Papež: Nemluvme o postižení, ale o různých schopnostech, aby byl svět inkluzivnější
Benedetta Capelli - Vatikán
Slovo „postižení“ se mi moc nelíbí. Mám raději jiné: „různé schopnosti“.
Papež František mění perspektivu a vyzývá ke změně mentality, aby se svět stal inkluzivnějším a umožnil lidem s postižením plně se zapojit do společenského života. Učinil tak během audience pro zástupce prvního setkání G7 na téma Inkluze a zdravotní postižení, které se konalo pod italským předsednictvím a ve středu 16. října skončilo v Umbrii po třech dnech diskusí a debat. Na závěr summitu byla podepsána „Charta ze Solfagnana“, která je výsledkem práce na „základních tématech,“ vysvětlil papež, „jako je inkluze, přístupnost, nezávislý život a zhodnocení lidí. Jedná se o témata, která jsou spojena s církevní vizí lidské důstojnosti.
Každý člověk je totiž nedílnou součástí univerzální rodiny a nikdo nesmí být obětí kultury odpadu, nikdo. Tato kultura vytváří předsudky a škodí společnosti.
Spravedlivější a inkluzivnější svět
František ocenil summit G7, který je „konkrétním projevem vůle vytvářet spravedlivější a inkluzivnější svět, kde by každý člověk podle svých schopností mohl žít naplno a přispívat k růstu společnosti“, zdůraznil. Vyzval k tomu, aby se hovořilo o „diskapacitě“, tedy o různých schopnostech.
Zaměřit se na zranitelné osoby v zájmu lidského rozvoje
Když se hovoří o začlenění osob se zdravotním postižením, které je „prioritou“ pro všechny země, papež připustil, že některé národy v tomto ohledu zápolí při zajišťování ochrany života od dětství až po stáří. „Bolí mě,“ říká, “když lidé žijí s touto kulturou zavrhování starých lidí. Staří lidé jsou moudrostí a odhazují se, jako by to byly ošklivé boty“.
Bez přispění těch nejzranitelnějších není opravdového lidského rozvoje. V tomto smyslu se všeobecná dostupnost stává velkým cílem, o který je třeba usilovat, aby byly odstraněny všechny fyzické, sociální, kulturní a náboženské bariéry, což umožní každému využít své nadání a přispět ke společnému dobru.
Práce jako pomazání důstojností
Začlenění, ale také odpovídající služby, které neznamenají welfarismus, „ale spravedlnost a respekt k důstojnosti lidí se zdravotním postižením“. Poté se papež zastavuje u zásadního bodu, totiž možnosti volby životní cesty, a to bez jakýchkoli předsudků, protože „lidská osoba nesmí být nikdy prostředkem, vždy cílem!“.
Závažnou formou diskriminace je vyloučit někoho z možnosti pracovat. Práce je důstojnost, je to pomazání důstojností. Pokud jim tuto možnost odepřete, berete jim ji. Totéž lze říci o účasti na kulturním a sportovním životě: jde o provinění proti lidské důstojnosti.
Nikdo ať nezůstane pozadu
Papež připomíná, že nové technologie mohou být vynikajícím spojencem v oblasti inkluze a participace, pokud jsou využívány moudře, aby nevytvářely další nerovnosti, a říká, že nelze ignorovat mimořádné humanitární situace spojené s klimatickými krizemi a konflikty. Zdůrazňuje, že lidé se zdravotním postižením nesmí zůstat pozadu.
Je třeba vybudovat systém prevence a reakce na mimořádné události, který zohlední jejich specifické potřeby a zajistí, aby nikdo nebyl vyřazen z ochrany a pomoci.
Naděje na svět pozorný ke křehkým lidem
„Vnímám tuto vaši práci,“ zdůraznil František, “jako znamení naděje pro svět, který na lidi s postižením příliš často zapomíná nebo je bohužel posílá pryč ještě před narozením. Papež poté naznačil cestu, jak věci změnit, „inspirován vírou a přesvědčením, že každý člověk je pro společnost vzácným darem“.
Svatý František z Assisi, svědek bezmezné lásky k těm nejkřehčím, nám připomíná, že skutečné bohatství se nachází v setkání s druhými - v této kultuře setkávání, kterou je třeba rozvíjet -, zejména s těmi, které má falešná kultura blahobytu tendenci zavrhovat.
Slovo „společně“ je klíčovým slovem pro budování světa, „kde je plně uznávána a respektována důstojnost každého člověka“.
