Papež: Jubileum jako milost k setkání s Bohem a bližním

Papež František

V dějinách izraelského lidu se v každé vesnici ozýval zvuk beraního rohu zvaného jovel (šofar), od něhož pochází termín „jubileum“ - a oznamoval začátek zvláštního roku podle ustanovení Mojžíšova zákona (srov. Lv 25).

Jubilejní rok byl obdobím vykoupení a znovuzrození, vyznačoval se určitými rozhodnutími se silným symbolickým charakterem, která jsou odzbrojujícím způsobem aktuální i dnes: Jubilejní rok je rokem odpočinku od obdělávání půdy, který nám má připomenout, že ji nikdo nevlastní a nemůže ji vykořisťovat, protože patří Bohu a je nám jím nabídnuta jako dar, který je třeba střežit; odpuštění dluhů, jehož cílem je cyklicky, tedy každých 50 let, znovu nastolit sociální spravedlnost proti nerovnostem; osvobození otroků, aby se pěstoval sen o lidském společenství zbaveném přetvářky a diskriminace, které by se více podobalo lidu exodu, který Bůh povolal na cestu jako jednu rodinu.

Na začátku svého kázání v nazaretské synagoze Ježíš přebírá tento židovský horizont jubilea a dává mu nový a konečný význam: on sám je Boží tváří, která sestoupila na zem, aby vykoupila chudé a osvobodila zajatce, přišla projevit Otcův soucit s těmi, kdo jsou zranění, upadli nebo ztratili naději.

Ježíš totiž přichází, aby osvobodil ze všeho otroctví, aby otevřel oči slepým, aby osvobodil utlačované (srov. Lk 4,18-19). V takovém mesiášském programu se Jubileum rozšiřuje a zahrnuje všechny formy útlaku v lidském životě, a stává se tak příležitostí pro milost osvobození těch, kdo jsou ve vězení hříchu, rezignace a zoufalství, pro uzdravení veškeré vnitřní slepoty, která nám nedovoluje setkat se s Bohem a vidět bližního, znovu probudit radost ze setkání s Bohem, a tak být schopen pokračovat v životní cestě ve znamení naděje.

V tomto duchu se od roku 1300, kdy byla vydána bula papeže Bonifáce VIII., vydávají do Říma miliony poutníků, kteří svou vnější poutí vyjadřují touhu po vnitřní cestě obnovy, aby jejich každodenní život, i uprostřed útrap a únavy, byl znovu uchopen a podporován nadějí evangelia. Všichni totiž nosí v srdci neuhasitelnou touhu po štěstí a plném životě a tváří v tvář nepředvídatelné budoucnosti živí naději, že nepodlehnou nedůvěře, skepsi a smrti. A Kristus, naše naděje, přichází vstříc této touze, která v nás přebývá, a zve nás, abychom znovu objevili radost ze setkání s ním, které proměňuje a obnovuje existenci. Proto „je jasné, že křesťanský život je cesta, která potřebuje také silné momenty, jež živí a posilují naději, nenahraditelnou společnici, která dává nahlédnout do cíle: setkání s Pánem Ježíšem“ (Spes non confundit, č. 5).

Tento silný moment představuje Jubileum. Svatá brána, která se o vánoční noci otevře, je pozváním k přechodu, k Pasše obnovy, ke vstupu do onoho nového života, který nám nabízí setkání s Kristem. A opět to bude město Řím, které přivítá mnoho poutníků z mnoha koutů světa, jako tomu bylo v onom vzdáleném roce 1300 při prvním Jubileu katolické církve. Tehdy přišlo mnoho poutníků ze severu, a jak říká Dante Alighieri, když dorazili na Monte Mario, mohli obdivovat nádheru Věčného města, po které tolik toužili; jiní, kteří přicházeli z jihu, pluli na malých lodích po Tibeře. Touha dosáhnout Svaté brány a překročit její práh byla u všech velká. Stejně tak se při každé události Jubilea setkávaly kroky poutníků s krásou města Říma.

U příležitosti Jubilea probíhá velká aktivita s mimořádnými opatřeními pro zlepšení silničního spojení, větší funkčnost veřejné dopravy, obnovu památek a vůbec modernizaci Říma; avšak i když je důležité, aby bylo toto město připraveno z hlediska městského prostoru, nezapomínejme, že Jubileum dává Římu zvláštní poslání: být pohostinným a vstřícným prostorem vůči všem, laboratoří na kontaminaci rozmanitosti a dialogu mezi stranami, multikulturní dílnou, která jako mozaika spojuje různé barvy světa. Tímto způsobem může být městem s věčným dechem, které má kořeny ve slavné minulosti, ale které slibuje vytvářet budoucnost: budoucnost bez bariér, bez zdí diskriminace a nedůvěry.

To je sen, který je třeba pěstovat: Město Řím ukáže celému světu zvláštní krásu té křesťanské historie, která ho vytvořila a která se vyznačuje nejen nádherou umění, ale také a především proroctvím přijetí a bratrství.

Ať tedy v každém srdci a na každé ulici tohoto města radostně zní píseň: „Řím nesmrtelný, svatých mučedníků, …nepřemohou strašné brány pekelné, ale síla lásky pravdivé zvítězí“ (Papežská hymna).