Francie a ústava namířená proti životu

Massimiliano Menichetti - Vatican News

'Nový impuls víry, lásky a naděje'. Teprve před pěti měsíci, při pohledu do očí více než 50 tisícům věřících na Vélodromu v Marseille, poslední zastávce své čtyřiačtyřicáté mezinárodní apoštolské cesty, papež takto povzbuzoval církev, Francii a celou Evropu k životu, přijetí a bratrství. Při této příležitosti použil zejména dvě silná slova: "cynismus a rezignace", rány, které často zraňují naši realitu, vedl všechny k tomu, aby pozvedli oči k nebi a důvěřovali Hospodinu, který "jedná v dějinách, koná zázraky a působí i v našich společnostech poznamenaných světským sekularismem a určitou náboženskou lhostejností". Věnoval pohled dramatu zavrženého lidského života, který má různé podoby, od odmítnutého života migrantů až po život nenarozených dětí nebo opuštěných starých lidí, a žádal, abychom se neodvraceli, abychom milovali, abychom rozpoznali druhého: ať už na lodi uprostřed moře, nebo v nejbezbrannějším stavu v matčině lůně.  Toto silné poselství naděje, světla a odhodlání přivezl František do Francie. Přesto koncem ledna Národní shromáždění v Paříži schválilo začlenění práva na potrat do ústavy. Reformní opatření předložené vládou nyní zkoumá Senát. V Evropě zraněné válkou, podkopávané suverenistickými, populistickými a konzumními impulzy a ekonomickými strategiemi, které se snaží odvrátit pozornost od vize otců zakladatelů - Alcida De Gasperiho, Roberta Schumana, Konrada Adenauera - je rozhodující onen impuls pravdy, který připomíná Petrův nástupce a který osvětluje tvář člověka.

"Potrat je vražda", řekl František jasně novinářům při zpátečním letu ze Slovenska před třemi lety v září. Jak je tedy možné v základní listině státu postavit vedle sebe právo, které chrání člověka, s právem, které povoluje jeho smrt? Žijeme v technologicky vyspělé, komputerizované a propojené společnosti. Vývoj lidské bytosti od jejího početí není již desítky let žádným tajemstvím. Používáme slova jako preembryo, embryo, kojenec, dítě, dospívající, dospělý, starší člověk k označení vývojových stadií, v nichž se mění počet buněk, v nichž se mění kognitivní aspekt, potřeba pomoci, ale vždy jde o člověka. "Je správné zabít lidský život, abychom vyřešili nějaký problém? Je správné najmout si nájemného vraha, aby zabil lidský život?" ptal se papež, když během zpátečního letu z Bratislavy do Říma promlouval k novinářům. Společnost se neměří podle zákazů, ale podle schopnosti milovat, a "svoboda roste s láskou", vysvětlil František v katechezi při generální audienci 20. října 2021, ale "s láskou, kterou vidíme v Kristu, s láskou dobročinnou: to je ta skutečně svobodná a osvobozující láska". Francouzští biskupové na začátku parlamentního procesu vyjádřili své obavy z této změny ústavy a znovu potvrdili, že každý život je dar, křehký a vzácný dar, nekonečně cenný, který je třeba přijímat a sloužit mu od jeho počátku až do jeho přirozeného konce.

Lidstvo vždy odsuzovalo jakoukoli eugenickou teorii, přesto se s embryi nadále manipuluje a provádí se jejich selekce, jako by šlo o materiál, a nikoli o osoby. Potrat je v tomto kontextu předpokladem i důsledkem. Kupodivu jako bychom už nebyli schopni vidět, být svobodní, darovat, pomáhat. Ve světě zraněném tolika násilím se zdá být obtížné vybudovat dobro, globální strategii přijetí a podpory, aby bylo možné věnovat finanční prostředky, pozornost, lásku ženám prožívajícím těžké těhotenství, dětem nošeným v jejich lůně. Mnoho životů by však bylo zachráněno, jak ukazuje činnost center pro pomoc životu, kdyby se ženám dostalo podpory na ekonomickém, právním, psychologickém, náboženském a sociálním poli v dramatické chvíli, kdy se potrat zdá být jediným řešením. Často se uzavíráme do neplodných politických či ideologických protikladů, ale výzvou je přijímat zákony a měnit ústavy s návrhy na život, nikoli na smrt. Investice a opatření k posílení struktur a skutečností, které jsou schopny převzít břemeno utrpení, strachu, extrémních a dramatických situací. Pomáhat, to je milovat, to je svobodně se rozhodovat. A tento bratrský horizont, který se stará o druhého, o osobu, buduje společnosti, které nerezignují, ale kráčejí k autentické kultuře přijetí, sdílení a míru.