Ukrajinští sirotci dali papeži panenku se střepinami z ruské bom

Salvatore Cernuzio - Vatikán

Střepinu z ruské bomby, která jí málem protrhla tepny, když šla po ulici se svým psem, si osmnáctiletá Veronika z Charkova zašila do malé panenky Vilny (doslova „svobodná“), symbolu odporu a znovuzrození. Panenku Veronika - která útok přežila díky péči, jíž se jí dostalo v Itálii prostřednictvím kanálu, který otevřel kardinál Matteo Zuppi - předala dnes ráno papeži Františkovi během audience v Aule Pavla VI. se skupinou ukrajinských sirotků, teenagerů a dívek ve věku od 6 do 19 let. „Všechny ztratily rodiče, ale také svobodu, ztratily barvy života a jsou nuceny žít v bunkrech a sirotčincích,“ řekla vatikánským médiím Claudia Conteová, novinářka, spisovatelka a aktivistka, která byla dnes přítomna na papežské audienci jako kontaktní osoba sdružení Memoria Viva. Jedná se o komunikační projekt vytvořený s cílem udržet živou paměť minulosti, z níž se zrodily nedávné dějiny, který je určen především mladým lidem a vyzývá je k závazku shromažďovat živá svědectví těch, kteří prožili hrůzy (od šoa až po nedávné konflikty), a předávat tyto zkušenosti do budoucna.

„Jako malé sestry...“

Od počátku invaze na Ukrajinu bylo sdružení mezi prvními, kdo přivezl pomoc: bezprostředně na polské a rumunské hranice, pak do Lvova, Mykolajova, Kyjeva, ale také do zničených oblastí, jako je Bucha, Oděsa, Záporoží, Dněpr. „Zorganizovali jsme 54 nákladních aut, autobusů, dodávek, vozíků, všeho, co mohlo převážet základní potřeby, léky, přikrývky, potraviny,“ říká Conteová a zdůrazňuje, že humanitární pomoc vedla ke skutečným ‚lidským vztahům‘, blízkým vztahům s těmito dívkami a dětmi, s nimiž válka zpřetrhala všechny rodinné vazby. „Jsou jako malé sestry. Nyní se chystáme na karneval ve Viareggiu. Trávíme spolu dny, chodíme do restaurace, hodně toho sdílíme“.

Sdílení dobra

Dívky se pak vrátí na Ukrajinu, do míst utrpení a nedostatku, které však zmírňuje podpora Memoria Viva a jejích dobrovolníků. Chlapci a dívky, kteří uskutečňují dobro: „Toto se musí dělat v tichosti, ale musíme to komunikovat, protože v tomto světě existuje riziko, že hluk dělá jen zlo. Místo toho je důležité vyprávět pozitivní věci, protože ty předávají naději a umožňují následování,“ zdůrazňuje Claudia Conteová. Sama byla na Ukrajině třikrát a na vlastní oči viděla, co má papež na mysli, když tuto zemi označuje za „zmučenou“.

Veronika, oběť útoku, léčená v Itálii

Zejména Charkov je podle ní jedním z nejvíce zničených měst: „Skutečnými oběťmi války jsou děti". A také mladí lidé, jako Veronika, která neudělala nic špatného, kromě toho, že venčila svého psa, když výbuch způsobil střepiny, které jí téměř probodly srdce. „Jen zázrakem je naživu,“ upozorňuje aktivistka. A Veronika žije mimo jiné díky včasnému zásahu lékařů v milánské nadaci Dona Gnocchiho, kam byla v srpnu 2024 po měsících intenzivní péče převezena díky kanálu, který otevřel kardinál Matteo Maria Zuppi, předseda italské biskupské konference a papežův vyslanec pro Ukrajinu v otázkách hledání mírových řešení.

Z této zkušenosti nyní zůstává Vilna, panenka vyrobená v jedné z vyšívacích a šicích dílen zřízených uvnitř bunkrů, spolu se studiem a dalšími aktivitami. „Je to solidární projekt, který vzniká na podporu sirotčince“. Hračka byla také předána senátorce Lilianě Segre a Samimu Modianovi, kteří přežili nacistické koncentrační tábory a jsou svědky šoa.

Pozdravy s papežem

Papež dnes ráno přivítal dárek s úsměvem, stejný si vyhradil pro každého z hostů, kteří byli všichni oblečeni v tradičních oděvech a kteří také ukázali žlutomodrou vlajku Ukrajiny. František ji podepsal a potřásl si s přítomnými rukou. „Byl šťastný, veselý, i když vypadal trochu unaveně,“ poznamenala Conteová s tím, že na ni hluboce zapůsobila papežova „síla ducha“: „Jeho ochota být tu pro tyto děti je něco nakažlivého, co nás pohání k většímu odhodlání mít smysl pro odpovědnost vůči těm, kteří trpí, vůči těm posledním".

Překonání traumatu a porážka nenávisti

„My,“ dodává aktivista, „chceme ukázat svou blízkost k dětem, a to jak jako sdružení, tak jako země, která je velkorysá a vstřícná vůči těmto malým, kteří se sem také přicházejí bavit. Musíme jim pomoci překonat jejich traumata, protože pokud jim nepomůžeme nyní, stanou se z nich dospělí plní nenávisti, plní násilí, a zase připraveni rozpoutat nové války“.