Papežův projev v Jakartě

PROMLUVA SVATÉHO OTCE FRANTIŠKA

Setkání s autoritami, zástupci občanské společnosti a diplomatického sboru

Jakarta, prezidentský palác Istana Negara, 4. září 2024

Pane prezidente, vážené autority, nejdůstojnější kardinálové, pánové biskupové, vážení představitelé náboženských společenství, různých náboženství, vážení zástupci občanské společnosti, členové diplomatického sboru!

Srdečně Vám děkuji, pane prezidente, za milé pozvání k návštěvě země a za Vaše milá slova přivítání. Zvolenému prezidentovi co nejsrdečněji přeji plodnou práci ve službách Indonésie, rozlehlého souostroví tisíců a tisíců ostrovů omývaných mořem, které spojuje Asii s Oceánií.

Dalo by se téměř říci, že stejně jako je oceán přírodním prvkem, který spojuje všechny indonéské ostrovy, tak je vzájemný respekt ke specifickým kulturním, etnickým, jazykovým a náboženským charakteristikám všech lidských skupin, z nichž se Indonésie skládá, nepostradatelným pojivem, které činí indonéský lid jednotným a hrdým.

Vaše národní motto „Bhinneka tunggal ika“ („Jednotní v rozmanitosti“, doslova „Mnoho, ale jeden“) dobře vyjadřuje tuto mnohotvárnou skutečnost rozmanitých skupin pevně spojených v jednom národě. A také ukazuje, že stejně jako je velká biologická rozmanitost přítomná na tomto souostroví zdrojem bohatství a nádhery, podobně i specifické rozdíly přispívají k vytvoření velkolepé mozaiky, v níž je každý kamínek nenahraditelným prvkem při skládání velkého originálního a cenného díla. A to je váš poklad, to je vaše největší bohatství.

Harmonie s ohledem na rozmanitost je dosaženo tehdy, když každá konkrétní vize bere v úvahu společné potřeby a když každá etnická skupina a náboženské vyznání jedná v duchu bratrství a sleduje ušlechtilý cíl sloužit dobru všech. Vědomí účasti na společných dějinách, do nichž každý přináší svůj vlastní přínos a kde je zásadní solidarita každé části vůči celku, pomáhá nalézt správná řešení, vyhnout se roztrpčení z protikladů a přeměnit opozici v účinnou spolupráci.

Tuto moudrou a křehkou rovnováhu mezi mnohostí kultur a odlišných ideologických vizí a důvody, které upevňují jednotu, je třeba neustále bránit před jakoukoli nerovnováhou. Je to , opakuji, dílo svěřené všem, ale zvláštním způsobem činnosti, kterou vykonává politika, když si za svůj cíl klade harmonii, spravedlnost, respektování základních práv lidské bytosti, udržitelný rozvoj, solidaritu a úsilí o mír, a to jak uvnitř společnosti, tak s ostatními lidmi a národy. Odtud plyne velikost politiky. Jeden moudrý muž řekl, že politika je nejvyšší formou lásky. To je krásné.

Pro podporu mírové a konstruktivní harmonie, která zajišťuje mír a sjednocuje síly k překonání nerovnováhy a ohnisek bídy, které v některých oblastech stále přetrvávají, chce církev posílit mezináboženský dialog. Tímto způsobem lze odstranit předsudky a rozvíjet atmosféru vzájemného respektu a důvěry , která je nezbytná k tomu, abychom mohli čelit společným výzvám, včetně boje proti extremismu a nesnášenlivosti, které se - překrucováním náboženství - snaží prosazovat se pomocí klamu a násilí. Naopak blízkost, naslouchání názorům druhých, to vytváří bratrství národa. A to je velmi krásná, velmi krásná věc.

Katolická církev se dává do služeb obecného dobra a chce posilovat spolupráci s veřejnými institucemi a dalšími aktéry občanské společnosti, ale nikdy ne prozelytismem, nikdy; respektuje víru každého člověka. A tím podporuje vytváření vyváženější sociální struktury a zajištění účinnějšího a spravedlivějšího rozdělování sociální pomoci.

Dovolte mi nyní odkázat na preambuli vaší ústavy z roku 1945, která nabízí cenné poznatky o směru cesty, kterou si demokratická a nezávislá Indonésie zvolila. A to je velmi krásný příběh; když si ho člověk přečte, vidí, že to byla volba všech. 

Dvakrát v několika řádcích se preambule odvolává na Všemohoucího Boha a na potřebu, aby na rodící se stát Indonésie sestoupilo jeho požehnání. Podobně text, který otevírá váš základní zákon, dvakrát pojednává o sociální spravedlnosti a vyzývá k vytvoření mezinárodního řádu založeného na ní jako na jednom z hlavních cílů, jichž má být dosaženo ve prospěch celého indonéského lidu.

