PODCAST: Papežova novoroční homilie
PAPEŽ FRANTIŠEK
Na začátku nového roku, který Hospodin dopřává našemu životu, je dobré pozvednout pohled svého srdce k Marii. Ona nás totiž jako matka posílá zpět do našeho vztahu s jejím Synem: přivádí nás zpět k Ježíši, mluví k nám o Ježíši, vede nás k Ježíši. Slavnost Nejsvětější Matky Boží nás tedy znovu ponořuje do tajemství Vánoc: Bůh se stal jedním z nás v Mariině lůně a my, kteří jsme otevřeli Svatou bránu, abychom zahájili Jubileum, si dnes připomínáme, že „Maria je proto dveřmi, kterými Kristus vstoupil do tohoto světa“ (sv. Ambrož, Epištola 42, 4: PL, VII).
Apoštol Pavel shrnuje toto tajemství konstatováním, že „Bůh poslal svého Syna narozeného z ženy“ (Gal 4,4). Tato slova - „narozený z ženy“ - dnes znějí v našich srdcích a připomínají nám, že Ježíš, náš Spasitel, se stal tělem a zjevuje se v křehkosti těla.
Narodil se z ženy. Tento výraz nás především přivádí zpět k Vánocům: Slovo se stalo tělem. Apoštol Pavel upřesňuje, že se narodil z ženy, téměř cítí potřebu nám připomenout, že Bůh se stal skutečně člověkem skrze lidské lůno. Existuje pokušení, které dnes tolik lidí fascinuje, ale které může svádět i mnoho křesťanů: představovat si nebo vyrábět „abstraktního“ Boha, spojeného s nejasnou náboženskou představou, s nějakou pomíjivou hezkou emocí. Místo toho je konkrétní, je lidský: narodil se ze ženy, má tvář a jméno a volá nás, abychom s ním navázali vztah. Ježíš Kristus, náš Spasitel, se narodil z ženy; má tělo a krev; pochází z lůna Otce, ale vtělil se do lůna Panny Marie; přišel z nejvyššího nebe, ale přebývá v hlubinách země; je Syn Boží, ale stal se Synem člověka. On, obraz všemohoucího Boha, přišel ve slabosti, a přestože byl bez vady, „Bůh ho pro nás učinil hříchem“ (2 Kor 5,21). Narodil se z ženy a je jedním z nás. Je jedním z nás. Právě proto nás může zachránit.
Narodil se z ženy. Tento výraz k nám také promlouvá o Kristově lidství, aby nám řekl, že se zjevuje v křehkosti těla. Jestliže sestoupil do lůna ženy a narodil se jako všichni tvorové, zde se ukazuje v křehkosti dítěte. Proto pastýři, kteří se šli podívat na vlastní oči, co jim anděl zvěstoval, nenašli mimořádná znamení ani velkolepé projevy, ale „našli Marii, Josefa a dítě ležící v jeslích“ (Lk 2,16). Našli bezmocné, křehké dítě, které potřebovalo matčinu péči, potřebovalo pleny a mléko, potřebovalo pohlazení a lásku. Svatý Ludvík Maria Grignion de Montfort říká, že božská Moudrost „se nechtěla, ač mohla, darovat lidem přímo, ale raději se darovala prostřednictvím Panny Marie. Nechtěla také přijít na svět ve věku dokonalého člověka, nezávislého na ostatních, ale jako chudé malé dítě, které potřebuje péči a výživu své Matky“ (Pojednání o pravé úctě k Panně Marii, 139). A tak v celém Ježíšově životě můžeme vidět tuto Boží volbu, volbu malosti a skrytosti; nikdy nepodlehne svodům božské moci, aby konal velká znamení a vnucoval se druhým, jak navrhoval ďábel, ale zjevuje Boží lásku v kráse svého lidství, přebývá mezi námi, sdílí obyčejný život složený z práce a snů, projevuje soucit s utrpením těla i ducha, otevírá oči slepým a občerstvuje ztracená srdce. Soucit... Tři Boží postoje jsou milosrdenství, blízkost a soucit. Bůh se stává blízkým, milosrdným a soucitným. Nezapomínejme na to. Ježíš nám ukazuje Boha skrze své křehké lidství, péči o křehké.
Sestry a bratři, je krásné pomyslet na to, že Maria, dívka z Nazareta, nás vždy vede zpět k tajemství svého Syna, Ježíše. Připomíná nám, že Ježíš přichází v těle, a proto privilegovaným místem, kde se s ním můžeme setkat, je především náš život, naše křehké lidství, lidství těch, kteří nás denně míjejí. A tím, že ji vzýváme jako Matku Boží, potvrzujeme, že Kristus byl zrozen z Otce, ale narodil se skutečně z lůna ženy. Prohlašujeme, že On je Pán; je Pánem času, ale svou láskyplnou přítomností obývá i tento náš čas, dokonce i tento nový rok. Vyznáváme, že On je Spasitel světa, ale můžeme se s ním setkat a musíme ho hledat ve tváři každého člověka. A jestliže on, který je Synem, se učinil malým, aby se nechal vzít do náruče matky, aby se o něj starala a pečovala o něj, pak to znamená, že i dnes přichází ve všech, kteří potřebují stejnou péči: v každé sestře a bratrovi, které potkáváme a kteří potřebují pozornost, naslouchání, laskavost.
Tento nový rok, který se otevírá, svěřme Marii, Matce Boží, abychom se i my naučili jako ona nacházet Boží velikost v malosti života; abychom se naučili pečovat o každého tvora zrozeného z ženy a především chránit vzácný dar, kterým je život, jako to dělá Maria: život v lůně, život dětí, život trpících, život chudých, život starých, osamělých, umírajících. A dnes, ve Světový den míru, je právě toto pozvání, které tryská z Mariina mateřského srdce, k němuž jsme všichni povoláni: jsme povoláni pečovat o život, starat se o zraněný život - tolik zraněný život, tolik -, obnovit důstojnost života každého „zrozeného ze ženy“, je základním východiskem pro budování civilizace míru. Proto „žádám o pevné odhodlání podporovat úctu k důstojnosti lidského života od početí až po přirozenou smrt, aby každý člověk mohl milovat svůj život a s nadějí hledět do budoucnosti“ (Poselství k LVIII. světovému dni míru, 1. ledna 2025).
Maria, Matka Boží a naše Matka, na nás čeká přímo v jesličkách. Ukazuje nám, stejně jako pastýřům, Boha, který nás vždy překvapuje, který nepřichází v nádheře nebes, ale v malosti jeslí. Svěřme jí tento nový jubilejní rok, předejme jí otázky, starosti, utrpení, radosti a vše, co nosíme v srdci. Ona je matka. Svěřme jí celý svět, aby se znovu zrodila naděje, aby konečně vzklíčil mír pro všechny národy země.
Historie vypráví, že když v Efezu vstoupili do kostela biskupové, věřící lid s holemi v rukou křičel: „Matka Boží!“. A jistě ty hole byly příslibem toho, co se stane, pokud dogma „Matka Boží“ nevyhlásí. Dnes nemáme hole, ale ano, dětské srdce, hlas. Proto všichni společně vzývejme svatou Matku Boží.
