Papež: Usmíření je úkolem srdce

Vatican News

Dejte do hry srdce. Ve vztazích jde především o toto. Píše to papež František v odpovědi v novém čísle „Svatopetrského náměstí“ - měsíčníku vatikánské baziliky, který se prostřednictvím různých příspěvků věnuje tématům víry, spirituality a každodenního života, jehož středobodem je cesta do Svatopetrské baziliky - na dopis, který mu zaslal římský otec Giorgio, jenž líčí svou těžkou zkušenost s odloučením od manželky. „Pouze ze srdce budou naše rodiny schopny sjednotit různé inteligence a vůle a usmířit je, aby nás Duch vedl jako síť bratří, protože usmíření je také úkolem srdce,“ vysvětluje František a tento „sociální zázrak“ je možný pouze tehdy, když se naše srdce „spojí se srdcem Kristovým“, a jen tak „bude možné zastavit násilí v rodinách a zabránit mu“.

Příběh Giorgia

Giorgio papeži sdělil, že se po pěti letech manželství a narození dcery rozešel na žádost své ženy, „která měla jiného muže“. Po letech žena požádala soudce o vydání pasu dítěte, „aby se mohla přestěhovat do Atén ke svému novému partnerovi řeckého původu“, ale soudce to zamítl. O měsíc později byl Giorgio zatčen, protože v jeho autě, když u něj byla dcera, našla policie kokain. „Ve vězení jsem se dlouho modlil k otci Piovi z Pietrelciny,“ svěřuje se. Po osmi dnech zázrakem (tak mi to řekli soudci a policisté) zjistili pravdu a propustili mě na svobodu. Poté byl odsouzen bývalý tchán a další dva spolupachatelé. Giorgio se papeži svěřil, že „přijaté zlo proměnil v dobro pro druhé“, a tak v sobě porazil „nenávist a pomstu“ a zvolil „jedinou cestu, která mi zachránila život“, že reagoval tak, že „v průběhu let zapojil mnoho lidí“ ve stejné situaci jako on, „aby dosáhl těch reforem rodinného práva, které zaručují právo dětí odloučených lidí na to, aby mohly milovat své rodiče a prarodiče“. Požádal Františka, aby se podílel na „obraně tohoto nedotknutelného práva dětí, které musí být vždy chráněno“, a zdůraznil, že „musíme zastavit násilí, které využívá a instrumentalizuje děti hádkami, vydíráním a zneužíváním, jež může vést k velmi vážným rodinným tragédiím s vraždami a sebevraždami“.

Svědectví o pokoji

„Jeho příběh je svědectvím o pokoji,“ komentoval papež, “který nás povzbuzuje ve světě rozjitřeném válkami, nenávistí, čemuž odpovídá dramatická krize naděje, která je tu však vždy a pro každého". Papež poznamenává, že „ve jménu vlastních zájmů, a to i citových, se páchá násilí a útlak v domnění, že se tak buduje vlastní blahobyt, a místo toho se ubližuje sobě samému“, a že se to děje „jak v invazích a světových konfliktech, tak v osobním a rodinném životě“, a doufá, sdílejíc Giorgiův návrh, „že bude stále více adekvátních zákonů, které umožní dětem odloučených rodičů setkávat se a vyrůstat v lásce se všemi svými příbuznými“.

Doprovázení zraněných rodin

Ve své odpovědi Giorgiovi ze stránek „Svatopetrského náměstí“ František doporučil, aby křesťanská společenství „doprovázela zraněné rodiny, aby se děti nikdy nestaly rukojmími svého otce a matky“. Někdy se člověk stává „rukojmím sobectví lidského srdce, které nás činí ošklivými. Egoismus nás nečiní krásnými,“ dodává papež, který nás nabádá, abychom z dětí nikdy nedělali rukojmí "jejich otce nebo matky, ale děti, které je třeba milovat a chránit", a vyzývá nás, abychom byli opatrní i v darech dětem, protože mohou být skutečným vydíráním, které je vytrhne z náklonnosti jejich druhho rodiče. „Dárky jsou pak jen vnější vrstvou lásky, iluzí, která lásku zbavuje pravdy,“ uvažuje papež. A tak „ano úctě a něze, ano milosrdné spravedlnosti a ne pomstě a zášti“, „je třeba podporovat sítě a setkání, aby se šířila naděje, že se můžeme osvobodit z osidel zla“, uzavírá František, uzdravit se, vstát a proměnit „zlo v dobro“.

V lednovém čísle časopisu „Piazza San Pietro“ jsou kromě papežových slov také snímky amerického fotografa Steva McCurryho, autora slavného záběru „Afghánská dívka“, který, od pouliční fotografie přes válečnou a městskou fotografii až po portréty, na svých fotografiích obnovuje krásu a spiritualitu středu křesťanství. Kardinál Pietro Parolin pak vysílá „volání proti světové válce po částech“, zatímco příspěvek Susanny Tamaro s názvem „Naděje se rodí z víry“ nás vede k zamyšlení nad tím, jak je důležité věřit v těžkých dobách.