Papež otevře Svatou bránu ve vězení

Lisa Zengarini, Vatikán

Podle tradice papež František na Štědrý den večer slavnostním otevřením Svaté brány ve Svatopetrské bazilice oficiálně zahájil Jubilejní rok 2025, přičěmž budou následovat brány dalších tří velkých římských bazilik.

Otevření páté Svaté brány ve věznici Rebibbia

Poprvé v rámci této dlouholeté jubilejní tradice, která sahá až do 15. století, papež otevře také pátou Svatou bránu v římské věznici jako symbolické znamení „vyzývající všechny vězně, aby hleděli do budoucnosti s nadějí a obnoveným pocitem důvěry“.

Bezprecedentní obřad se uskuteční 26. prosince, na svátek svatého Štěpána, ve věznici Rebibbia, kterou navštívil již v roce 2015 při velikonočním rituálu mytí nohou. Letos na Zelený čtvrtek navštívil také ženskou část věznice.

Tentokrát papež přijede jako „poutník naděje“, což je prvek, který je ve vězení až příliš křehký a který je třeba s láskou a obětavostí pěstovat za pomoci personálu a kaplanů, zejména vzhledem k omezenému počtu návštěv vězňů jejich blízkými.

„Vězni čekají na papeže s radostí, protože cítí jeho blízkost, stejně jako vnímají svou vlastní odloučenost a vzdálenost od společnosti,“ vysvětluje otec Lucio Boldrin, kaplan v Rebibbii. „Všichni se musíme zavázat, že budeme ‚rozšiřovat‘ ducha papežovy návštěvy na celý Svatý rok,“ řekl před návštěvou pro Vatican News.

Neustálý zájem papeže Františka o vězně

Není to poprvé, co papež František osvědčuje svou blízkost vězňům útěšnou a modlitební přítomností.

Po celou dobu svého pontifikátu projevuje hluboký a soustavný zájem o vězně, zdůrazňuje potřebu soucitu a respektu k jejich důstojnosti a vyzývá společnost, aby na vězně nepohlížela jako na vyvrhele, ale jako na jedince schopné proměny.

Tento postoj je hluboce zakořeněn v katolickém sociálním učení, které zdůrazňuje milosrdenství, vykoupení a důležitost vnímat každého člověka jako Boží dítě.

„Myslím na vězně, kteří zbaveni svobody denně pociťují krutost vazby a její omezení, nedostatek citu a v nejednom případě i nedostatek úcty.“

Obhajoba reformy vězeňství

Jádrem jeho obhajoby je výzva k uznání přirozené důstojnosti všech lidských bytostí, včetně těch uvězněných. V souladu s katolickým sociálním učením zdůrazňuje potřebu vnímat věznice spíše jako rehabilitační instituce než jako pouhá místa výkonu trestu a zároveň uznává právo obětí na spravedlnost.

Jeho časté připomínky proti zavrhování jednotlivců odrážejí širší poselství: i ti, kdo se dopustili závažných trestných činů, si zachovávají lidskost a schopnost změnit se k lepšímu.

Klíčovým aspektem této propagace jsou jeho opakované výzvy ke zrušení trestu smrti spolu s otevřenou kritikou doživotního vězení, které označil za „skrytý rozsudek smrti“, a místo toho se zasazuje o systémy, které upřednostňují rehabilitaci a resocializaci.

Restorativní spravedlnost versus retributivní spravedlnost

Jeho výzvy se týkají i řešení systémových problémů ve věznicích, jako je přeplněnost, nelidské podmínky a marginalizace vězňů.

Naléháním na vlády, aby investovaly do programů restorativní justice, papež František zdůrazňuje potřebu řešit základní sociální příčiny kriminality, nikoli pouze její symptomy.

Zasazuje se o systém spravedlnosti, který se soustředí spíše na obnovu a uzdravení než na odplatu, a podporuje přístupy, které obnovují vztahy a napravují komunity.

Zaměření na marginalizované skupiny

Opakujícím se tématem v obhajobě papeže Františka je jeho starost o marginalizované skupiny, zejména chudé a zranitelné, které jsou ve vězeňské populaci zastoupeny neúměrně.

Upozorňuje na systémové nerovnosti, které přispívají k vyšší míře uvěznění těchto skupin, a vyzývá společnost, aby se zabývala socioekonomickými kořeny kriminality. Jeho volání po spravedlnosti je holistické a zaměřuje se nejen na jednotlivce, ale také na struktury, které udržují bludný kruh chudoby a kriminality.

Návštěvy papeže Františka ve věznicích

Činy papeže Františka mluví hlasitěji než slova, jako v případě jeho tradice provádění rituálu mytí nohou na Zelený čtvrtek ve věznicích, kde umyl nohy vězňům z různých prostředí, včetně muslimů a žen.

Toto vysoce symbolické gesto zpochybňuje společenské předsudky a vyjadřuje poselství solidarity.

Kromě toho papež během svých apoštolských cest pravidelně navštěvuje věznice. Mezi významné návštěvy patří návštěva nápravného zařízení Curran-Fromhold ve Filadelfii během jeho cesty do Spojených států v roce 2015 a návštěva věznice Ciudad Juárez u příležitosti jeho apoštolské cesty do Mexika v roce 2016. Při obou příležitostech nabídl vězňům poselství naděje a připomněl jejich schopnost proměny.

Bůh se nikdy neunaví odpouštět a nikdo není mimo vykoupení

Základní myšlenkou, jak často opakoval při několika příležitostech, je, že nikdo není mimo Boží milosrdenství a vykoupení, dokonce ani ti, kteří se dopustili těch nejodpornějších zločinů.

Nedávno toto poselství zopakoval při své návštěvě ženského oddělení v Rebibbii na Zelený čtvrtek letošního roku, při níž vězeňkyním připomněl, že „Ježíš se nikdy neunaví odpouštět“, a poté v dubnu v ženské věznici Giudecca v Benátkách, kde poznamenal, že navzdory těžkostem se vězení může stát pracovištěm pro obnovu života, a povzbudil vězeňkyně, aby „vždy hleděly do budoucnosti, s nadějí“.