jsou proti životu, jak ten, kdo vyhazuje migranty, tak ten, kdo zabíjí děti. Oba jsou proti životu. Nelze se rozhodnout, nemohu to říct, nejsem z USA, nepůjdu tam volit, ale řeknu to jasně: jak posílání migrantů pryč, tak odmítnutí možnosti migrantům pracovat, nepřijetí migrantů je hřích, to je vážné. Ve Starém zákoně je takový refrén: sirotek, vdova a cizinec, to znamená migrant. To jsou oni tři, které musí izraelský lid střežit. Kdo migranta nechrání, chybuje, je to hřích, hřích i proti životu těchto lidí. Sloužil jsem mši na hranicích, poblíž diecéze El Paso, a bylo tam mnoho bot migrantů, kteří tam špatně skončili. Dnes existuje migrační proud v rámci Střední Ameriky, který mnohdy musí být považováni za otroky, protože jich zneužívá. Migrace je právo, právo, které existovalo už v Písmu svatém, ve Starém zákoně. Cizinec, sirotek a vdova: na to nezapomínejte. [To je] to, co si myslím o migrantech. Dále pak potraty. Věda říká, že už v měsíci početí jsou přítomny všechny orgány lidské bytosti, všechny. Provést potrat znamená zabít lidskou bytost. Ať se vám to slovo líbí, nebo nelíbí, je to vražda. Církev není uzavřená, protože nedovoluje potraty: Církev nedovoluje potraty, protože zabíjejí, je to vražda: je to vražda. A to si musíme ujasnit. Posílat migranty pryč, nenechat je rozvíjet se, nenechat je žít je špatná věc, je to špatnost. Poslat dítě pryč od matčina prsu je vražda, protože tam jde o život. A v těchto věcech musíme mluvit jasně. „Ne, ale, ...": žádná ‚ale‘. Obě tyto věci jsou jasné. Sirotek, cizinec a vdova: na to nezapomínejte.
Anna Matranga
Mohou existovat okolnosti, za kterých je pro katolíka morálně přípustné volit kandidáta, který je pro ukončení života?
V politické morálce se obecně říká, že nevolit je špatné, není to dobré: volit se musí. A člověk musí volit menší zlo. Kdo je menší zlo, ta dáma nebo ten pán? Nevím, každý podle svého svědomí přemýšlí a jedná tak.
Mimmo Muolo (Avvenire)
Dobrý večer, Vaše Svatosti, a děkuji vám za tyto dny. Jménem italských novinářů bych se Vás chtěl zeptat: existuje nebezpečí, že se konflikt v Gaze rozšíří i na Západní břeh Jordánu a před několika hodinami tam došlo k výbuchu, při kterém zahynulo 18 lidí, včetně několika pracovníků OSN. Jaké jsou v tuto chvíli vaše pocity? A co máte chuť říci válčícím stranám? Existuje nějaká možnost zprostředkování ze strany Svatého stolce, které by přineslo příměří a kýžený mír? Děkuji.
Svatý stolec o to usiluje. Řeknu vám jedno: každý den volám do farnosti v Gaze. Tam ve farnosti a v koleji žije 600 lidí: křesťané i muslimové, ale žijí jako bratři. Ale vyprávějí mi zlé a těžké věci. Nemohu kvalifikovat, jestli je tato válečná akce příliš krvavá nebo ne, ale prosím vás, když vidíte těla zabitých dětí, když vidíte, že z domněnky, že tam jsou nějací ozbrojenci, bombardujete školu: to je ošklivé, to je ošklivé. Je to ošklivé. Někdy se říká, že je to obranná válka nebo ne, ale někdy si myslím, že je to příliš, příliš mnoho války a že - omlouvám se, že to říkám - ale nezdá se mi, že by se dělaly kroky k tomu, aby se uzavřel mír. Například ve Veroně jsem měl velmi hezký zážitek: Žid, kterému při bombardování zemřela žena, a muž z Gazy, kterému zemřela dcera. A oba mluvili o míru, objali se a vydali svědectví o bratrství. Řeknu to takto: bratrství je důležitější než zabití bratra. Bratrství, podání ruky. Nakonec ten, kdo vyhraje válku, zažije velkou porážku. Válka je vždy porážkou, vždy. Bez výjimky. A na to nesmíme zapomínat. Proto je důležité vše, co se dělá pro mír. Také bych chtěl něco říci. Je to trochu vměšování do politiky, ale chci to říci: jsem velmi, velmi vděčný za to, co dělá jordánský král. Je to člověk míru a snaží se o mír, král Abdulláh je skvělý, dobrý člověk.
Lisa Weissová (ARD)
Svatý otče, děkuji vám za tyto dny. Během této cesty jste mluvil velmi otevřeně, velmi přímo, o problémech každé země, nejen o jejích krásách. A právě proto se divíme, proč jste nemluvil o problému, že v Singapuru stále existuje trest smrti ...
To je pravda, ano, to mě nenapadlo. Ale trest smrti nefunguje: pomalu se ho musíme snažit zbavit, pomalu. Tolik zemí ho má, ale nevykonává ho. Ve Spojených státech je to v mnoha [státech] stejné. Ale trest smrti musí být zastaven. Nikam nevede, nikam nevede.
