Papež: Sním o komunikaci, která se zaměřuje na poslední z posledních
Isabella Piro - Vatikán
Výzva k „velkému a vzrušujícímu“ úkolu, který je zároveň „povoláním i posláním“: takto se papež František obrátil na přibližně 300 účastníků plenárního shromáždění Dikasteria pro komunikaci, které pod vedením prefekta Paola Ruffiniho přijal dnes dopoledne, ve čtvrtek 31. října, v Klementinském sále Apoštolského paláce. Papež pro ně nastínil „identikit dobrého komunikátora“, tedy toho, kdo je neústupný v pravdě a spravedlnosti a připraven šířit evangelium:
Jste povoláni k velkému a vzrušujícímu úkolu: stavět mosty, když tolik lidí staví zdi, zdi ideologií; podporovat společenství, když tolik lidí podněcuje rozdělení; nechat se zapojit do dramat naší doby, když tolik lidí dává přednost lhostejnosti. A tato kultura lhostejnosti, tato kultura „mytí rukou“ tolik bolí: „Není to moje věc. Ať si to vyřídí“.
Rozvíjet kreativitu i v době snižování výdajů
Kreativita, „inteligentně“ využívaná technologie, ale především srdce jsou základními nástroji vatikánských mediálních operátorů, pokračuje František, aby se Boží láska odrážela v každém projevu života společenství, daleko od politických či korporativistických schémat. Papež pak vyzdvihuje konkrétnost profese, která se musí vyrovnávat i s „ekonomickými obtížemi a nutností snižovat výdaje“:
Chtěl bych vám něco říci, měli bychom být přece jen trochu ukázněnější, co se týče peněz. Musíte hledat způsoby, jak více šetřit, a hledat další prostředky, protože Svatý stolec vám nemůže nadále pomáhat jako nyní. Vím, že je to špatná zpráva, ale je to dobrá zpráva, protože to rozhýbe kreativitu vás všech.
V pozadí toho všeho je však „sen“: sen o komunikaci, která spojuje „lidi a kulturu“, která vypráví a posiluje „každý kout světa“.
Proto mě těší, že jste se snažili rozšířit nabídku více než padesáti jazyků, kterými mohou vatikánská média komunikovat, a přidali jste jazyky lingala, mongolštinu a kannadštinu.
Dívejte se na ty nejmenší a hledejte dialog nad rámec hesel
Proto František vyzval k odvaze, k většímu riziku, k opuštění sebe sama, aby se uvolnil prostor pro druhého, a k vyprávění skutečnosti „s upřímností a vášní“, s kompetencí a zvědavostí:
Sním o komunikaci od srdce k srdci, o tom, že se necháme vtáhnout do toho, co je lidské, že se necháme zranit dramaty, která prožívá tolik našich bratří a sester. (...) Sním o komunikaci, která umí jít za hranice sloganů a udržet v centru pozornosti chudé, poslední, migranty, oběti války. Komunikaci, která podporuje inkluzi, dialog, hledání míru.
Ať krásu skutečného setkání nevytlačí setkávání virtuální
Výzvou, připomíná papež, jsou také nové jazyky a cesty, které obývají digitální svět: komunikátoři se nesmí bát změn, zdůrazňuje František, pokud to neznamená banalizaci nebo „nahrazení krásy skutečných, konkrétních, osobních“ vztahů, vztahů utkaných podle evangelijního stylu, virtuálním setkáním.
Pomozte mi, prosím, dát světu poznat Ježíšovo Srdce skrze soucit s touto zraněnou zemí. (...) Pomozte mi s komunikací, která je nástrojem společenství.
Naděje malých i velkých dobrých příběhů
Konečně naděje je poslední - ale neméně důležitou - výzvou, kterou František naznačil:
Přestože je svět rozvrácen strašlivým násilím, my křesťané dokážeme vzhlížet k mnoha plamínkům naděje, k mnoha malým i velkým příběhům dobra.
A právě naděje a víra jsou tedy ctnosti, k jejichž dosvědčování v dnešním světě jsou křesťanští komunikátoři vybízeni, zejména s ohledem na blížící se Jubileum.
Zvláštní pozdrav
Před ukončením audience František adresoval zvláštní pozdrav naší kolegyni Glorii Fontanové, vedoucí kanceláře Rei:
Dnes je tvůj poslední pracovní den: doufám, že ti uspořádají oslavu! [potlesk] Tedy po 48 letech služby: nastoupila myslím v den svého prvního svatého přijímání. Ve skrytu vykonala velkou službu, když se věnovala přepisování papežových promluv.
