PODCAST - František: Žádné dítě není omyl, naučme se žasnout nad darem života
PAPEŽ FRANTIŠEK
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Je mi líto, že nemohu být s vámi na náměstí. Už je mi lépe, ale je třeba dávat ještě pozor.
Dnešní evangelium nám představuje Marii, která po andělově zvěstování navštíví Alžbětu, svou starší příbuznou (srov. Lk 1,39-45), která také čeká dítě. Jejich setkání je tedy setkáním dvou žen radujících se z mimořádného daru mateřství: Maria právě počala Ježíše, Spasitele světa (srov. Lk 1,31-35), a Alžběta navzdory svému pokročilému věku nosí Jana, který bude připravovat cestu před Mesiášem (srov. Lk 1,13-17), Jana Křtitele.
Obě se mají z čeho radovat a možná bychom mohli mít pocit, že jsou nám vzdálené, jsou protagonisté tak velkých zázraků, které se v naší zkušenosti běžně nevyskytují. Poselství, které nám chce evangelista pár dní před Vánocemi předat, je však jiné. Rozjímání nad podivuhodnými znameními Božího spásného působení nás totiž nikdy nesmí přivést k pocitu, že jsme od Boha vzdáleni, ale naopak nám pomoci rozpoznat jeho přítomnost a jeho lásku v naší blízkosti, například v daru každého života, každého dítěte, jeho matky. Dar života. V pořadu „K obrazu svému“ jsem viděl krásnou věc, která byla napsána: Žádné dítě není omyl! Dar života...
Na [Svatopetrském] náměstí budou dnes také maminky se svými dětmi a možná jsou tam i takové, které jsou „v očekávání“. Prosím, nezůstávejme lhostejní k jejich přítomnosti, učme se obdivovat jejich krásu, stejně jako Alžběty a Marie, krásu žen v očekávání. Žehnejme matkám a chvalme Boha za zázrak života! Líbí se mi - líbilo se mi to, protože teď už to nejde - když jsem v jedné diecézi jel autobusem, když nastoupila těhotná žena, hned jí udělali místo k sezení: je to gesto naděje a projev respektu!
Bratři a sestry, v těchto dnech rádi vytváříme sváteční atmosféru světly, výzdobou a vánoční hudbou. Nezapomeňme však vyjádřit pocity radosti pokaždé, když potkáme matku, která nese své dítě v náručí nebo je těhotná. A když se to stane, modleme se v srdci a říkejme jako Alžběta: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého života!“ (Lk 1,42); zpívejme jako Maria: „Má duše velebí Hospodina“ (Lk 1,46), aby každé mateřství bylo požehnané a v každé matce na světě bylo děkováno a vyvyšováno jméno Boha, který svěřuje lidem dar života mužů a žen.
Brzy požehnáme jezulátka do vašich domácích jesliček- přinesl jsem si vlastní: toto mi daroval arcibiskup ze Santa Fé; vyrobili je ekvádorští domorodci. Můžeme si tedy položit otázku: děkuji Bohu za to, že se stal člověkem jako my, aby měl podíl na všem, kromě hříchu, na naší existenci? Chválím Hospodina a dobrořečím mu za každé narozené dítě? Když se setkám s nastávající matkou, jsem laskavý? Podporuji a hájím posvátnou hodnotu života těch nejmenších od jejich početí v mateřském lůně?
Kéž nám Maria, požehnaná mezi všemi ženami, umožní pociťovat úctu a vděčnost před tajemstvím rodícího se života.