Jednota v mnohosti, sociální spravedlnost a Boží požehnání jsou tedy základními principy, které mají inspirovat a řídit konkrétní programy, jsou jako nosná konstrukce, pevný základ, na němž se staví dům. A jak si lze všimnout, že tyto zásady velmi dobře zapadají do motta mé návštěvy Indonésie: „Víra, bratrství, soucit“.

Bohužel však v dnešním světě vidíme určité tendence, které brání rozvoji univerzálního bratrství (srov. encyklika Fratelli tutti, 9). V různých regionech vidíme vznik násilných konfliktů, které jsou často důsledkem nedostatku vzájemného respektu, netolerantní touhy nechat za každou cenu zvítězit vlastní zájmy, vlastní postavení nebo vlastní dílčí historický příběh, i když to vede k nekonečnému utrpení celých společenství a vyústí ve skutečné krvavé války.

Někdy dochází k násilnému napětí uvnitř států z toho důvodu, že ti, kdo jsou u moci, by rádi všechno standardizovali a vnucovali svou vizi i ve věcech, které by měly být ponechány autonomii jednotlivců nebo skupin.

Na druhou stranu i přes přesvědčivá politická prohlášení existuje mnoho situací, kdy chybí účinné a prozíravé odhodlání budovat sociální spravedlnost. V důsledku toho je značná část lidstva ponechána na okraji, bez prostředků k důstojné existenci a bez ochrany, která by umožnila vyrovnat se s vážnou a narůstající sociální nerovnováhou, jež vyvolává ostré konflikty. A jak se to řeší? Zákonem smrti, tj. omezením porodnosti, omezením největšího bohatství, které země má, porodnosti. Přitom ve vaší zemi jsou rodiny se třemi, čtyřmi, pěti dětmi, které fungují dál. A to je vidět na věkové úrovni země. Pokračujte v tom. Je to příklad pro všechny země. Je to možná směšné, ale některé rodiny dávají přednost kočce, pejskovi, a ne dítěti. To ale není správné.

V jiných souvislostech se naopak lidé domnívají, že mohou nebo mají ignorovat touhu po Božím požehnání, soudí, že je to zbytečné pro člověka a občanskou společnost, kterou by měli podporovat vlastním úsilím, ale přitom se - při tomto postoji -  často setkávají s frustrací a neúspěchem. Naopak existují případy, kdy je víra v Boha neustále stavěna do popředí, ale často proto, aby byla bohužel zmanipulována a sloužila nikoli k budování míru, společenství, dialogu, úcty, spolupráce, bratrství, k budování země, ale k rozdmýchávání rozdělení a nenávisti.

Bratři a sestry,tváří v tvář těmto stínům je potěšující pozorovat, jak filozofie, která inspiruje organizaci indonéského státu, manifestuje moudrost a vyváženost. V této souvislosti si dovolím připojit se ke slovům svatého Jana Pavla II. při jeho návštěvě právě tohoto paláce v roce 1989. Mimo jiné řekl: „Tím, že uznáváte přítomnost legitimní rozmanitosti, respektujete lidská a politická práva všech občanů a podporujete růst národní jednoty založené na toleranci a úctě k druhým, pokládáte základy té spravedlivé a mírumilovné společnosti, kterou si všichni Indonésané přejí pro sebe a kterou chtějí předat svým dětem“ (Promluva k prezidentovi Indonéské republiky a úřadům, Jakarta, 9. října 1989).

I když někdy v průběhu historických událostí neměly výše připomenuté inspirativní zásady vždy sílu prosadit se za všech okolností, zůstávají platné a spolehlivé jako maják, který ukazuje směr, jímž se vydat, a varuje před nejnebezpečnějšími chybami, jichž je třeba se vyvarovat.

Pane prezidente, dámy a pánové, 

přeji všem, aby se ve své každodenní činnosti dokázali těmito zásadami inspirovat a aby je uplatnili při běžném výkonu svých povinností, protože opus justitiae pax, mír je plodem spravedlnosti. Harmonie je totiž dosaženo tehdy, když se každý zaváže nejen ke svým vlastním zájmům a vizím, ale s ohledem na dobro všech budovat mosty, podporovat shody a součinnost, spojit síly, aby byly poraženy všechny formy morální, ekonomické a sociální bídy, a podporovat mír a soulad.

Drazí bratři a sestry, pokračujte ve své cestě, která je tak krásná a správná. A tak přináším požehnání všem lidem: Bůh žehnej Indonésii mírem, pro budoucnost plnou naděje. Bůh vám všem žehnej!