Naklonit (si) svaté – rituální úklony a mafiánské obřady
Rytíř Osso, který se zasvětil svatému Jiří, pak zůstal na Sicílii, kde založil mafii, Mastrosso, oddaný Matce Boží, se přestěhoval do Kampánie, kde zorganizoval camorru, zatímco Carcagnosso se odebral do Kalábrie, kde za pomoci sv. archanděla Michaela vznikla ´ndrangheta (Luigi Malafarina, La ´ndrangheta: il codice segreto, la storia, i miti, i riti e i personaggi, Roma, Gangemi Editore, 1986).
Tolik legenda o vzniku jihoitalské organizované kriminality, která od samého počátku metaforicky zobrazovala sama sebe jako strom, v němž zmínění tři rytíři tvoří kmen, přidružení členové větve a listy, kdežto zaučujícím se „novicům“ přísluší role pučících květů. Rovněž v jejích tajných obřadech najdeme náboženskou symboliku: kupříkladu iniciační rituál jednoho klanu (Stuppaghierů) ze sicilského Monreale (1877) popisuje analogii se křtem při obřadu znovuzrození a zasvěcení, přísahu na svatý obrázek, krev smáčející světcovo zobrazení, užití ohně, který očišťuje, ničí vše předchozí a přivádí k novému životu.
Vztahu mafie, církve a náboženství i osobní “zbožnosti” mafiánských bossů se věnuje celá řada studií, ke kterým nyní přibylo nové pojednání Berardina Palumba, řádného profesora sociální antropologie na messinské univerzitě. Již podle názvu “Naklonit (si) svaté – rituální úklony a mafiánské obřady“ (Piegare i santi. Inchini rituali e pratiche mafiose, Marietti, str.176, euro 13) je zřejmé, že si zvolil konkrétní a stále živé téma: procesí k poctě svatých patronů, Panny Marie či Ježíše, která se v průběhu staletí změnila v poklonu místním mafiánským bossům, kupříkladu při povinném zastavení nesené sochy či votivního vozu před jejich obydlím, doprovázené oslavnými salvami nebo ohňostrojem.
K těmto epizodám, které se prolínají s vizuálně prožívanou lidovou zbožností, nadále dochází nejenom na jihu, ale též na severu Itálie, a navzdory jejich zdánlivé neškodnosti v porovnání s jinými projevy organizované kriminality se řídí přesným záměrem: veřejně potvrdit status a rozložení sil i v rámci posvátného prostoru. Již název Palumbovy knihy napovídá, že mafiózní ritualita převýšila náboženskou a mnohdy si ji podřídila. Mafiánské klany kontrolují načasování a rytmus náboženských procesí, zaujímají v nich neměnné pozice, rozhodují o pohybu vozů se svatými patrony a doprovodném programu. Samozřejmě tyto velkolepé události, ve kterých se mísí pohanské a folklórní tradice s náboženskou úctou, štědře sponzorují z obchodu se zbraněmi, drogami a složitých finančních investic. Poklony nesených světců tak nejsou jakýmsi archaickým přežitkem, nýbrž holdem exponentům tzv. “kasinového kapitalismu”, vyvozuje Palumbo. Sicilský antropolog nicméně přiznává, že obdobná manipulace se nevyhýbá ani politické správě a zasahuje kupříkladu do lokální infrastruktury – třeba projekt veřejné tramvajové sítě, realizovaný v devadesátých letech v sicilské Messině, doznal změn, aby se neshodoval s trasou, jíž prochází procesí k poctě Nanebevzaté Panny Marie.
Potěšující je, že sicilský antropolog zaznamenává změny v církevní hierarchii. Zatímco po staletí organizovaná kriminalita těžila z mlčení či (zainteresované) lhostejnosti církve a první nesmělá udání či pastýřské listy se objevily v padesátých letech, poslední desetiletí přinesla rozhodný posun ve vnímání mafiózního vlivu. Biskupové stále přísněji dohlížejí na konfraternity a procesí, ohrožená podezřelým směšováním pravomocí. Podporují terénní práci občanských sdružení, jakým je kupříkladu Libera, které před pětadvaceti lety založil katolický kněz o. Luigi Ciotti a dnes k němu náleží více než tři sta skupin a lokálních organizací, zaměřených především na osvětu mezi mládeží a sociální zužitkování konfiskovaného majetku kriminálních klanů. Zvýšenou pozornost ze strany církevních pastýřů dokládá také jejich větší obezřetnost vůči určitým formám lidové zbožnosti, které se již zdály odsouzené k zániku, anebo hraničily s pověrčivostí či magickým synkretismem.
Příznačná jsou v tomto smyslu slova papeže Františka, která pronesl v palermské katedrále před sicilským klérem, řeholníky a seminaristy: “Lidová zbožnost, silně rozšířená v těchto krajích, je pokladem zasluhujícím ocenění a uchování, neboť obsahuje evangelizační sílu, jejímž protagonistou má však být Duch svatý. Prosím vás proto, ať pozorně bdíte nad tím, aby lidová zbožnost nebyla manipulována mafií, protože by se tak z láskyplné adorace změnila ve zkažené, okázalé vystavování na odiv. Jak jsme si to přečetli v novinách o procesí, kdy se Madonna sklonila před domem místního mafiánského bosse. To je absolutně nepřípustné. Pečujte o lidovou zbožnost, pomáhejte jí, účastněte se jí. Jeden italský biskup mi řekl, že lidová zbožnost je imunitním systémem církve…Když církev příliš podléhá ideologii, gnosticismu či pelagianismu, lidová zbožnost to napravuje…” (15.9.2018), zdůraznil Svatý otec při návštěvě Sicílie.
(jag)
