František k mladým lidem: nepřestávejte snít, nestaňte se důchodci života
Edoardo Giribaldi - Vatikán
Prosím, neztrácejte schopnost snít: když mladý člověk tuto schopnost ztratí, neříkám, že zestárne, ne, protože staří lidé sní. Stává se 'důchodcem života'. To je velmi špatné. Prosím, mladí lidé, nebuďte 'důchodci života' a nenechte si ukrást naději! Nikdy! Naděje nikdy nezklame!
Takto srdečně a upřímně apeloval papež František na členy Národní rady mládeže, poradního orgánu, který je povolán zastupovat je v dialogu s institucemi, které dnes, v sobotu 16. listopadu, přijal v Konzistorním sále Apoštolského paláce u příležitosti 20. výročí jejího založení.
ZDE NAJDETE CELÝ PROJEV PAPEŽE FRANTIŠKA
Papež nabádal nové generace, aby se staly nositeli krásy a novosti života, proměnily rozdíly ve schopnost naslouchat a usilovaly o vyšší ideály než pohyblivé písky nepřátelství. Zlo, pesimismus a skepse nebudou mít poslední slovo, ujistil František.
Mladí lidé se poznávají podle naděje
Naděje nezklame! Slova, kterými papež František vyzval k příštímu jubileu, se shoduje se závěry Národní rady italské mládeže, podle níž je naděje vnitřním postojem, v němž se dnešní mladí Italové nejvíce poznávají. Je to kontrast, jak poznamenává papež, k mnoha lidem, kteří jsou sklíčení, protože hledí do budoucnosti skepticky a pesimisticky.
Aktivní účast spolu s institucemi
Tento pocit si papež František přeje podpořit aktivní účastí v dialogu s institucemi, navazováním kontaktů - ale také děláním hluku. To je velmi důležité mezi různými subjekty inspirovanými solidaritou a inkluzí, dodal.
V tomto úkolu vás vyzývám, abyste byli hlasem pro všechny, zejména pro ty, kteří hlas nemají. A dnes je tolik lidí, kteří nemají hlas, tolik vyloučených, a to nejen sociálně, kvůli problémům chudoby, nedostatku vzdělání, drogové diktatuře... ale také těch, kteří neumějí snít. Vytvořte si síť, abyste mohli snít a neztratili tuto schopnost. Snít.
Dnešní složité souvislosti
Tento úkol není zdaleka snadné splnit vzhledem k výzvám, které přináší zpravodajství těchto dnů. Papež uvádí některé z nich: důstojnost práce, rodina, vzdělání, občanská angažovanost, péče o stvoření a nové technologie. Jde o problémy, které se, dovedeny do krajnosti, spojují v zaznamenaném nárůstu násilných činů a sebepoškozování, až po nejkrajnější gesto, jímž je sebevražda. Víte, dodal František, že ve světě nejsou všechny sebevraždy mladých lidí zveřejňovány, jsou utajovány.
Vytváření vztahů v rozmanitosti
V době poznamenané metamorfózou, která není jen kulturní, ale také antropologická, papež vyzdvihuje potřebu podpory výchovné vesnice, která ve své rozmanitosti sdílí úsilí o vytváření sítě lidských a otevřených vztahů.
Je třeba uzavřít pakt, spojenectví mezi těmi, kdo chtějí postavit člověka do středu zájmu a zároveň jsou ochotni investovat novou energii do formace těch, kdo budou sloužit společnosti.
Nejkrásnější příspěvek
Existuje krása, která přesahuje zdání, vysvětluje papež, ztělesněná 'každým mužem a každou ženou', kteří jsou schopni žít 's láskou' své 'osobní povolání, v nezištné službě obci, ve velkorysé práci pro štěstí rodiny, v nezištném nasazení pro růst společenského přátelství'. Jeho posilování znamená položit základy sociální solidarity a kultury setkávání.
Vaše nezištná služba pravdě a svobodě, spravedlnosti a míru, rodině a politice je tím nejkrásnějším a nejpotřebnějším příspěvkem, který můžete institucím poskytnou při budování nové společnosti.
Papežovy otázky
Papež poté položil přítomným dvě otázky: Umíte si hrát s dětmi? Jste schopni promarnit čas hrou se svými dětmi, synovci nebo neteřemi? A pak druhá: Jste schopni pohladit starého člověka? Jsou to otázky, které František považuje za nezbytné v dnešní kultuře, kde děti jsou ponechány samotné a bez něhy a staří lidé jsou posíláni do domovů důchodců, aby tam zemřeli.
Musíme se změnit: hrát si s dětmi a hladit staré lidi. A to učiní vaše mládí plodným. Nezapomínejte na to: děti a staří lidé.
Zlo nebude mít poslední slovo
Pak je tu pravda, 'ta nejdůležitější'. Zvěst, kterou podle Františka potřebujeme vždy znovu slyšet.
Bůh tě miluje, Kristus tě zachraňuje, On žije! Pokud žije, pak naděje není marná. Zlo, pesimismus, skepse nebudou mít poslední slovo.
Ježíš, jméno a tvář naděje
Podle papeže je to spíše setkání s Osobou než etické rozhodnutí nebo velká myšlenka, které dává život novému horizontu křesťanského života. Jméno a tvář, syntéza oné naděje, v níž se mladí Italové poznávají: Ježíš.
Mířit vysoko
František neskrývá obtíže, s nimiž se mladí lidé na své cestě setkají. Nebojte se!, zní jeho povzbuzení. Nebojte se procházet i konflikty, dodává a žádá, aby měli trpělivost a viděli, jak se proměňují v uznání druhého a vzájemný růst. Konflikty přirovnává k labyrintu, z něhož je pro výstup nutné být ve společnosti druhého, který nám pomáhá, a to vždy shora, aby život nebyl bludným kruhem, který zabíjí mládí. Papež neskrývá ani smutek, který v něm vzbuzuje pozorování mladých lidí žijících povrchně a vyhýbajících se prožívání konfliktů.
Snaha překonat tyto konflikty je znamením, že jsme zamířili výš, výš než jsou naše dílčí zájmy, abychom se dostali z pohyblivých písků nepřátelství.
Závěrečné svěření blahoslavenému Pier Giorgio Frassatimu
Vyhledávejte, střežte a přinášejte hlas a naději mladých Italů na institucionální místa, zněla závěrečná papežova prosba mladým lidem, kterou svěřil v modlitbě blahoslavenému Pier Giorgio Frassatimu. Znáte ho? zeptal se. „Slyšel jsem o něm už jako dítě, protože můj otec byl členem Katolické akce. Je to mladý muž jako vy, který svým životem svědčil o radosti evangelia. Vyzývám vás, abyste ho poznali a napodobili jeho důslednost a odvahu“.