Papežové o zbraních: jsou jako noční můra, monstrum požírající lidstvo

Amedeo Lomonaco - Vatikán

„Spravedlnost si razí cestu silou rozumu, nikoli silou zbraní“ (Pius XII., rozhlasové poselství adresované vládcům a národům, 24. srpna 1939). „Cesty míru jsou cesty Boží“ (Jan XXIII., rozhlasové poselství celému světu ke svornosti národů, 10. září 1961). „Odpovědí na válku není další válka, odpovědí na zbraně nejsou další zbraně“. (František, generální audience, 10. března 2021). V papežském magisteriu slova v mnoha případech překračují historický kontext, v němž byla koncipována a pronesena. Zúžíme-li pozornost na úvahy o válce, vidíme široký a otevřený horizont: nejsou ukotveny pouze k datům, která vynikají v učebnicích dějepisu, nebo ke konkrétní válečné události. Výzvy papežů k odvrácení použití zbraní přesahují čas: mohou se vztahovat k minulosti, budoucnosti a především k přítomnosti. Právě v současné době, otřásané krutými válkami nejen na Ukrajině a Blízkém východě, je třeba slova papežů o používání a držení zbraní přijmout a naslouchat jim: jsou to vždy aktuální hlasy, nabádající lidstvo k odstranění bratrovražedné logiky a k životu v bratrství.

Pius XII.: Ať se používá síla rozumu

Cesty spravedlnosti nejsou cestami zbraní. Když je svět na pokraji války a armády jsou připraveny použít zbraně, stávají se slova papežů upřímným voláním po míru. Dne 1. září 1939 překročila německá vojska polské hranice, čímž začala druhá světová válka. Několik dní předtím, 24. srpna téhož roku, adresoval papež Pius XII. v rozhlasovém poselství tato slova vládcům a národům:

„Spravedlnost si razí cestu silou rozumu, nikoli silou zbraní. A říše, které nejsou založeny na Spravedlnosti, nejsou Bohem požehnány. Politika emancipovaná od morálky zrazuje právě ty lidi, kteří ji tak chtějí. Nebezpečí je bezprostřední, ale ještě je čas. S mírem není nic ztraceno. Válkou může být ztraceno vše. Nechť se lidé vrátí k porozumění. Ať se vrátí k vyjednávání. Budou-li jednat s dobrou vůlí a s respektem k právům druhého, uvědomí si, že upřímné a aktivní jednání nikdy nevylučuje čestný úspěch“.

Jan XXIII.: Naslouchejme slovům papežů o míru, dokud je čas

Slova papežů jsou svědectvím, které patří dějinám, jsou „péčí a úzkostlivou výzvou“. To připomíná Jan XIII. s odkazem na své předchůdce ve svém rozhlasovém poselství za shodu národů adresovaném celému světu 10. září 1961.

„Před námi leží vzpomínka na nejbližší předchůdce, jejichž svědectví starostlivosti a úzkostné výzvy je odkázáno dějinám. Od exhortace Pia X. v bezprostřední blízkosti prvního evropského požáru, jen několik dní těsně před jeho svatou smrtí, až po encykliku Benedikta XV. „Pacem, Dei Munus pulcherrimum“; od varování Pia XI., který doufal ve skutečný mír „non tam tabulis inscriptam, quam in animis consignatam“, až po dojemnou a krajní výzvu Pia XII. z 24. srpna 1939: „Spravedlnost si razí cestu silou rozumu, nikoli silou zbraní“, máme před sebou celou řadu výzev, někdy procítěných a důrazných, ale vždy otcovských, adresovaných celému světu, aby se vyvaroval jakéhokoli nebezpečí, dokud je čas, a ujišťujících, že mírem se nikdy nic neztratí. Cesty míru jsou cestami Božími a cestami pravého vítězství“.

Pavel VI.: zbraně jsou noční můrou

Vysílání poselství papeže Pacelliho z roku 1939, které pulzovalo silou a úzkostí, se zúčastnil také jeden z jeho nejbližších spolupracovníků, který se podílel na přípravě tohoto textu. Byl jím monsignor Giovanni Battista Montini, který po svém zvolení na Petrův stolec přijme jméno Pavel VI. Jako papež, v době otřásané závany studené války - které se v roce 1962 spolu s kubánskou raketovou krizí chystaly rozpoutat třetí světovou válku - pronesl Pavel VI. tato slova adresovaná vládcům. Příležitostí je historická návštěva Organizace spojených národů, která se uskutečnila 4. října 1965:

„Pokud chcete být bratry, odhoďte zbraně z rukou. Nemůžete milovat s útočnými zbraněmi v pěsti. Zbraně, ty strašné. zejména ty, které vám dala moderní věda, ještě předtím, než zplodí oběti a trosky, vytvářejí zlé sny, pěstují špatné pocity, vytvářejí noční můry, nedůvěru a smutné úmysly, vyžadují obrovské výdaje, zastavují projekty solidarity a užitečné práce, deformují psychologii národů. Dokud člověk zůstane slabou a nestálou, ba dokonce zlou bytostí, jak se často ukazuje, budou obranné zbraně bohužel nezbytné; ale vy, tak stateční a chrabří, zkoumejte, jak zaručit bezpečnost mezinárodního života bez použití zbraní: to je velmi ušlechtilý cíl, to od vás národy očekávají, toho je třeba dosáhnout!“

Jan Pavel II.: nikoli zbraně, ale písně o bratrství

Zbraně zaslepují oči člověka. V roce 1991 je působivé vidět, dokonce v přímém přenosu a prostřednictvím reportáží velkých televizních stanic, množství zbraní použitých ve válce zuřící v oblasti Perského zálivu. Papež Jan Pavel II. 2. února 1991 vznesl tuto modlitbu za mír, aby rachot zbraní utichl.

