Papež k Římské rotě: láska a milosrdenství neruší spravedlnost
Amedeo Lomonaco - Vatikán
„Jste povoláni k lásce ke spravedlnosti, lásce a pravdě a ke každodennímu úsilí o jejich uplatňování ve své kanonistické práci a ve všech úkolech, které vykonáváte ve službě věřícím.“ Na toto trojí směřování poukázal papež František, který připomněl encykliku Benedikta XVI. s názvem Caritas in veritate, během setkání s účastníky vzdělávacího kurzu zaměřeného na téma „Ministerium Iustitiae et Caritatis in Veritate“. Akce, kterou podpořil Tribunál Římské roty, se skládala ze dnů studia a reflexe, které poskytly příležitost „prozkoumat právně-pastorační výzvy týkající se manželství a rodiny“. Není spravedlnosti bez lásky. A není lásky bez spravedlnosti, zdůraznil papež.
Není spravedlnosti bez lásky
Spravedlnost, vysvětluje papež, je „ctností, která musí být jistě žita i v církvi“. Vyžadují ji „věřící a práva samotné církve“. V žádném lidském společenství, a tím méně v církvi,“ dodává papež, ‚však nestačí respektovat práva: je třeba jít dál, s impulsem lásky, hledat dobro druhých prostřednictvím velkorysého darování vlastní existence‘. Je třeba „žít službu lásky“, protože spravedlnost „lze chápat pouze ve světle lásky“. S lidmi je proto třeba i při plnění zákonných povinností jednat nejen podle spravedlnosti, ale „také a především s láskou“. Tvář, kterou je třeba mít na paměti, je tvář Matky církve, „která miluje všechny své děti s něhou“. Je proto třeba se vyvarovat, zdůrazňuje papež, „chladné spravedlnosti, která je pouze rozdělovací, aniž by šla dál, tedy bez milosrdenství“.
Není milosrdenství bez spravedlnosti
Papež vyzval k překonání „strachu ze spravedlnosti, jako by mohla podkopat nebo zmenšit lásku“. Strachu, který „vychází z mylného pojetí spravedlnosti, považované za sobecký a potenciálně konfliktní nárok“. Podstatou spravedlnosti, poznamenává papež, je to, že je „znamenitě altruistickou ctností, která směřuje k dobru druhého“. Velmi důležitým úkolem je pomoci „zjistit, jaká jsou práva a povinnosti věřících a jak máme pracovat na jejich ochraně“. František dodává, že „se nelze bát lásky a milosrdenství jako jejího charakteristického projevu“. Milosrdenství „neruší spravedlnost, nerelativizuje práva“.
Žít spravedlnost s milosrdenstvím
Ve jménu lásky, vysvětluje papež František, „nelze zanedbávat to, co je povinností spravedlnosti“.
Nelze například vykládat současné normy o manželských procesech tak, že v oprávněné snaze o blízkost a rychlost znamenají oslabení požadavků spravedlnosti. Milosrdenství ze své strany neruší spravedlnost, naopak nás vybízí, abychom ji žili mírněji jako plod soucitu tváří v tvář utrpení bližního. Vskutku, klenbou, která podpírá život církve, je milosrdenství. Všechno v jejím pastoračním působení by mělo být zahaleno vlídností, s níž se obrací k věřícím; ony tři Boží postoje, že? Blízkost, milosrdenství a něha. Bůh je blízko, je milosrdný, je něžný. Nic v jeho hlásání a svědectví světu nemůže být bez milosrdenství. Důvěryhodnost církve prochází cestou milosrdné a soucitné lásky.
Nakonec papež vyjádřil naději, že atmosféra práce v oblasti spravedlnosti „bude atmosférou naděje“, která je srdcem Svatého roku. „Kéž síla naděje,“ uzavřel papež, „naplní naši přítomnost, když s důvěrou očekáváme příchod Pána Ježíše Krista, jemuž budiž chvála a sláva nyní i v příštích staletích.“