PODCAST - Papež: Pravé bohatství není v majetku, ale v tom, že nás miluje Bůh

Když papež při modlitbě Anděl Páně komentoval úryvek z Markova evangelia o boháči, který běží za Ježíšem, aby se ho zeptal, jak získat věčný život, připomněl, že všichni potřebujeme štěstí, ale to se nenachází v bohatství, nýbrž v "riskování lásky" k Bohu, v darování všeho chudým a v následování.
Poslechněte si papežovu promluvu v češtině

PAPEŽ FRANTIŠEK 

Drazí bratři a sestry, hezkou neděli!
Evangelium dnešní liturgie (Mk 10,17-30) nám vypráví o bohatém muži, který přiběhne k Ježíši a ptá se ho: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych získal věčný život?“ (v. 17). Ježíš ho vyzývá, aby všeho nechal a následoval ho, ale muž zarmoucen odchází, protože - říká text - „vlastnil mnoho majetku“ (v. 23). Cenou je opustit všechno.
Můžeme vidět dva pohyby tohoto muže: na začátku běží, aby se dostal k Ježíši; na konci však odchází zarmoucen.Nejprve běží a pak odchází. Zastavme se u toho. 

Nejprve tento člověk běží k Ježíši. Jako by ho něco v jeho srdci pohánělo: ve skutečnosti, ačkoli má tolik bohatství, je nespokojený, nosí v sobě neklid, hledá plnější život. Jak to často dělají nemocní a posedlí (srov. Mk 3,10; 5,6), vidíme v evangeliu: vrhá se Mistrovi k nohám; je bohatý, ale potřebuje uzdravení. Je bohatý, a přece potřebuje uzdravení. Ježíš se na něj dívá s láskou (v. 21); pak mu navrhuje „terapii“: prodat všechno, co má, dát to chudým a následovat ho. V tu chvíli však přichází nečekaný závěr: tentomuž zesmutní ve tváři a odchází! Tak velká a živelná byla touha setkat se s Ježíšem, jak chladné a rychlé bylo loučení s ním. 

I my nosíme v srdci nezkrotnou potřebu štěstí a života plného smyslu, můžeme však propadnout iluzi, že odpověď spočívá ve vlastnictví hmotných věcí a pozemských jistot. Ježíš nás naopak chce přivést zpět k pravdě o našich touhách a přimět nás objevit, že ve skutečnosti je dobrem, po kterém toužíme, sám Bůh, jeho láska k nám a věčný život, který nám on a jen on sám může dát. Skutečným bohatstvím je nechat Hospodina hledět na nás s láskou stejně jako Ježíš na onoho člověka a milovat se navzájem tím, že ze svého života učiníme dar pro druhé. Proto nás, bratři a sestry, Ježíš vyzývá k riziku, k „riskující lásce“: prodat všechno, abychom to dali chudým, což znamená zbavit se sebe a svých falešných jistot, učinit se pozornými vůči potřebným a dělit se o své statky, nejen o věci, ale o to, co jsme: o své talenty, o své přátelství, o svůj čas atd.

Bratři a sestry, ten boháč nechtěl riskovat. Riskovat co? Nechtěl riskovat lásku a odešel se smutnou tváří. A co my? Ptejme se sami sebe: k čemu je připoutáno naše srdce? Jak sytíme svůj hlad po životě a štěstí? Umíme se podělit s těmi, kdo jsou chudí, kdo mají potíže nebo kdo potřebují vyslechnout, kdo potřebují úsměv, slovo, které jim pomůže znovu získat naději? Nebo kdo potřebuje být vyslyšen... Pamatujme na toto: pravým bohatstvím nejsou statky tohoto světa, pravým bohatstvím je být milován Bohem a učit se milovat jako On.

A nyní prosme o přímluvu Pannu Marii, aby nám pomohla objevit v Ježíši poklad života.

13. října 2024, 12:32

Angelus je modlitba, která se pronáší třikrát denně na památku trvalého tajemství Vtělení, a to v šest hodin ráno, v poledne a v šest hodin večer, když se rozezní zvony. Název Angelus pochází z úvodu modlitby – Anděl Páně zvěstoval Panně Marii (Angelus Domini nuntiavit Mariae), která spočívá v krátké četbě tří jednoduchých testů zaměřených na Ježíšovo Vtělení a v recitaci tří Zdrávasů. Tuto modlitbu pronáší papež o nedělích a slavnostech v pravé poledne na Svatopetrském náměstí. Před modlitbou Anděl Páně se v krátké promluvě věnuje liturgickým čtením daného dne a po apoštolském požehnání zdraví poutníky. Od Velikonoc do Letnic se namísto modlitby Angelus pronáší modlitba Regina Coeli (Raduj se, Královno nebeská), která připomíná Ježíšovo zmrtvýchvstání a v jejímž závěru se třikrát opakuje Chvála nejsvětější Trojice.

Předchozí promluvy před modlitbou Angelus / Regina Coeli

Čtěte více >