(...) Přijmi, Otče,

prosbu, která k tobě stoupá

od celé církve

modlící se s Marií, Královnou míru:

Vylij na vládce

všech národů

Ducha jednoty a svornosti,

lásky a pokoje,

aby brzy dosáhla

ke všem hranicím

dlouho očekávaná zpráva:

Válka skončila!

A když utichne rachot zbraní,

ať se rozezní po celé zemi.

písně bratrství a míru.

Benedikt XVI.: je třeba dovážet myšlenky o míru, nikoli zbraně

Zbraně zatvrzují lidská srdce a závody ve zbrojení vedou k tomu, že vlády musí stále zdokonalovat svou hru, dodávat armádám kulomety, pak tanky, pak bezpilotní letouny, stíhačky a dokonce atomové bomby. K vedení války je zapotřebí stále silnějších zbraní. A stále dokonalejší výzbroj je zapotřebí, tvrdí zastánci logiky odstrašování, také proto, aby nedošlo k rozpoutání konfliktu. Zbraně, dokonce i ty „spící“, ale okamžitě dostupné, jsou „rozbuškami“, které mohou být dříve či později zapáleny. Aby byl zaručen mír, není třeba vybavovat armády, ale je třeba vyprázdnit arzenály. Benedikt XVI. tímto směrem poukazuje, když 14. září 2012 během letu do Libanonu odpovídá na otázky novinářů.

„Řekl bych také, že dovoz zbraní se musí konečně zastavit: protože bez dovozu zbraní by válka nemohla pokračovat. Místo dovozu zbraní, což je těžký hřích, bychom měli dovážet myšlenky o míru, tvořivosti, hledání řešení, jak přijmout každého v jeho jinakosti; musíme tedy ve světě zviditelnit úctu k náboženstvím, k sobě navzájem, úctu k člověku jako Božímu stvoření, lásku k bližnímu jako základ všech náboženství“.

František: nikoli zbraně, ale bratrství

Zbraně rozsévají smrt a devastují i to, co stvořil Bůh. Například během druhé světové války způsobily vážné škody na životním prostředí, včetně znečištění, zničení ekosystémů a kontaminace půdy a vody. To je v rozporu s tím, co František obhajoval v encyklice Laudato si', která také zdůrazňuje, jak se rizika mohou stát „obrovskými, když pomyslíme na jaderné a biologické zbraně“.

„Neustálé a křečovité“ využívání zbraní nemůže zaručit mírovou budoucnost. To je jeden z klíčů k promluvě, kterou papež František pronesl před památníkem míru v Hirošimě během své apoštolské cesty do Japonska v roce 2019: „využívání atomové energie pro válečné účely je nemorální, stejně jako je nemorální držení atomových zbraní. Válka je monstrum a zbraně jsou jeho nástrojem“.

Při generální audienci 10. března 2021 František hovořil o tomto bezcitném obrovi, který je ve světě každoročně poháněn přemrštěnými vojenskými výdaji a který nadále „požírá lidstvo“.

„Válka je vždy monstrem, které se s proměnou věků proměňuje a nadále požírá lidstvo. Ale odpovědí na válku není více válek, odpovědí na zbraně není více zbraní. A já se ptám sám sebe: kdo prodává zbraně teroristům? Kdo dnes prodává zbraně teroristům...? To je otázka, na kterou bych rád dostal od někoho odpověď. Odpovědí není válka, ale odpovědí je bratrství. To (...) je výzva pro tolik konfliktních oblastí a konečně je to výzva pro celý svět: bratrství. Budeme schopni vytvořit bratrství mezi sebou, vytvořit kulturu bratří? Nebo budeme pokračovat v logice započaté Kainem, ve válce? Bratrství, bratrství“.

Kéž svět naslouchá hlasům papežů

V této éře poznamenané nástupem umělé inteligence se největší obavy, podle několika odborníků nikoli neopodstatněné, týkají možného využití těchto technologií ve vojenské oblasti. Jde o riziko, že umělá inteligence bude stále dramatičtějším a relevantnějším způsobem působit i na válečných scénách. Po člověku, který již dostatečně prokázal, jakou devastaci přinášejí zbraně, je i umělá inteligence připravena tragicky vtrhnout na scénu, do osudu lidstva. Pravděpodobně v budoucnu nějaký historik napíše, že umělá inteligence prokázala svou „umělou brutalitu“. Dokud je však čas, naslouchejme hlasům mírotvorců a papežů. Naslouchejme volání papeže Františka z roku 2019 v Japonsku: „Už nikdy válku, už nikdy řev zbraní, už nikdy utrpení“.