PODCAST - Papež: Pravé bohatství spočívá v srdci otevřeném druhým

PAPEŽ FRANTIŠEK 

„Raduj se, plná milosti“ (Lk 1,28). Tímto pozdravem ve skromném nazaretském domě zjevuje anděl Marii tajemství jejího neposkvrněného srdce, od početí „imunního vůči každé skvrně prvotního hříchu“ (B. Pius IX, apoštolská konstituce Ineffabilis Deus, 8. prosince 1854). V průběhu staletí se křesťané snažili mnoha způsoby, slovy i obrazy, představit tento dar, zdůrazňovat milost a sladkost v rysech „požehnané mezi všemi ženami“ (srov. Lk 1,42), a to prostřednictvím somatických rysů a kategorií nejrůznějších etnických skupin a kultur.

Vlastně nám Matka Boží - jak poznamenal svatý Pavel VI. ukazuje „to, co máme všichni na dně srdce: autentický obraz lidství [...] nevinného, svatého, [...] protože jeho bytí je samá harmonie, upřímnost, prostota - jako je Maria: samá harmonie, upřímnost, prostota -; je samá průzračnost, jemnost, dokonalost; je samá krása“ (Homilie na slavnost Neposkvrněného početí, 8. prosince 1963).

Zastavme se tedy na chvíli a rozjímejme o ní, o této kráse, ve světle Božího slova, ve třech aspektech Mariina života, které nám ji činí blízkou a známou. A jaké jsou tyto tři aspekty Marie? Je dcera,  nevěsta a matka.

Nejprve se podíváme na Immaculatu jako na dceru. Posvátné texty nehovoří o jejím dětství. Místo toho nám ji evangelium představuje, když vstupuje na scénu dějin, jako mladou dívku bohatou vírou, pokornou a prostou. Je „pannou“ (srov. Lk 1,27), v jejímž pohledu se zrcadlí Otcova láska a v jejímž čistém srdci je bezplatnost a vděčnost barvou a vůní svatosti. Zde se nám Panna Maria zjevuje krásná jako květina, která nepozorovaně vyrostla a je konečně připravena rozkvést v daru sebe sama. Mariin život je totiž neustálým darováním sebe sama.

Což nás přivádí k druhému rozměru její krásy: kráse nevěsty, tedy té, kterou si Bůh vybral jako společnici pro svůj plán spásy (srov. Lumen gentium, 61). Koncil říká toto: Bůh si vyvolil Marii, vybral si ženu jako společnici pro svůj plán spásy. Bez ženy není spásy, protože církev je také žena. A ona odpovídá „ano“ slovy: „Hle, jsem služebnice Páně“ (Lk 1,38). „Služebnice“ nikoli ve smyslu „zotročená“ a „ponížená“, ale osoba „důvěryhodná“, „vážená“, které Pán svěřuje nejdražší poklady a nejdůležitější poslání. Její krása, mnohotvárná jako krása diamantu, pak odhaluje novou tvář: tvář věrnosti, oddanosti a péče, které charakterizují vzájemnou lásku manželů. Přesně tak to zamýšlel svatý Jan Pavel II. když napsal, že Immaculata „přijala vyvolení za Matku Božího Syna, vedena snoubeneckou láskou, která ‚zasvěcuje‘ lidskou osobu zcela Bohu“ (Lett. Enc. Redemptoris Mater, 39).

A tak se dostáváme ke třetímu rozměru krásy. Jaký je tento třetí rozměr Mariiny krásy? Rozměr matky. Je to nejčastější způsob, jakým ji zobrazujeme: s Dítětem Ježíšem v náručí nebo v jesličkách, skloněná nad Božím Synem ležícím v jeslích (srov. Lk 2,7). Je vždy přítomna vedle svého Syna ve všech životních okolnostech: blízká ve své péči a skrytá ve své pokoře; jako v Káně, kde se přimlouvá za nevěstu a ženicha (srov. J 2,3-5), nebo v Kafarnaum, kde je chválena za to, že naslouchá Božímu slovu (srov. Lk 11,27-28), nebo nakonec u paty kříže - matka odsouzeného -, kde nám ji sám Ježíš předává jako matku (srov. J 19,25-27). Zde je Immaculata krásná ve své plodnosti, tj. v tom, že umí zemřít, aby dala život, že zapomíná na sebe, aby se starala o ty, kdo se k ní, malí a bezbranní, přimknou.

