Papež: Svět zkrášluje řemeslná zručnost, nikoli výroba zbraní
Lorena Leonardi - Vatikán
Žijeme v „době války a násilí“, která podkopává důvěru v lidské schopnosti, ale „pohled na vaše aktivity nás utěšuje a dává nám naději“, protože „vaše práce zkrášluje svět“, a to znamená „budovat mír“.
Takto se papež František obrátil na zhruba 300 zástupců italské Národní konfederace řemesel a malých a středních podniků, když je dnes dopoledne, 15. listopadu, přijal na audienci v Klementinském sále.
Encyklika „Fratelli tutti“ definovala tvůrce míru jako řemeslníky schopné s vynalézavostí a odvahou iniciovat procesy obnovy a setkání. Stejnou vynalézavostí a smělostí, kterou používáte k realizaci mnoha děl určených k obohacení světa.
Ve vašich rukou je talent ve službách života
Všichni muži a ženy, pokračoval František, jsou Bohem povoláni „pracovat řemeslným způsobem jako on“, vytvářet mír, i když se někteří raději věnují rozdmýchávání války.
Jeden ekonom mi řekl, že investice, které dnes v Itálii přinášejí největší příjmy, jsou továrny na zbraně. To svět nezkrášluje, je to ošklivé.
Bůh právě proto, aby přispěl ke svému „projektu míru“, „rozděluje své talenty v hojnosti,“ dodal papež s odkazem na podobenství o hřivnách, „aby byly dány do služeb života a nebyly pohřbeny v neplodnosti smrti a ničení, jak to dělají války, podněcované Božím nepřítelem“.
Spolupracovníci na Božím stvořitelském díle
Řemesla jsou mi velmi drahá, zdůraznil pak papež František, „protože dobře vyjadřují hodnotu lidské práce“.
Když tvoříme rukama, zároveň aktivujeme hlavu a nohy: tvoření je vždy plodem myšlenky a pohybu směrem k druhým.
Tvořivost, díky níž řemeslník vidí v inertní hmotě zvláštní formu, kterou ostatní nemohou rozpoznat, činí z těch, kdo pracují rukama, spolupracovníky na Božím tvůrčím díle. Je to talent, který je podle papeže zapotřebí, „aby se lidské činnosti vrátil smysl a aby se dala do služeb projektů podporujících společné dobro“.
Rozmnožování talentů s důvěrou a tvořivostí
Evangelijní vyprávění o talentech, které vyzdvihuje „závazek, aby přijaté dary přinesly ovoce“, je pro papeže Františka „hymnem důvěry v Boha a pozváním ke zdravé, pozitivní ‚spoluúčasti‘ s Bohem, který ‚nás činí podílníky na svých dobrech a počítá s námi, počítá s naší odpovědností‘.
Abychom mohli růst, „musíme se vzdát strachu“, který „ochromuje a ničí tvořivost“, a „mít důvěru“: jestliže v těžkostech snad někdy můžeme o Hospodinu uvažovat jako o „rozhodčím nebo neúprosném kontrolorovi“, evangelium nás vyzývá k pohledu víry a k tomu, abychom si nemysleli, že to, čeho dosáhneme, pramení jen z našich schopností nebo zásluh, protože je to také plod „osobního příběhu každého z nás“. Z tohoto důvodu, zdůrazňuje papež, „pokud jste zapálení pro svou práci a pokud si někdy právem stěžujete, protože není dostatečně oceněna, je to proto, že jste si vědomi hodnoty toho, co vám Bůh vložil do rukou, a to nejen pro vás, ale pro všechny“. Za bohatstvím se totiž kromě schopností skrývá také Prozřetelnost, „která nás bere za ruku a vede nás“.
Řemeslná zručnost může toto vše dobře vyjádřit, pokud je den co den doprovázena vědomím, že Bůh nás nikdy neopouští, že jsme mistrovskými díly jeho rukou, a proto jsme schopni vytvářet originální díla.