Simon Leplâtre (Le Monde)
Svatý otče, především vám velmi děkuji za tuto fascinující cestu. Ve Východním Timoru jste mluvil o mladých obětech sexuálního zneužívání. Samozřejmě se nám vybavil biskup [Carlos Felipe Ximenes] Belo. Ve Francii máme podobný případ, případ abbého Pierra, zakladatele charitativního díla Emmaus, který byl po mnoho let oblíbenou postavou Francouzů. V obou případech bylo díky charismatu těchto dvou lidí mnohem těžší uvěřit tomu, co se stalo. Rád bych se vás zeptal: co věděl Vatikán o abbé Pierrovi a co byste mohl říci všem těm lidem, pro které je těžké uvěřit, že člověk, který vykonal tolik dobrého, mohl také spáchat zločiny? Když už mluvíme o Francii, rád bych to věděl: Budete v Paříži u příležitosti znovuotevření katedrály Notre-Dame? Děkuji mnohokrát.
Nejprve odpovím na poslední otázku: do Paříže nepojedu. Do Paříže nepojedu. Pak na první otázku. Dotkl jste se velmi bolavého místa, velmi choulostivého místa. Dobří lidé, lidé, kteří konají dobro - zmínil jste abbého Pierra -, a pak, když vykonali tolik dobra, vidíte, že ten člověk je ošklivý hříšník. A to je náš lidský stav. Nesmíme říkat ' zahalme to, zakryjme to, aby to nebylo vidět'. Veřejné hříchy jsou veřejné a musí být odsouzeny. Například abbé Pierre je člověk, který udělal tolik dobrého, ale je to také hříšník. A o těchto věcech musíme jasně mluvit, ne je skrývat. Práce proti zneužívání je něco, co musíme dělat všichni: ale nejen proti sexuálnímu zneužívání, proti všem druhům zneužívání. Proti sociálnímu zneužívání, proti zneužívání ve výchově, proti změně myšlení lidí, proti odnímání svobody... Zneužívání je podle mého názoru něco démonického, protože všechny druhy zneužívání ničí důstojnost člověka, všechny druhy zneužívání se snaží zničit to, čím všichni jsme: Božím obrazem. Jsem proto rád, když tyto případy vycházejí najevo. A řeknu vám něco, co jsem možná řekl už jindy. Před třemi lety jsme měli setkání s předsedy biskupských konferencí k případům sexuálního a jiného zneužívání. A měli jsme velmi dobře zpracovanou statistiku, myslím, že od OSN. Čtyřicet dva až čtyřicet šest procent zneužití se odehrává v rodině nebo v sousedství (přerušení kvůli hlášení kapitána: „Čeká nás turbulence“) Vaše otázka způsobila turbulenci. Na závěr: sexuální zneužívání dětí, nezletilých, je zločin, je to ostuda.
Elisabetta Piqué (La Naciòn)
Především vám děkuji za tuto krásnou cestu na konec světa: byla nejdelší za pontifikátu a když už mluvíme o dlouhých cestách, mnoho kolegů se mě ptalo: „Ale pojede se do Argentiny? Mnohokrát jste řekl, že možná na konci roku... to znamená, že to je první otázka: zda pojedeme do Argentiny, nebo ne. A druhá, k Venezuele: jak víte, je tam dramatická situace; v těchto dnech, kdy jste cestoval, se teoreticky zvolený prezident uchýlil do exilu do Španělska. Co byste vzkázal venezuelskému lidu? Děkuji.
Situaci ve Venezuele jsem nesledoval, ale vzkaz, který bych dal vládcům: dialog a mír. Diktatura je k ničemu a dříve či později skončí špatně. Přečtěte si Dějiny církve. Řeknu, aby vláda a lid udělali vše pro to, aby našli cestu míru, pro Venezuelu. Nemohu vyjádřit politický názor, protože tam neznám podrobnosti. Vím, že biskupové promluvili a poselství biskupů musí být lepší. A pak, zda pojedu do Argentiny: o tom ještě není rozhodnuto. Rád bych jel, ne?, je to můj národ, rád bych jel; ale ještě není rozhodnuto, protože je třeba nejprve vyřešit několik věcí. To je všechno?
Elisabetta Piqué
Ohledně španělské skupiny (novinářů): v případě, že pojedete, mohla by být zastávka na Kanárských ostrovech?
Ech... čtete mi myšlenky... Trochu o tom přemýšlím: jet na Kanárské ostrovy, protože tam jsou situace migrantů, kteří připlouvají z moře, a já bych chtěl být blízko vládcům a lidem na Kanárských ostrovech. Takto…
Bonifasius Josie Susilo Hardianto (Kompas.Id)
Děkuji vám, Svatý otče. Některé země od svého závazku přijatého v Pařížské dohodě odstupují kvůli ekonomickým potížím, zejména po pandemii. Mnohé země váhají s přechodem na čistou energii, která je méně založená na fosilních palivech. Co si o tom myslíte?
Myslím, že problém klimatu je vážný, je velmi vážný. Od pařížského setkání (Cop21 v roce 2015, pozn. red.), které bylo vyvrcholením (...), to pak s klimatickými setkáními jde z kopce. Mluví se, mluví se, ale nejedná se. To je můj dojem. Mluvil jsem o tom ve svých dvou spisech, Laudato si' a Laudate Deum.
Matteo Bruni
Zatím děkujeme, Vaše Svatosti...
Děkuji vám. Děkuji vám. A vzhůru, odvahu. Doufejme, že nás teď nakrmí (smích) ... Ne, na jednu věc jsem neodpověděl ...
Matteo Bruni
Pro doplnění odpovědi Simonu Leplâtreovi ...
Co věděl Vatikán o abbé Pierrovi: Nevím, kdy se to Vatikán dozvěděl, to nevím. Nevím, protože jsem tam nebyl a nikdy mě nenapadlo to zkoumat. Ale určitě po smrti [abbého Pierra], to určitě, ale předtím to nevím.
Matteo Bruni
Ještě jednou vám děkuji, Vaše Svatosti, za toto objasnění. Šťastný závěr vaší cesty.