To vše je uzavřeno v čistém srdci Mariině, svobodném od hříchu, poddajném působení Ducha svatého (srov. sv. Jan Pavel II., encyklika Redemptoris Mater, 13), připraveném z lásky propůjčit Bohu „plnou poslušnost rozumu a vůle“ (Dei Verbum, 5; srov. Dei Filius, 3).

Rizikem by však bylo myslet si, že jde o krásu vzdálenou, příliš vysokou, nedosažitelnou. Tak tomu však není. Ve skutečnosti ji i my dostáváme jako dar, ve křtu, když jsme osvobozeni od hříchu a stáváme se Božími dětmi. A spolu s ní je nám svěřeno povolání pěstovat ji jako Panna Maria synovskou, manželskou a mateřskou láskou, vděčnou při přijímání a velkorysou při dávání, muži a ženy „děkuji“ a „ano“, řečeného slovy, ale především životem - je krásné najít muže a ženy, kteří děkují a říkají „ano“ svým životem -; připravené udělat místo Hospodinu v našich projektech a přijmout s mateřskou něhou všechny bratry a sestry, které potkáváme na své cestě. Immaculata tedy není mýtus, abstraktní doktrína nebo nemožný ideál: je to návrh krásného a konkrétního projektu, plně realizovaný model našeho lidství, kterým můžeme z Boží milosti všichni přispět ke změně našeho světa k lepšímu.

Bohužel všude kolem sebe vidíme, jak nárok prvního hříchu, touha být „jako Bůh“ (srov. Gn 3,1-6), stále zraňuje lidstvo a jak tato domněnka soběstačnosti nevytváří ani lásku, ani štěstí. Ten, kdo vyzdvihuje jako úspěch odmítnutí jakéhokoli stabilního a trvalého pouta, ve skutečnosti nedává svobodu. Kdo nerespektuje otce a matky, kdo nechce děti, kdo považuje druhé za věc nebo za obtíž, kdo považuje sdílení za ztrátu a solidaritu za ochuzení, nerozdává radost ani budoucnost. K čemu jsou peníze v bance, pohodlí v bytech, falešné „kontakty“ virtuálního světa, když srdce zůstávají chladná, prázdná, uzavřená? K čemu je vysoký finanční růst privilegovaných zemí, když pak polovina světa umírá hladem a válkou a ostatní lhostejně přihlížejí? K čemu je cestování po planetě, když se každé setkání redukuje na emoci okamžiku, na fotografii, na kterou si za pár dní či měsíců nikdo nevzpomene?

Bratři a sestry, dnes vzhlížíme k Neposkvrněné Panně Marii a prosíme ji, aby si nás její srdce plné lásky podmanilo, aby nás obrátilo a učinilo z nás společenství, v němž jsou synovství, manželství a mateřství pravidlem a kritériem života: v němž se rodiny sbližují, manželé se o všechno dělí, otcové a matky jsou přítomni v těle vedle svých dětí a děti se starají o své rodiče. To je krása, o níž k nám hovoří Immaculata, to je „krása, která zachraňuje svět“ a na kterou chceme také odpovědět Pánu, jako Maria: „Zde jsem [...], ať se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,38).

Tuto eucharistii slavíme společně s novými kardinály. Jsou to bratři, které jsem požádal, aby mi pomáhali v mé službě pastýře všeobecné církve. Pocházejí z mnoha částí světa, jsou nositeli jedné moudrosti s mnoha tvářemi, aby přispěli k růstu a šíření Božího království. Svěřme je zvláštním způsobem přímluvě Spasitelovy matky.