Kdo miluje, vychovává, řekl papež vychovatelům italské Katolické akce
Jana Gruberová – Vatican News
„Vychovávat znamená především znovuobjevit a ocenit ústřední postavení člověka ve vztahovém kontextu, kde důstojnost lidského života nachází naplnění a přiměřený prostor k růstu“, těmito slovy přivítal papež vychovatele z formačního projektu Italské katolické akce, kteří se od ustavujícího shromáždění v roce 1990 ujali dědictví Hnutí katolických učitelů.
„V této měnící se době, uprostřed procesu sekularizace - který je jasně patrný jako duch tohoto světa - se výchovná činnost ocitá pohroužena do téměř nevídaného horizontu. Křesťanská výchova prochází neprobádaným terénem, poznamenaným antropologickými a kulturními změnami, na které stále hledáme odpovědi ve světle Božího slova. Zároveň sbíráme pozitivní zkušenosti, které nám zprostředkovávají mnohé rodiny, školy, farní společenství, sdružení i samotná pedagogika“.
Vychovávat se širokým srdcem
Papež dále poukázal na naléhavost výchovy se širokým srdcem a spolupráci s dalšími aktéry výchovného procesu: tedy s rodinami, učiteli, sociálními animátory, sportovními vedoucími a trenéry, katechety, kněžími, řeholníky a řeholnicemi,
„aniž bychom opomíjeli spolupráci s veřejností a dětmi, protože nemají být ve výchovném procesu pasivní: musí být aktivní“.
Bez lásky nelze vychovávat
Římský biskup poté vyzdvihl praxi výchovy a vzdělávání, která účinně staví do centra člověka, jeho nezcizitelnou hodnotu a původní důstojnost, aby byl člověk vždy považován za cíl a nikdy redukován na prostředek. Jedná se o vzdělání, které pomáhá vrátit se k sobě samému, pěstovat niternost, transcendenci, spiritualitu jako nevyhnutelné prvky integrálního rozvoje lidské osoby, a to ve všech jejích dimenzích: duchovní, existenciální, afektivní, kulturní, sociální, politické.
„Rád bych vám zanechal poslední doporučení: věnujte zvláštní pozornost dětem, dospívajícím a mladým lidem. Musíme se na ně dívat s důvěrou, s empatií, řekl bych s pohledem a srdcem Ježíše. Oni jsou přítomností a budoucností světa a církve. Je na nás, abychom je doprovázeli, podporovali, povzbuzovali a svým svědectvím jim ukazovali dobrou cestu, která vede k tomu, aby byli „bratry a sestrami. Kdo miluje, vychovává, na to nezapomínejte. Prostřednictvím výchovných procesů vyjadřujeme lásku k druhým, k těm, kteří jsou nám blízcí nebo nám byli svěřeni; a zároveň je nezbytné, aby výchova byla založena, co se týče metody a cílů, na lásce. Bez lásky nelze vychovávat. Vždy vychovávejte s láskou!“
Na závěr papež svěřil katolické vychovatele přímluvě ctihodného Giuseppa Lazzatiho, italského historika a politika, profesora Katolické univerzity a jejího dlouholetého rektora, jehož proces blahořečení začal na začátku devadesátých let z podnětu a za povzbuzení kardinála Martiniho. Papež jej označil za věrohodného svědka a vzor křesťanského vychovatele, kterým je třeba se inspirovat.