František: Jako Tři králové na cestě ke Kristu, naději všech národů
PAPEŽ FRANTIŠEK
Drazí bratři a sestry.
V evangeliích o Ježíšově dětství je epizoda, která je vlastní Matoušovu vyprávění: návštěva mudrců. Několik mudrců, přilákaných zjevením hvězdy, která je v mnoha kulturách předzvěstí narození výjimečné osobnosti, se vydalo z Východu, aniž by přesně znali cíl své cesty. Jsou to mudrci, lidé, kteří nepatří k lidu smlouvy. Minule jsme hovořili o betlémských pastýřích, kteří byli v židovské společnosti odsunuti na okraj, protože byli považováni za „nečisté“; dnes se setkáváme s další kategorií, s cizinci, kteří přicházejí bezprostředně vzdát hold Božímu Synu, jenž vstoupil do dějin se zcela novým kralováním. Evangelia nám tedy jasně říkají, že chudí a cizinci jsou mezi prvními, kteří jsou pozváni k setkání s dítětem, které Bůh učinil Spasitelem světa.
Mudrci byli považováni za představitele jak prapůvodních národů, vzniklých ze tří Noemových synů, tak tří kontinentů známých ve starověku: Asie, Afriky a Evropy, stejně jako tří fází lidského života: mládí, zralosti a stáří. Mimo jakoukoli možnou interpretaci jsou to lidé, kteří nestojí na místě, ale stejně jako velcí povolaní z biblických dějin cítí výzvu k pohybu, k vykročení. Jsou to muži, kteří se umí dívat dál než na sebe, umí se dívat vzhůru.
Přitažlivost hvězdy, která vychází na obloze, je vede na cestu do judské země, do Jeruzaléma, kde se setkávají s králem Herodem. Jejich naivita a důvěra, s níž se ptají na informace o nově narozeném židovském králi, se střetává s prozíravostí Heroda, který se rozrušen strachem, že přijde o trůn, okamžitě se snaží nahlédnout do situace, kontaktuje zákoníky a požádá je o průzkum.
Moc pozemského vládce tak ukazuje celou svou slabost. Zákoníci znají Písmo a králi sdělí místo, kde se podle Micheášova proroctví narodí vůdce a pastýř izraelského lidu (Mi 5,1): malý Betlém, a ne velký Jeruzalém! Vskutku, jak připomíná Pavel Korinťanům, „co je pro svět slabé, to si Bůh vyvolil, aby zahanbil silné“ (1 Kor 1,27).
Avšak zákoníci, kteří přesně znají místo, kde se měl Mesiáš narodit, ukazují cestu ostatním, ale sami se nepohnou! K naladění se na božské frekvence totiž nestačí znát prorocké texty, je třeba nechat se do nich zahloubat a dovolit Božímu slovu, aby oživilo touhu hledat, aby zažehlo touhu vidět Boha.
V tomto okamžiku se Herodes ve skrytu, jako podvodníci a násilníci, ptá mudrců na přesný okamžik zjevení hvězdy a podněcuje je, aby pokračovali v cestě a pak se vrátili a předali mu zprávy, aby se i on mohl jít poklonit novorozenému. Pro ty, kdo jsou připoutáni k moci, není Ježíš nadějí, kterou je třeba přivítat, ale hrozbou, kterou je třeba zlikvidovat!
Když mudrci odejdou, hvězda se znovu objeví a dovede je k Ježíši, což je znamení, že stvoření a prorocké slovo představují abecedu, s níž Bůh mluví a nechává se nalézt. Pohled na hvězdu vzbuzuje v těch mužích nezadržitelnou radost, protože Duch svatý, který hýbe srdcem každého, kdo upřímně hledá Boha, je také naplňuje radostí. Po vstupu do domu se mudrci pokloní, klaní se Ježíšovi a přinášejí mu vzácné dary, hodné krále, hodné Boha. Proč? Co vidí? Jeden starověký autor píše: vidí „skromné malé tělo, které na sebe vzalo Slovo, ale sláva božství jim není skryta. Vidí nemluvně, ale klanějí se Bohu“ (Kromatius z Akvileje, Komentář k Matoušovu evangeliu 5,1). Mudrci se tak stávají prvními věřícími mezi všemi pohany, obrazem církve shromážděné ze všech jazyků a národů.
Drazí bratři a sestry, dejme se i my do školy mudrců, těchto „poutníků naděje“, kteří s velkou odvahou obrátili své kroky, svá srdce a svůj majetek k Tomu, který je nadějí nejen Izraele, ale všech národů. Učme se uctívat Boha v jeho malosti, v jeho kralování, které nás nedrtí, ale osvobozuje a umožňuje nám důstojně sloužit. A nabízejme mu ty nejkrásnější dary, abychom vyjádřili svou víru a lásku.
