Papež k seminaristům: Sestupte do věznic existenciálního zoufalství
Lorena Leonardi - Vatikán
„Sestupte do věznic“, a to nejen do vládních věznic, 'abyste tam uvězněným nabídli olej útěchy a víno naděje', ale také do všech 'věznic, které uvězňují muže a ženy v naší společnosti: ideologie, morálky, těch, které vyvolávají vykořisťování, znechucení, nevědomost a zapomnění na Boha'. Toto pozvání adresoval papež František seminaristům ze španělských diecézí Pamplona y Tudela, San Sebastián a ze semináře Redemptoris Mater, které přijal dnes, v sobotu 16. listopadu, na audienci v Konzistorním sále. Při přivítání asi 40 mladých budoucích kněží z Pyrenejského poloostrova František promluvil španělsky: „Vašemu arcibiskupovi záleželo na této audienci a řekl mi, že počítáte s náklonností, kterou chovám k vězňům, a proto vám také udělím tuto audienci“. Seminář „není vězení“, zažertoval papež, ale místo, kde se lze naučit, že kněz je „člověk, který chce vykupovat“, „vykupitel vězňů“, protože „nemůže být ničím jiným než živým obrazem Ježíše, Vykupitele s velkým R“.
Jít do věznic je prioritou
Papež Bergoglio několikrát vyzval k „návratu do věznic; prosím, jděte do věznic, jděte, zapojte se. Od té doby, co jsem biskupem, na Zelený čtvrtek umývám nohy ve vězení. Jsou tam ti, kteří nejvíce potřebují, abychom jim myli nohy“. A připojil jednu vzpomínku:
Jednou jsem myl nohy jedné ženě, to byla ženská věznice, a když jsem se chystal přejít k druhé, chytila mě za ruku, přiblížila se k mému uchu a řekla: „Otče, zabila jsem svého syna.“ Vnitřní dramata ve svědomí těch, kteří žijí ve vězení. Když se stanete kněžími, jděte do věznic, to je priorita. A všichni si můžeme říct to, co cítím já: proč oni, a ne já?
S odkazem na vězení nejen fyzická, ale především duševní, citová a duchovní, v nichž se člověk může ocitnout odsouzen, papež opět zdůraznil, že kněžské pomazání se přijímá právě proto, aby „osvobodilo vězně, ty, kteří jsou spoutáni, aniž si to uvědomují, mnoha věcmi, kulturou, společností, neřestmi, skrytými hříchy“.
Poddajní Duchu a zbaveni balastu
František pak připomněl Lukášovo evangelium jako meditaci pro přípravu budoucích kněží, ve kterém evangelista „povzbuzuje, abychom se nebáli čelit pokušení modloslužby, v níž jsme v centru a hledáme materiální moc nebo potlesk“, a vyzývá k „poslušnosti vůči Duchu“, k tomu, abychom „vytvořili poušť pro setkání s Bohem“, abychom se „vyprázdnili od řady věcí, které nosíme jako balast“. Podobně jako Ježíš, když šel do Nazareta, „vědom si toho, že v očích světa není víc než syn Josefův, člověk jako my“, papež vybídl, aby seminaristé nikdy nezapomínali na tyto kořeny, aby byli „dětmi lidu“.
V našem apoštolátu nemůžeme dělat rozdíly mezi lidmi, tím spíše, jsou-li cizinci nebo dokonce nepřátelé, protože v Božích očích jsme všichni děti. Když se podíváme na svého bratra, rozpoznáváme v něm dispozice k přijetí milosti, kterou mu Hospodin nabízí.
Neúnavní nositelé milosrdenství
Od papeže pak zaznělo ještě jedno zdůraznění úryvku z evangelia, kde se Kristus rmoutí nad tvrdostí srdce svých současníků, kteří nechápou Ježíšovu starostlivost při vysvobození ženy, po mnoho let spoutané zlým duchem: „Vy,“ napomíná seminaristy, „buďte vždy připraveni žehnat, osvobozovat“. V závěru papež povzbudil, aby seminaristé byli „odvážní, nezištní a neúnavní“ při přinášení Božího milosrdenství.
