Papež pro britský rozhlas o naději a laskavosti
Papež František
Naděje a laskavost
Byl jsem požádán, abych k vám promluvil o naději a laskavosti. Děkuji vám za to. Dotýkají se jádra evangelia a ukazují cestu, která má vést naše jednání. Svět plný naděje a laskavosti je krásnější. Společnost, která s důvěrou hledí do budoucnosti a jedná s lidmi s respektem a empatií, je lidštější.
Jak víte, 24. prosince začal Jubilejní rok, doba, kdy jsme povoláni stát se poutníky naděje. I když nevíme, co nás čeká zítra, není dobré hledět do budoucnosti s pesimismem a rezignací. Války, sociální nespravedlnosti a různé formy násilí, které denně zažíváme, nás nesmí strhnout do pokušení skepse a sklíčenosti.
Volíme lásku a láska působí, že naše srdce hoří a důvěřuje.
Ti, kdo milují, i když se ocitají v nejistých situacích, vždy přemítají o světě s něžným pohledem naděje.
Laskavost není diplomatická strategie ani formální chování, které je třeba dodržovat, aby se zajistila společenská harmonie nebo získaly jiné výhody. Laskavost je forma lásky, která otevírá srdce pro přijetí a pomáhá každému, aby se stal pokornějším.
Jak důležitá je pokora! Pokora předurčuje k dialogu, pomáhá překonávat nedorozumění a vytváří vděčnost.
V této souvislosti bych rád citoval velkého britského spisovatele Gilberta Keitha Chestertona, kterého si velmi vážil i argentinský básník Jorge Luis Borges. V závěru své autobiografie Chesterton moudře vyzývá, abychom „brali věci života s vděčností a nepovažovali je za samozřejmost“ (Autobiografie, kap. 16).
Na závěr bych chtěl vyslovit přání naděje, která je spolu s vírou a láskou teologální ctností: doufám, že se nám během tohoto jubilea podaří projevovat laskavost jako formu lásky ve vztahu k druhým. Ať nám nový rok přinese pokoj, bratrství a vděčnost. Děkuji vám!