Nur-Sultan čeká na papeže a náboženské představitele
Antonella Palermo, zpravodajka Vatican News v Nur-Sultanu
Před katedrálou Matky ustavičné pomoci se nacházejí reprodukované jurty kočovných národů asijských stepí, připomínka obrazů, které v ultramoderním hlavním městě Kazachstánu vlastně nenacházejí žádnou stopu, pouze jsou přefiltrovány a přetvořeny v některých návrzích současných budov, které jsou rozesety po celé jeho zastavěné ploše. Převládá zde totiž směs bývalé sovětské atmosféry a dynamiky západního stylu.
Mezi bývalou sovětskou atmosférou a futuristickými impulsy
Hlavní tepny, které protínají Nur-Sultan, lemují střídavě vlajky Kazachstánu, Svatého stolce a Číny. Cestou z letiště pak zastávka u nově otevřené Modré mešity, největší ve střední Asii. Asi padesát kilometrů vzdálené bývalé gulagy jsou pozůstatkem tragické minulosti, která postihla politické disidenty vězněné v bývalém SSSR. Všichni mluví rusky, kazaština - jak vysvětlují - se teprve snaží stát národním jazykem. Město rozdělené na dvě části řekou Išim se zrodilo a rozrostlo z popudu bývalého prezidenta Nazarbajeva, jehož jméno nese dodnes: debata o obnovení starobylého názvu Astana je stále otevřená a otevřená.
Scény z města
Všude jsou architektonické stopy podepsané těmi největšími: od Fostera po Kurosawu. Obrovské rozměry zde vytvářejí futuristický ráz. Do výšky 100 metrů se tyčí věž Bayterek, Strom života, na němž stojí zlatá koule, v níž byla v roce 2003 podepsána závěrečná deklarace prvního Kongresu světových a tradičních náboženství. Posvátný pták Samruk na vrcholu kazašského sloupu Eli (na počest nezávislosti země) symbolizuje snahu o udržitelný rozvoj a pokrok. Všude jsou prostory věnované umění: Palác kreativity, kde sídlí Fakulta umění, je modrá budova ve tvaru kruhu. Kreativita: výstižné slovo pro popis tohoto "okrajového" území, ano, ale... ve srovnání s čím? Zde je každá náboženská komunita, každá rodina mikrokosmem etnik. Nur-Sultan, bývalá ruská vojenská základna, tak rok od roku mění svůj profil a spoléhá se na obrovské stavební fondy, které využívají mezinárodní talenty, aby ji posunuly "jinam", ale zároveň podle některých podezření stále nejasně "kam".
"Výhonek" asijské církve
Mons. Piotr Pytlowany ze Sekretariátu středoasijských biskupů sleduje poslední přípravy na příjezd papeže Františka, kterého někteří sunnitští muslimové vnímají jako otce. "V Kazachstánu je mezináboženský dialog vynikající a není to žádný výmysl," říká, "ale konkrétní forma života. Mons. Antony James Corcoran SJ, apoštolský administrátor sousedního Kyrgyzstánu, který sem stejně jako další řeholníci přijel na setkání s papežem, mluví o "výhonku": "výhonkem" je tato "malá církev v Asii", která však potřebuje nemalé úsilí, aby ožila. "Papež přinese podporu, povzbuzení a útěchu. Jeho přítomnost má pro nás velkou hodnotu, je důležitá pro podporu míru. Protože," zdůrazňuje, "dialog musí být především touhou. Dialog musí být vtělený. Musí mít podobu úcty k druhému".
"Papež, okamžik světla"
"Válka je vždycky tragédie," uzavřel později otec Corcoran. Přicházejí také katoličtí poutníci z Ruska, mezi nimi další mladý jezuita, Američan slovenského původu, který žije v Novosibirsku na Sibiři: "Plody našeho nasazení jsou malé a křehké," poznamenává, "doufáme, že porostou, ale důležité je udržet ducha autenticity, to máme na srdci. "Papež je zde světlým okamžikem, zejména při pohledu na to, čemu říkáme 'zvláštní operace na Ukrajině'." Jezuita dodává: "Papež přináší radost už jen tím, že se pohybuje. Na tom záleží".