Papež zodpovědným za komunikaci: Sdělujte dobro

Lorena Leonardi - Vatikán

Papež účastníky povzbudil ke komunikaci "se zapojením všech", ke "společnému psaní budoucnosti", protože "jen společně" je možné předávat "krásu, s níž jsme se setkali", a "v síti" se zachránit "před mořem zoufalství a dezinformací". Papež František se dnes ráno 27. ledna obrátil na přibližně 250 biskupů, předsedů komisí pro komunikaci biskupů a ředitelů úřadů pro komunikaci biskupských konferencí, které přijal na audienci v Klementinském sále.

Papež vedl přítomné, kteří se ode dneška do středy účastní Mezinárodní konference katolických institucionálních komunikátorů v rámci Jubilea komunikace, k zamyšlení „nad konkrétním způsobem“, jakým komunikujeme, jakým způsobem rozséváme „naději uprostřed tolika zoufalství“, jak se léčí „virus rozdělení“ a zda se církev komunikuje pouze podle „pravidel firemního marketingu “. Od papeže také přišla řada otázek v jakémsi hlasitém zpytování svědomí: „Víme, jak svědčit o tom, že lidské dějiny neskončily ve slepé uličce? A jak naznačit jinou perspektivu směrem k budoucnosti, která ještě není napsána? Líbí se mi tento výraz psaní budoucnosti. Je na nás, abychom psali budoucnost".

Za hranice banalit, předsudků a stereotypů

„Křesťanská komunikace,“ vysvětlil František „má ukázat, že Boží království je blízko“ jako "zázrak, který může zažít každý člověk, každý národ" a o kterém je třeba vyprávět "tím, že nabídneme klíče k pohledu za banality, za zlo, za předsudky, za stereotypy, za sebe sama". Boží království nás přesahuje“ a přichází „i skrze naši nedokonalost".

Boží království přichází v pozornosti, kterou věnujeme druhým, v pečlivosti, s jakou čteme skutečnost. Přichází ve schopnosti vidět a rozsévat naději na dobro. A tak porazit zoufalý fanatismus.

Výzva k vidění a zvěstování dobra

To, co je pro předsedy biskupských komisí pro komunikaci a ředitele komunikačních kanceláří „institucionální službou, je také povoláním každého pokřtěného,“ upřesnil papež: „Každý křesťan je povolán vidět a vyprávět příběhy dobra, které špatná žurnalistika předstírá, že vymazává tím, že dává prostor pouze zlu".

Vždy komunikovat a zapojovat všechny

Františkovo napomenutí nesměřuje ke skrývání zla - které existuje -, ale „musí se hýbat, vyvolávat otázky a odpovědi":

Proto je váš úkol velký a vyžaduje, abyste vyšli ze sebe, abyste vykonávali „symfonické“ dílo, zapojili všechny, každého, ocenili staré i mladé, ženy i muže; každým jazykem, slovem, uměním, hudbou, malbou, obrazy. Vždy komunikujte.

Papež pak zdůraznil originalitu aktu komunikace: Když komunikujeme, jsme tvůrci jazyků, mostů. Jsme tvůrci a předáváme si harmonii, konkrétní alternativu k "novým babylonským věžím, kde všichni mluví a nerozumějí si“.

Komunikace je aktem lásky

Tedy dvě slova: „společně“ a „síť“. S láskou je možné „zapojit i ty, kteří udělali chybu“, „sjednotit, co je rozděleno“, „nezoufat“ a „zasévat naději“, což je něco jiného než „zasévat optimismus“.

Komunikace pro nás není taktika, není to technika. Není to opakování hesel nebo sloganů, ani pouhé psaní tiskových zpráv. Komunikace je aktem lásky. Pouze akt svobodné lásky vytváří sítě dobra. Sítě je však třeba každý den udržovat, opravovat. S trpělivostí a vírou.

Sítě proti dezinformacím

Druhé slovo, nad kterým nás František vyzval k zamyšlení, „síť“, připomíná před těmi sociálními „rybářské sítě a Ježíšovu výzvu Petrovi, aby se stal rybářem lidí: tedy vytvořit síť a propojit dovednosti, znalosti, příspěvky, abychom mohli adekvátním způsobem informovat a byli tak všichni zachráněni před mořem zoufalství a dezinformací“. Odtud plyne výzva, kolik by se toho dalo udělat „díky novým nástrojům digitální éry“, včetně umělé inteligence, „kdybychom se místo toho, abychom z technologie udělali modlu, více věnovali vytváření sítí“: „Přiznám se vám k jedné věci,“ připustil Svatý otec, „více než o umělou inteligenci se obávám o přirozenou inteligenci, o tu inteligenci, kterou musíme rozvíjet".

Bůh je tajemstvím naší komunikace

Od papeže proto zazněla pobídka: „Když se zdá, že jsme se propadli do propasti, podívejme se dál, za sebe“, protože „nic není ztraceno“ a „vždycky můžeme začít znovu, v tom, že se svěříme jeden druhému a všichni společně Bohu, to je tajemství naší komunikační síly“.

Místo abychom se spoléhali na sterilní sirény sebepropagace, oslavování našich iniciativ, přemýšlejme o tom, jak společně budovat příběhy naší naděje.

Je to úkol, jak upřesnil papež, který má prastarý kořen: „Největší zázrak, který Ježíš vykonal pro Šimona a další zklamané a unavené rybáře, není ani tak ta síť plná ryb, jako to, že jim pomohl nepropadnout zklamání a sklíčenosti tváří v tvář porážce".

Pro komunikaci směrem ven

Opět je tu naděje, že katolická komunikace není jen pro katolíky, „ohradou, kde se uzavíráme, sektou, kde se bavíme mezi sebou“, ale „přívětivým místem opravdových vztahů“ a „otevřeným prostorem svědectví, které umí naslouchat a zachytit znamení Království“.

Naše síť je hlasem církve, která teprve tím, že vychází sama ze sebe, znovu objevuje sama sebe a důvody své naděje.

Na rozdíl od Apokalipsy, kdy Pán stojí u dveří a klepe, aby vstoupil, „nyní Pán mnohokrát klepe zevnitř, abychom ho my, křesťané, nechali vyjít“. Od Františka tedy zaznívá závěrečná výzva, abychom „nechali Krista vyjít ven“ a nedrželi ho „tak trochu v zajetí našich služeb“, aby i úřady, vztahy, síť byly „vlastnostmi vycházející církve".