Papežova doprovodná nóta k Závěrečnému dokumentu synody o synodalitě
ZDE NAJDETE CELÝ PAPEŽŮV TEXT V ORIGINÁLE
PAPEŽ FRANTIŠEK
V průběhu jednotlivých etap synody, kterou jsem zahájil v říjnu 2021, jsme naslouchali tomu, co Duch svatý v této době říká církvím.
Závěrečný dokument XVI. řádného generálního shromáždění biskupské synody shromažďuje plody cesty poznamenané nasloucháním Božímu lidu a rozlišováním pastýřů. Celá církev se nechala osvítit Duchem svatým a byla vyzvána, aby četla svou vlastní zkušenost a určila kroky, které je třeba učinit, aby žila ve společenství, uskutečňovala participaci a podporovala poslání, které jí svěřil Ježíš Kristus. Synodální cesta, započatá v místních církvích, pak prošla národními a kontinentálními fázemi a vedla ke konání shromáždění biskupské synody na dvou zasedáních v říjnu 2023 a v říjnu 2024. Nyní tato cesta pokračuje v místních církvích a jejich seskupeních a cení si Závěrečného dokumentu, který byl 26. října odhlasován a schválen shromážděním ve všech jeho částech. I já jsem jej schválil a svým podpisem jsem nařídil jeho zveřejnění, čímž jsem se připojil k „my“ celého shromáždění, které se prostřednictvím Závěrečného dokumentu obrací ke svatému věřícímu Božímu lidu.
Uznávaje hodnotu dokončené synodální cesty, předávám nyní celé církvi pokyny obsažené v Závěrečném dokumentujako plod toho, co během těchto let dozrálo díky naslouchání a rozlišování, i jako směrodatnou orientaci pro její život a poslání.
Závěrečný dokument je součástí řádného magisteria Petrova nástupce (srov. EC 18 § 1; KKC 892) a jako takový žádám, aby byl přijat. Představuje formu výkonu autentického učení římského biskupa, která má některé nové rysy, ale ve skutečnosti odpovídá tomu, na co jsem měl možnost poukázat 17. října 2015, kdy jsem uvedl, že synodalita je správným interpretačním rámcem pro chápání hierarchické služby.
Při schvalování dokumentu 26. října jsem řekl, že „není striktně normativní“ a že „jeho aplikace bude vyžadovat několik zprostředkování“. To však neznamená, že nezavazuje církve k tomu, aby od nynějška činily rozhodnutí v souladu s tím, co je v něm uvedeno. Místní církve a seskupení církví jsou nyní vyzvány, aby v různých kontextech uplatňovaly směrodatné pokyny obsažené v dokumentu, a to prostřednictvím procesů rozlišování a rozhodování, které předpokládá právo a samotný dokument . Dodal jsem také, že „je zapotřebí času, aby se dospělo k rozhodnutím, která budou zapojovat celou církev“: to platí zejména pro témata svěřená deseti studijním skupinám, k nimž mohou být vzhledem k nezbytným rozhodnutím přidány další. Závěr XVI. řádného generálního shromáždění biskupské synody neznamená konec synodálního procesu.
Navazuji zde s přesvědčením na to, co jsem indikoval na konci členité synodální cesty, která vedla k promulgaci Amoris laetitia (19. března 2016): „ne všechny doktrinální, morální či pastorační diskuse musí být řešeny zásahy magisteria. V církvi je samozřejmě nutná jednota nauky a praxe, to však nebrání existenci různých způsobů výkladu určitých aspektů nauky nebo určitých důsledků z ní vyplývajících. To se bude dít, dokud nás Duch nepřivede k úplné pravdě (srov. J 16,13), tj. až nás dokonale uvede do Kristova tajemství a my budeme moci vše vidět jeho pohledem. Kromě toho lze v každé zemi či regionu hledat inkulturovanější řešení, pozorná k místním tradicím a výzvám“ (AL 3).
Závěrečný dokument obsahuje pokyny, které lze s ohledem na jeho základní směry již nyní realizovat v místních církvích a seskupeních církví s přihlédnutím k různým kontextům, k tomu, co již bylo vykonáno a co je třeba ještě vykonat, aby se stále lépe poznával a rozvíjel styl vlastní misijní synodální církvi.
V mnoha případech jde o to, aby se účinně uplatňovalo to, co je již stanoveno v existujícím právu, a to jak latinském, tak východním. V jiných případech bude možné na základě synodálního rozlišování a v rámci možností naznačených v Závěrečném dokumentu přistoupit k tvůrčí aktivaci nových forem služby a misijní činnosti, experimentovat a podrobovat zkušenosti ověřování. Ve zprávě plánované pro návštěvu ad limina bude každý biskup pečlivě informovat o tom, jaká rozhodnutí byla učiněna v jemu svěřené místní církvi ve vztahu k tomu, co je uvedeno v Závěrečném dokumentu, s jakými obtížemi se setkal a jaké jsou výsledky.
Úkol doprovázet „realizační fázi“ synodální cesty na základě pokynů, které nabízí Závěrečný dokument, je svěřen generálnímu sekretariátu synody spolu s dikasterii Římské kurie (srov. EC 19-21).
Synodální cesta katolické církve, oživovaná také touhou pokračovat v cestě k plné a viditelné jednotě křesťanů, „potřebuje, aby společná slova doprovázely činy“ (Závěrečný pozdrav XVI. řádnému generálnímu shromáždění biskupské synody, 26. října 2024). Kéž Duch svatý, dar Zmrtvýchvstalého Pána, celou církev na této cestě podporuje a vede. Kéž on, který je harmonií, nadále omlazuje církev silou evangelia, obnovuje ji a vede k dokonalému spojení s jejím Ženichem (srov. LG 4). Duch a nevěsta totiž říkají Pánu Ježíši: „Přijď“ (srov. Zj 22,17).
24. listopadu 2024
Slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále vesmíru
František
(pracovní překlad)
