Arménie je papeži vděčná za pozvednutí hlasu v obhajobě země

Válka je výrazem psychické slabosti člověka, je výsledkem nedostatku vzájemného porozumnění, přerušení kanálů dialogu, nemoci diplomacie a odmítnutí respektu k právům souseda, říká ordinář Arménů ve Východní Evropě. Jedině v pokojné atmosféře, svobodné od kladení vlastních zájmů nade vše ostatní, je možné nalézt mírové řešení. Neúspěch na této cestě nezadržitelně spěje k ozbrojenému konfliktu.

Arcibiskup Minassian zrekapituloval události minulého roku. Arménie se musela potýkat nejen s pandemií, ale také s válkou v Náhorním Karabachu, ve které byla azerbájdžánským protivníkem poražena. Po šesti týdnech bojů došlo 10. listopadu miniulého roku v Moskvě k podpisu dohody mezi arménským premiérem Nikolou Pashinyanem a azerbájdžánským prezidentem Ilhamem Aliyevem, která rozdělila území a beztak oslabený region uvrhla do ještě větší bídy.

Zatímco diplomaté zasedali u stolu, aby nad zeměpisnou mapou dělili území, jejich rozhodnutí mělo vážné následky pro život a budoucnost mnoha rodin, donucených k opuštění svých domů a vesnic a hledání útočiště v Arménii. Místní církev prostřednictvím Charity pomohla v posledních měsících 14 tisícům rodin. Platila za ně nájem, poskytovala potravinovou a lékařskou pomoc, starala se o matky s novorozenci. Většina rodin je rozdělena na ty, kdo zůstali, aby bránili domy na územích předaných Azerbájdžánu, a ty, kdo odešli. Panuje velký zmatek a v situaci se těžko orientuje. Mnozí si kladou otázku zda se vracet domů nebo zůstat v Arménii. Arcibiskup Minassian prosí, aby se na jeho zemi nezapomínalo, protože je sevřená v kleštích regionálních zájmů.

(job)