Papež: Ti, kdo následují Boha, nepřehlížejí volání zraněných a vyloučených

Antonella Palermo - Vatikán

Darujte život s velkorysostí. To je předpoklad, který papež František dává najevo hned v úvodu svého poselství k 62. Světovému dni modliteb za duchovní povolání, které nese dnešní datum, 19. března, z nemocnice Gemelli a které povzbuzuje, aby se každý člověk s nadějí ujal sklonu, k němuž se cítí vnitřně povolán. Každé povolání v církvi, píše totiž papež, ať už se jedná o laické povolání nebo zasvěcenou službu či zasvěcený život, je „znamením Boží naděje pro svět“.

Bůh nezklame a neopustí

Tváří v tvář bezradnosti z budoucnosti, kterou prožívají nové generace, papež navrhuje postoj důvěry v Prozřetelnost, v Boha, který nezklame.

Mladí lidé nezřídka prožívají nejistotu ohledně pracovních vyhlídek a hlouběji v sobě krizi identity, která je krizí smyslu a hodnot a kterou digitální chaos ještě více znesnadňuje. Nespravedlnost vůči slabým a chudým, lhostejnost sobeckého bohatství, válečné násilí ohrožují projekty dobrého života, které pěstují ve svých duších. Hospodin, který zná srdce člověka, je však neopouští v nejistotě, naopak, chce v každém z nich vzbudit vědomí, že je milován, povolán a poslán jako poutník naděje.

Je třeba moudrých průvodců a vhodných prostorů

Přijímání, rozlišování a doprovázení na cestě za duchovním povoláním: to jsou klíčová slova pastoračního úsilí, které je podle papeže třeba energicky posilovat s pomocí Ducha svatého a v němž musíme cítit spoluúčast. Papež vybízí k poznávání životů mladých světců a blahoslavených, kteří prožili své povolání jako cestu k plnému štěstí ve vztahu s živým Ježíšem.

Jde o to být pro ně lidmi schopnými naslouchat a s úctou přijímat; lidmi, kterým mohou důvěřovat, moudrými průvodci, kteří jsou připraveni jim pomáhat a pozorně rozpoznávat Boží znamení na jejich cestě. Vyzývám proto k podpoře péče o křesťanské povolání v různých oblastech lidského života a činnosti a k podpoře duchovní otevřenosti každého člověka vůči Božímu hlasu. Za tímto účelem je důležité, aby vzdělávací a pastorační programy poskytovaly odpovídající prostor pro doprovázení duchovních povolání.

Každé povolání ať je odpovědí na potřebu útěchy

K výkladu povolání je nezbytné ticho modlitby, připomíná papež František. Důležité je, aby každé povolání nebylo považováno ani tak za sebepotvrzení, ale za „svobodnou a vědomou“ odpověď na službu. V tomto světle je třeba povolání objevovat s pomocí společenství. Povolání totiž „nikdy není pokladem, který zůstává uzavřen v srdci, ale roste a posiluje se ve společenství, které věří, miluje a doufá,“ uvádí dále Petrův nástupce.

Kdo naslouchá Bohu, který volá, nemůže ignorovat volání tolika bratří a sester, kteří se cítí vyřazení, zranění, opuštění. Každé povolání se otevírá poslání být Kristovou přítomností tam, kde je nejvíce zapotřebí světla a útěchy. Zejména laici jsou povoláni k tomu, aby byli „solí, světlem a kvasem“ Božího království prostřednictvím sociální a profesionální angažovanosti.