Skandál nejmladšího migranta, který je nyní ve Španělsku příkladem
Felipe Herrera-Espaliat - Vtaican News - Cádiz, Španělsko
V úzkých uličkách centra španělského Cádizu se objevuje pro místní stále známější tvář, která často doprovází migranty přicházející zejména z Afriky. Je to tvář sociálního pracovníka Mohameda El Harraka, mladého profesionála marockého původu, který pracuje pro Fundación Centro Tierra de Todos a který dobře zná utrpení migrantů, protože je sám zažil.
Mohamedovi bylo pouhých devět let, když jeho otec skončil ve vězení a zanechal jej, jeho matku a tři starší bratry opuštěné v Ketamě, venkovské oblasti v severním Maroku v Africe, kde žili v chudobě. Toto dítě však slyšelo, že přístav Tangier není tak daleko a že se odtud dá dostat do Španělska, jakési zaslíbené země, kde se mnoha Maročanům podařilo vybudovat budoucnost.
Mohamed tedy navzdory svému nízkému věku neváhal. Utekl z domova a urazil 220 kilometrů, aby se do tohoto města dostal. Po několika týdnech bloudění jeho ulicemi a po nesčetných neúspěšných pokusech využil červené na semaforu, vylezl na nákladní auto a ukryl se v prostoru pro rezervní kolo. O několik hodin později se vozidlo nalodilo na loď a dorazilo do španělského přístavu Algeciras, kde policie malého tajného pasažéra okamžitě objevila.
"Byl to případ, který vyvolal skandál, protože bylo novinkou, že tak malé dítě přijede takovým způsobem, jako jsem přijel já. Několik dní jsem putoval z jedné policejní stanice na druhou, než mě umístili do přijímacího střediska El Cobre," vzpomíná Mohamed. Od té chvíle začala jeho cesta, která ho v průběhu dvou let zavedla do šesti různých azylových domů v různých městech španělského regionu Andalusie. Podle oficiálních záznamů je ve skutečnosti nejmladším nezletilým bez doprovodu, který přišel do Španělska jako migrant bez dokladů.
Vytoužená stabilita
Sám přiznává, že v tak mladém věku neměl sebekontrolu a měl tendenci utíkat z pobytových míst, protože se nedokázal ničemu přizpůsobit. Teprve když se dostal do přijímacího střediska pro nezletilé Divina Infantita v Cádizu, které vedou Služebnice Neposkvrněného Dítěte, našel vytouženou stabilitu. Bylo mu co nevidět dvanáct let. Tam ho přijalo pět řádových sester, které mu spolu s interdisciplinárním týmem odborníků nabídly odpovídající podporu a podařilo se jim ho zapsat do salesiánské školy, kde se mu otevřel nový svět, charakterizovaný zejména přijetím ze strany spolužáků a jejich rodin.
"Mým cílem bylo dosáhnout jejich jazykové, kulturní a studijní úrovně a naučit se jejich zvyky. Řekl jsem si: když už jsem tady, musím se integrovat. Probouzel jsem se a usínal v knihovně," říká mladík, pro kterého se studium a fotbal staly každodenní rutinou.
Mohamed tak mohl dokončit školní vzdělání a poté získal diplom v oboru pomoci lidem v závislostech a další v oboru sociokulturní a turistické animace. To mu však nestačilo. Díky stipendiu získal titul v oboru sociální práce na univerzitě v Cádizu, kterou studoval při čtyřicetihodinové pracovní době týdně. To mu umožnilo živit se sám a nepřijít o povolení k pobytu, které mu udělila španělská vláda, protože už byl plnoletý a musel za sebe jako migrant převzít odpovědnost sám.
Nejkrásnější okamžik
Mohamedovi bylo 20 let, když se poprvé vrátil do Maroka, aby navštívil svou rodinu. Byl již v telefonickém kontaktu se svými rodiči, kteří mezitím rozšířili rodinu o další dvě děti. "Byl to nejemotivnější okamžik v mém životě, protože jsem se tam za nimi vydal. Nikdy jsem je neviděl a jel jsem je vyzvednout ze školy. Myslím, že to byl nejkrásnější okamžik mého života," říká Mohamed nadšeně.
To už ale zapustil kořeny ve Španělsku, kam se vrátil, aby pokračoval v práci v oblasti sociálních služeb. Dnes studuje magisterský obor mediace a zároveň pracuje pro Fundación Tierra de Todos, organizaci závislou na diecézi Cádiz a Ceuta, která se mimo jiné věnuje přijímání a podpoře migrantů.
Ředitel sekretariátu pro migraci této diecéze, skalabriniánský misionář Sante Zanetti, dobře zná Mohamedův příběh, stejně jako příběhy tisíců migrantů, které během svého řeholního života potkal v Evropě a Americe. Podle něj je největší výzvou migrace pomoci zajistit, aby lidé nebyli nuceni ztratit svou identitu a hodnoty a aby se naučili komunikovat s charakteristikami společnosti, která je přijímá.
"Jde o sjednocení schopností, hodnot a projektů, abychom vytvořili ono nové lidství, jehož cestu nám naznačil Ježíš Kristus. Toto spojení sil, projektů a víry nám pomáhá budovat lepší, bratrštější a humánnější svět," říká kněz.
Mohamed se na tomto projektu úzce podílí. Vzhledem ke svému původu, jazyku, zkušenostem a získaným dovednostem hraje zásadní roli při přijímání a vedení těch, kteří poprvé přijíždějí do Cádizu z Afriky.
"Mým cílem vždy bylo být pro ně příkladem. Říkám jim, aby zachovali klid, byli trpěliví a zodpovědní, protože všeho dosáhnete, pokud půjdete správnou cestou," ujišťuje Mohamed.
Dítěti, které uprchlo z Maroka, je nyní 25 let a před pěti měsíci získal španělské občanství. Tuto skutečnost jeho kolegové velmi oceňují, protože podle jejich názoru je pro zemi velkým přínosem.
Tato zpráva vznikla ve spolupráci s Globálním fondem solidarity.
